Vinohradský sbor ČCE

Básně Davida Rejchrta

David Rejchrt (1966) byl hostem zářijového setkání střední generace, kde přednesl své básně, které doprovázel hrou na violoncello a klavír. Dvě z jeho básní dnes přinášíme — brilantní hru člena orchestru Státní opery se nám však čtenářům Hroznu asi zprostředkovat nepovede.

Balada o sociální empatii

Pohodlím znaven, nikdy v nedostatku,
v skuhrání stálém, jak se vede špatně,
nuzáka potkám - a propadám zmatku:
on svoji bídu neodkládá v šatně.
Ona s ním bydlí - tvrdě, nevývratně.
On se jí bojí - a zčásti ji hájí.
Proti ní proces nikdy nezahájí.
Čeká ho posměch, přesycených řihot.
Já aspoň beknu, když ostatní lají:
Nechtěl bych v těchto podmínkách žít život.

V hospodě piju. Vždycky mám svou zlatku.
A když ne, na zdroj vzpomenu si matně.
Nemusím chodit svačit do odpadků.
Ve srovnání si vedu velmi zdatně -
mohu si dopřát jednat neúplatně.
Já nejsem ten, co s jedním pivem spájí
nezbytnost loudit. Nejsem na okraji.
V moci mám možnost připisovat si bod.
Slavnostně říkám, co všichni už znají:
Nechtěl bych v těchto podmínkách žít život.

Z řádných jsem lidí, co ctí otce, matku,
obživu svoji zajišťuji chvatně.
Pěstují pokoj, nehledají hádku
a sváří-li se, jenom nevydatně.
Zdánlivě bědní kradou víc než pádně.
Chtěli by žít jak ve ztraceném ráji.
To nelze trpět. Takhle nevyzrají.
Týká se lidí, zvěře, ptáků i vod.
Odpovím znovu, když se všichni ptají:
Nechtěl bych v těchto podmínkách žít život.

Poslání:

Nejeden dumá, zda se dneska nají,
když neví, jestli do kelímku dají.
Dost se chce křičet. Co však? Čehý či hot?
Něco je špatně. Snad všechno je v háji.
Nechtěl bych v těchto podmínkách žít život.

 


 

Poděkování neznámému chodci

Potkal jsem chodce. On mě nechal žít.
A neměl důvod. Hodně jsem mu vzal,
jda proti němu. Čas jsem nevybral,
však svojí chůzí sebral jsem mu klid,
a nejen to. On musel zaplatit
výhybnou daň - to aniž bych mu dal
byť zlomek sumy, kterou prodělal
tím, že já musel proti němu jít.
A já jsem zde a on je možná tam.
I když mu dlužím, tak ho nehledám.
Příběh tím končí. Nebo taky ne.
A byl-li chodec jenom ranní klam,
pak zůstávám tu se svým dluhem sám.
Nebude nikdo, kdo ho promine.

číslo 57, říjen 2005
předchozí   další

Obsah

Bydlíme pod věží
Knihy k užitku i potěšení
Nebyly to jen náhody
Z historie vinohradského sboru XXVI
Básně Davida Rejchrta
Povídání o Mateřském centru
Ze staršovstva
Sborové akce v říjnu
Písničky pod vobraz(y)

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).