Vinohradský sbor ČCE

Pohledy na vinohradskou křesťanskou službu

Rozhovor s Martou a Jiřím Kadlecovými

Péče o potřebné, nemocné a slabé jako výraz křesťanské lásky k bližnímu patří neodmyslitelně k životu i práci Českobratrské církve evangelické (preambule řádu diakonské služby). Vybaven teorií, prosupěl jsem žhnoucím letním večerem až do přívětivého chládku domku v Holosmetkách. Povídání s manželi Kadlecovými, hlavně s Martou, ale také trochu s Jiřím, o tom, jak se tahle vznešená věta stávala a stává v našem sboru skutečností, se protáhlo až dlouho do večera.

M.Ch. Křestanská služba patří nejen do řádů, ale také do života sboru, co tedy toto spojení slov představuje?

M.K. Křesťanská služba navazuje na práci diakonů, tak jak je popsána v Novém zákoně. Diakoni pečovali ve sborech prvotní církve o potřebné a snažili se o ně s přispěním sboru starat zejména v jejich chudobě, osamění nebo nemoci. Stejně tak to bylo s křesťanskou službou na Vinohradech. Dříve nebyla ze strany státu poskytována taková péče o nemohoucí a staré lidi. To, co dneska zajišťují sestřičky domácí péče nebo sociální odbor - tedy vaření, mytí, uklízení, poskytování základní hygienické péče a tak podobně - dělala pro členy sboru křesťanská služba. Navíc byla taková návštěva vždycky doplněna  rozhovorem, společnou modlitbou – šlo hlavně o projevení lidského zájmu, ten je vždycky v práci křesťanské služby hodně důležitý.

J.K. Křesťanská služba je dále také důležitým místem pro sborové společenství. Je to místo, kde se shromažďují informace o potřebách jeho členů.

M.Ch. Mluvíš, Marto, trochu v minulém čase.To znamená, že se náplň práce křesťanské služby změnila?

M.K. Dneska je o úklid, obědy a podobné potřeby postaráno jiným způsobem. Většinou už není třeba tyto služby pro členy sboru zajišťovat, protože se o ně stará více stát. Jestli do poloviny osmdesátých let byla hlavní náplní práce vlastně sociální služba členům sboru, poskytovaná vždycky s dávkou lidského zájmu, dnes je hlavní samotný lidský zájem, návštěvy a rozhovory.

A nemusí jít jen o rozhovory, mnohdy jsou velmi krásné třeba jen telefonáty. Někteří starší nebo nemohoucí členové sboru neradi přijímají návštěvy. Nemohou nebo nechtějí před návštěvou uklízet. Neznamená to však, že by nechtěli mít kontakt s někým ze sboru, a když jim někdo z nás zatelefonuje, dlouho a hezky si popovídají.

Neznamená to, že by se z práce úplně vytratila konkrétní pomoc s domácností nebo hygienickou péčí. Spíš se jen obrátil poměr. Zatímco dřív bylo převážnou náplní vaření, uklízení nebo základní péče o čistotu a rozhovory s modlitbou práci doplňovaly, dneska je tomu naopak.

J.K.: Práce křesťanské služby se vždy řídila potřebou sboru. Vedle práce sociální a pastorační zajišťovala a zajišťuje křesťanská služba všechny sborové akce, kterých se na Vinohradech odehrává opravdu mnoho. Nesmíme zapomínat na synody, které jsou tradičně pořádány v našich prostorách.

M.K. Opravdu se to podle potřeb měnilo, pamatuji si, že po válce až do začátku šedesátých let nebyly třeba vánoční balíčky jen symbolické, ale dával se do nich cukr, máslo, základní věci, jež se tak mohly dostat k těm členům sboru, kteří si je sami nemohli obstarat, protože byly v té době vzácné.

M.Ch.: Ty jsi měla možnost sledovat naši sborovou křesťanskou službu dlouhou dobu …

M.K: Práce křesťanské služby byla v našem sboru vždycky hodně spjata s paní farářovou a se sborovou sestrou. Ty vždycky věděly, co je potřeba. Vzácnou výjimkou v účasti bratří v této službě byl farář Moravec, který sám hojně navštěvoval členy sboru. Poté, co skončil svou farářskou službu sboru a bydlel dole ve sborovém domě, v práci pokračoval. V té době se začali moc hezky doplňovat s bratrem farářem Otřísalem.

Já jsem vlastně svou roli v křesťanské službě zdědila po mamince. Do práce jsem se zapojila po roce 1972, když jsme se vrátili z Ostravy, a koordinační práci jsem začala dělat na konci sedmdesátých let. To mi vydrželo do doby, než jsem pak na začátku devadesátých let začala pracovat jako sborová sestra.

Na té práci je moc hezké, že návštěvy dávají hodně také tomu, kdo je vykonává, nejen navštěvovaným. Vzpomínám si, že se jednu dobu zapojila hodně do práce sestra Férová, našla mezi těmi potřebnými svou spolusdruženku a vlastně jí dosloužila až do smrti. Hodně důležité je, že poskytování služby sborovým členům není určitě jen v rukou těch, kdo chodí na schůzky křesťanské služby. Spíš je to opravdu taková široká práce, třeba sestra Langrová nebo sestra Kyselová či Jandová chodí po návštěvách a různě pomáhat opravdu hodně. Jsem moc vděčná za to, že takoví lidé ve sboru jsou.

M.Ch. Kam by měla směřovat vinohradská křesťanská služba dnes?

M.K. Dneska by bylo dobré se zaměřit hlavně na ty členy, kteří jsou zapsáni v kartotéce, ale se sborem nemají kontakt. A to nejen na ty, kdo dřív chodili a dnes nemohou ze zdravotních důvodů přijít. Myslím, že je potřeba oslovit generaci mladší, než jsou ti, kterým věk nedovolí mezi nás chodit.

Dřív se hodně vykonávaly návštěvy u příležitosti narozenin. Dneska jsme to nahradili posíláním lístků. Posílání je dobré, ale v tomto případě si myslím, že bychom se mohli vrátit k návštěvám. Nechci tím říci, že korespondence neposlouží. Jsou lidé, kteří mohou mít velkou radost jen z dopisu. Vzpomínám si, že jsem jako sborová sestra poslala lístek jedné starší sestře ze sboru, která se nemohla účastnit sborového života. O osobní návštěvu ta paní nestála, a tak zůstalo u dopisů. Jaký může mít i to psané slovo dosah, jsem si uvědomila, až když stará paní onemocněla. Z nemocnice mi volali, že by si přála, abych přišla na návštěvu. Na oddělení jsem se ptala, kde leží, a když mi řekli číslo pokoje, ještě jsem se optala, jestli by mi mohli říci, jak vypadá. Sestřička se na mě podívala, musím říci, dost divně, a tak jsem jí honem vysvětlila, jak se věci mají. “Aha, tak se nezlobte, my totiž o vás víme skoro všechno, jak nám to tady paní vypráví, tak mi přišlo zvláštní, že nevíte, jak vypadá. Teď tomu rozumím”.

A určitě bychom se měli víc zaměřit na návštěvy generace mezi 50. a 60. rokem věku. To jsou lidé, jejichž život nejvíce zasáhl komunismus, a zájem sboru je tu určitě na místě. Návštěvy hodně pomáhají vtáhnout do sborového života.

M.Ch. Vinohradská křesťanská služba je dnes výlučně “ženským spolkem”. Z čeho to pramení?

J.K. Je to dobré pro rozhovory, žena si s ženou více rozumí, hraje tu roli i to, že ženy chodily dříve do důchodu nebo nepracovaly na plný úvazek, případně byly v domácnosti. V podstatě to vyplývá z dříve přisuzované tradiční role ženy.

M.K. To jsou asi ty hlavní důvody, ale není to pravidlo. Do práce křesťanské služby se hodně zapojovali Mirek Filipi nebo Vojta Zikmund, bylo by moc dobře, kdyby se do práce zapojili i dnes nějací muži.

M.Ch. Chvála a díky, které se snáší na adresu křesťanské služby při ohláškách  či jiných příležitostech, se většinou týká zabezpečení sborových žaludků. Když jsem přišel do vinohradského sboru, nabyl jsem skoro dojmu, že křesťanská služba se zabývá hlavně výrobou pomazánek a zajišťováním sborového občerstvení. Jak je to s touto stránkou práce?

Vinohrady mají k dispozici druhé největší sborové prostory v Praze, proto je tu pořádána spousta akcí sborových, ale i církevních a seniorátních, a je pravda, že často zajišťujeme i to občerstvení. Občerstvení připravujeme také pro nedělní rozhovory, za tím je velký kus práce. Ale to není hlavní náplní naší služby. Tou zůstávají návštěvy, jejichž hlavním cílem je dnes rozhovor.

mch

číslo 35, září 2003
předchozí   další

Obsah

Kázání
Pohledy na vinohradskou křesťanskou službu
Malé ohlédnutí za letním táborem
Velikost jednoho průšvihu
Historie vinohradského sboru IX
Informace ze schůze staršovstva
Program sborových akcí

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).