Vinohradský sbor ČCE

Velikost jednoho průšvihu

Libérie je jediným státem černé Afriky, který nebyl nikdy pod koloniální nadvládou a je nejstarší republikou černého kontinentu. Byla založena na začátku 19. století (1815) svobodnými americkými černochy a ustavena roku 1847 jako republika. Ústava a právo vycházejí z amerického modelu, vláda je již více než jeden a půl století založena na prezidentském systému amerického typu. Nejrozšířenějším náboženstvím je křesťanství.

Libérie není jen vlast hrošíků, které známe z pražské ZOO. Vedle nich tu žijí lidé, kterým se většinou vede dost mizerně. Ve stínu populárnějších katastrof se tu odvíjí jeden z největších průšvihů planety. Jeho rozměry daleko převyšují utrpení hojně medializované, přesto my o něm většinou mnoho nevíme. Šestiletá občanská válka ze začátku devadesátých let se po tříleté odmlce znovu rozhořela v roce 1999. Boje, které  zachvátily celou oblast Libérie i okolní Sierra Leone a Pobřeží Slonoviny, stály život více než 400 000 lidí (v samotné Libérii 250 000), několik milionů lidí bylo vyhnáno ze svých domovů a žijí v uprchlických táborech nebo jako bezdomovci. Celá válka byla nezměrně brutální. Dnes jsou celkem úspěšně uhašeny konflikty v Sierra Leone (díky intervenci britských jednotek) a v Pobřeží Slonoviny (tady se angažovali Francouzi). Libérie je jen částečně uklidněna mírovými silami pod velením Nigérie. Tradiční partner a historický spojenec této země, Spojené Státy, se k celé věci staví trochu jako vzdálený příbuzný. Situace v zemi není nijak růžová, 80% populace žije pod hranicí chudoby, 40% obyvatel nad patnáct let neumí číst a psát, 70% obyvatel je bez práce a všichni mají vyhlídku, že se v průměru dožijí sotva padesáti let.  Od té doby, co se „hodný“ hoch Charles Taylor změnil ve „špatného“ hocha, je složité v konfliktu najít „hodné“ a „špatné“ hochy. Zprávy Amnesty International mluví o mučení a praktikování otroctví oběma stranami a hlavně o zneužívání dětí. Ještě dnes je v Libérii armáda více než 10 000 dětí mezi sedmi a patnácti lety, které nebyly nikdy demobilizovány, celé dětské vojsko čítá podle odhadů 12 000 hlav, navyklých zhruba od osmi let věku na drogy, zabíjení a znásilňování. Tříapůltisícové vojsko mírotvorců z Ghany, Guiney Bissau a Nigérie zatím tvoří pouze nárazníkový pás mezi vládními vojsky a rebely,  odchod demokraticky zvoleného diktátora Charlese Taylora celou situaci uklidnil méně,  než se očekávalo. Míra chaosu a bídy je pro nás těžko představitelná. Pokud se v myšlenkách obracíme někdy k bolavým místům naší planety, nezapomínejme na Libérii.

 Matěj Cháb

číslo 35, září 2003
předchozí   další

Obsah

Kázání
Pohledy na vinohradskou křesťanskou službu
Malé ohlédnutí za letním táborem
Velikost jednoho průšvihu
Historie vinohradského sboru IX
Informace ze schůze staršovstva
Program sborových akcí

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).