Vinohradský sbor ČCE

Vídeňský klasicismus, zpěv obce a avantgarda v církvi

Čtení o církevní hudbě, 3. část

Terminologii církevní hudby a příklady z historie o použití hudby a zpěvu v církvi jsme si připomněli v předcházejících částech. Postupně jsme se přiblížili k současnosti, neboť konec 19. a počátek 20. století je již téměř dnešek. Navíc i několik set let staré zpěvy mohou být vlastně současné (viz žalmy).

Reformace

Jedním z důsledků nizozemské reformace, která uplatňovala také odstraňování varhan z kostelů, je nástup novějšího virtuóznějšího varhanního stylu (J. P. Sweelinck), který se prosazoval v uplatnění varhan mimo bohoslužbu, v podstatě koncertně (viz závěr minulého pokračování). Příklad z Vlámska se rozvinul v obchodním městě Lübecku, kde přibrali do repertoáru i vokální církevní skladby. Hudební večery zde daly základ posléze už vlastně zcela občanským koncertům, které se staly bohoslužbou pro veřejnost. Tato tradice se pak udržela až do dneška.

Vídeňský klasicismus

V přechodu od baroka k vídeňskému klasicismu je třeba připomenout styly jako pozdní baroko, rokoko a Mannheimská škola (např. Stamicové). V církevní hudbě se objevují velké liturgické kompozice Haydna, Mozarta a Beethovena, navazující na díla Bacha a Händela, kteří v rámci vídeňského klasicismu představují významné základní hudební formy (mše, nešpory, nešporní žalmy, gradualia a moteta). Došlo také k přesunutí hlavního dění v oblasti církevní hudby z evangelického do katolického prostoru, avšak spíše než v konfesijních dějinách je pro to nutno hledat důvod v habsburské dynastii a rozvoji císařského dvora za Marie Terezie a Josefa II. S Beethovenovou „Missa solemnis“ dochází k programovému uvolnění z církevně-hierarchického rámce v důsledku myšlenek osvícenství a Francouzské revoluce. Ve mších Franze Schuberta se pak již objevuje i kritická distance vůči církvi a hierarchii (např. vynecháváním částí Kréda apod.).

Liturgický zpěv východní církve

Ve druhé polovině 18. století byli na císařský dvůr v Petrohradě pozváni italští komponisté. Od té doby je zvuk zdejší církevní hudby poznamenán harmonickými elementy klasicismu (jde výlučně o vokální hudbu, např. D. S. Bortnjansky). Další dvě cesty, kudy se tato libozvučná hudba navozující pocit domova vydala, vedou na pruský královský dvůr (pruská liturgie) a do francouzského Taizé, kde se vícehlasé liturgické zpěvy zcela řídí podle zvuku rusko-ortodoxní liturgie. Silná stránka tohoto velmi jednoduchého stylu se ukazuje v tom, že zpěvy jsou spontánně vícehlase zpívány celou obcí (chórem je celá obec) a lze tak mluvit o pozdním návratu (nebo snad nepřerušeném pokračování?) raně křesťanské praxe.

Devatenácté století

Na pokroku hudebních dějin v předminulém století se církevní hudba účastní málo, a ačkoliv její produkce není malá, zůstává ve stylové izolaci. Opera a symfonie, komorní hudba a píseň jdou jinými cestami, po kterých je církevní hudba nenásleduje, a ani následovat nemůže. Ke zdařilému spojení mezi církevním učením a hudbou dochází jen občas a v 19. stol to bylo například ve francouzské varhanní hudbě.

Laická hnutí

Období 19. století přináší uvolňování spojení mezi církví a společností. To nese s sebou sekularizaci, ale i silnější sebepochopení církve a aktivizaci laického církevního muzicírování. Je třeba zmínit rozkvět společného zpěvu obce v anglosaských a severských zemích, v této linii jde také vznik sdružení církevního zpěvu (laických sborů), v Německu vzniklo pozounové sborové hnutí apod. Laická hnutí církevní hudby vytvořila stabilní prvek života církve a konkrétním podílem přispěla k nově objevené a požadované samostatnosti církve i obcí a dodnes jsou nejstálejším nositelem života obcí (sborů).

Funkce a vztahy

Církevní hudba 20. století pak skýtá pluralistický obraz jako žádná z předcházejících epoch. K proplétání vztahů církevního, kulturního a společenského charakteru je pak nutné přistupovat spíše systematicky než historicky.Vztah mezi možnými úlohami církevní hudby a hudební inovací je po vídeňském klasicismu prakticky zrušen. Duchovní tématika vstoupila do důležitých děl romantismu, pozdního romantismu, poromantismu (Mahler, Schönberg) a nové hudby (Stockhausen, Ligeti, Penderecký...). U žádného z těchto děl však nelze uvažovat čistě jako o církevní hudbě ve smyslu definic uvedených v úvodním pojednání. Představují však „duchovní“ hudbu. Existuje také soustavná snaha o avantgardu v církvi, o spojení současné muzikální inovace s úlohou církevní hudby (Ziegler, Jakob, Darmstadt). Tyto snahy vycházejí z toho, že když např. stavba kostelů mohla hrát v architektuře 20. století významnou roli, může to dokázat i církevní hudba v oblasti nové hudby.

Velké události v oblasti církevní hudby ve městě i na venkově, na festivalech, v rozhlase i televizi a na hudebním trhu však představují převážně provedení staré hudby. Ze staré hudby také vychází pěvecké hnutí v církvi a „Nová církevní hudba“ (část vzniklé literatury je označována jako neobaroko), jsou však i významná díla představující opravdu novou hudbu 20. století (Distler, Redy, Bornefeld, Pepping, Hassenberger). Novým prvkem v církevní hudbě je od poloviny minulého století církevní populární hudba (mezi předchůdce lze zahrnout i černošské spirituály), přecházející v poslední době a některých oblastech od kytarového provedení až po sacro pop, který často dominuje na akcích mládeže. S tím souvisejí také rozpaky, zda programová nenáročnost neznamená v základě znevážení člověka. Mnohdy také tato hudba není v církvi sjednocující, ale může být specifická vzhledem k věku a k vrstvám.

Důležitý stále zůstává tzv. zpěv obce. Jedná se převážně o písňový zpěv doprovázený varhanami. To je základ církevní hudby, existující už čtyři století, který obsahuje i řadu nových písní, jimiž je poznamenán i náš evangelický zpěvník. O jeho vzniku a o dalších zpěvnících, které dnes používáme, si něco povíme příště.

Miloš Lešikar

číslo 47, listopad 2004
předchozí   další

Obsah

Podzimní žeň
Překlenout samotu
Z historie vinohradského sboru XX
Výlet na Křivoklát
Augustinus redivivus
Čtení o hudbě (3)
S Lýdiemi v Srbsku
Odrůdy révy vinné (2)
Z jednání staršovstva
Program sborových akcí
Janské Lázni 2005

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).