Vinohradský sbor ČCE

„Bydlíme pod věží…“

kázání ze žižkovského sboru ČCE z neděle 11. září 2005

Čtení : Mat 24:1-14

Text : Luk 13:1-9

11. září — pro mnoho lidí den jako každý jiný. Pro řadu jiných je to však datum naprosto zvláštní, přímo přelomové.

Vzpomínáme na oběti 11. září 2001. A při té příležitosti nám defilují před očima další oběti — Londýn, Madrid. Beslan, Moskva, Čečna, … Irsko, Irák, Palestina… hurikán, tsunami, zemětřesení, epidemie, občanská válka, povodně, hladomor… Nemůžeme nevzpomínat a nemodlit se za… Za co vlastně? Za koho? A nebo jsme si již zvykli a jde to tak nějak mimo nás, stejně s tím nic nenaděláme…?

Vzpomínáme dnes na oběti… vzpomínáme? Neztratili jsme již schopnost vnímat nesamozřejmost bytí, zdraví, míru, darů, možností? Umíme být vděční? Jakým právem si vlastně nárokujeme cokoli z toho, čeho užíváme? Jakým právem se cítíme být zaskočeni, ošizeni, podvedeni, když máme něčeho třeba jen méně než druzí (někteří)?

Vzpomínáme dnes na oběti tohoto — čeho vlastně? Co si o tom myslím, jak o tom mluvím? Opakuji pouze novinové fráze, nebo mám vlastní, zřetelný, promyšlený, až i citový vztah, postoj? A mám ho vůbec mít? Nemám snad svých starostí, které přece jenom aspoň nějak mohu ovlivnit či řešit, dost a dost? Není to jenom útěk od nich, když se zabývám něčím, co se stalo za oceánem?

Zamyslete se a zkuste si sami najít slova, která byste užili či již užíváte o 11. září: teroristický útok, hrůza, neštěstí či neutrálně událost (byť mimořádná), apokalypsa, zvěrstvo, sviňárna, obludnost, zákeřnost — cosi, co volá po pomstě. Nebo spíš převládnou myšlenky na oběti a jejich utrpení a utrpení jejich blízkých, a je to proto rána, úder, zásah, bolest, nesmyslnost, noční můra, děs, šílenství, zvrácenost, krutost, trest …

K čemu by to bylo dobré — to nemáme nic jiného na práci, na starosti? Upřímně řečeno, čteno a slyšeno ze slov Ježíšových, tak jak jsme je i dnes četli z evangelia — NEMÁME! Je přece neděle, den Páně! A ten není k ničemu jinému, k ničemu menšímu určen, než k rozjímání o našem vztahu k Bohu a k bližním a k modlitbě. A také ke společenství — vždyť právě proto jsme zde.

Bydlíme pod věží. Co rozsévá ta věž? Je i celá řada dalších věží, které potkáváme — jich všech se naše rozjímání může a má týkat: kostelní, vyhlídkové, majáky, snad i komíny a věžáky a mrakodrapy sem patří. My máme tu nejvyšší v Praze — denně se s ní potkáváme, chtě nechtě na ni hledíme, možná se i leckdy divíme, kam to ti lidé tak zaujatě hledí, když sami již ani hlavu nezvedneme, zabráni do svých starostí a pozemských zápasů. Pravidelně též využíváme služeb této věže. Má velkou sílu.

Bydlíme pod věží. Jaký k ní máme vztah? Jak o ní mluvíme, myslíme? Dostala se někdy do našich modliteb?

Bydlíme pod věží. Nemáme proto, že ji máme stále na očích, zvláštní úkol, povinnost, povolání navíc oproti ostatním, kteří ji nemají tolik na očích a nemůže jim tedy být natolik živou připomínkou jako nám?

Jen si to zkuste představit, jaké to asi muselo být před 4 roky v New Yorku — copak někdo čekal něco takového? Normálně žili, pracovali, bavili se, nudili se, těšili se, báli se, modlili se — a najednou, jako blesk z čistého nebe… Jaké to muselo být pro ty, jichž se to bezprostředně dotýkalo, kdo byli na místě a viděli, či pro ty, kdo tam měli své milé a už je naopak nikdy neviděli…

Ježíš také použil příběh, současný, aktualitu z titulních stránek novin. Vlastně mu ji přinesli a byli zvědaví — co ty na to, mistře (…když jsi tak chytrý…). Ježíš přijme výzvu a navíc ještě rozšíří tu zprávu o srovnání s jinou, přírodně katastrofickou, kde již není zřejmý lidský podíl, lidská vina. A ptá se (svých současníků a potažmo i nás): JSTE PŘIPRAVENI? Jste připraveni odejít? Jste připraveni na násilí, bolest, hrůzu, šílenství, nesmyslnost, apokalypsu? MUSÍ TO BÝT — to jsou slova Ježíšova. A nás to nemá vykolejit. Máme s tím počítat. A nás přitom dokáží rozházet, vykolejit, rozkmotřit, rozhádat a rozdělit takové prkotiny…

Jednou tu nezůstane kámen na kameni. Nebo už tu nebudeme my. Jenže zatím ještě stále bydlíme pod věží — a i tahle „naše“ věž nám může denně připomínat Ježíšova slova: Nebudete-li činit pokání, všichni stejně zahynete! Může nám také denně pomáhat uvědomit si, že ještě je čas milosti! Ještě máme čas činit pokání, litovat, obrátit se, ještě máme čas uvědomit o tom druhé, a tak je zachránit. Jen nesmíme říkat (a myslet si), že „nemáme čas“! Naopak, JEŠTĚ máme (ale jen do času, zní v podtextu).

Bydlíme pod věží — co rozsévá? Čemu slouží? Úžasný výdobytek vědy a techniky, nástroj neskutečné moci, informační médium. Co rozsévá? Čemu slouží? Při útoku na věže přináší smrt, bolest, hrůzu, otupění, touhu po pomstě, nenávist a strach… Ale co přináší do té doby (než spadne)? Něco lepšího? Nebo totéž, jenom trochu pomaleji, nenápadněji? Jak pomáhají věže, které potkáváme, životu? A jak životu věčnému?

Bydlíme pod věží. Každý den znovu nám připomíná náš úkol, zápas o to, aby vše, co užíváme, sloužilo dobrému, k Boží slávě. Ten zápas začíná modlitbou (Ef 6), pokračuje statečným a vytrvalým životem synů světla — v pravdě. Končí v nekonečné radosti, tam, kde Nejmocnější setře každou slzu z očí. Tam mohou ukazovat všechny věže tomu, kdo věří.

Jaromír Strádal

číslo 57, říjen 2005
předchozí   další

Obsah

Bydlíme pod věží
Knihy k užitku i potěšení
Nebyly to jen náhody
Z historie vinohradského sboru XXVI
Básně Davida Rejchrta
Povídání o Mateřském centru
Ze staršovstva
Sborové akce v říjnu
Písničky pod vobraz(y)

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).