Vinohradský sbor ČCE

Svatoštěpánské přemítání

Úvodník Martina T. Zikmunda

Na konci starého roku se obvykle bilancuje a na začátku nového roku zase přicházejí ke slovu předsevzetí. Uplynulý rok bilancovat nechci. Z mnoha různorodých aktivit zmíním jen jednu jedinou akci: letní pobyt rodin a dětí v Orlovech u Humpolce. Ta se velmi vydařila. Nechci dále vyjmenovávat jednotlivé činnosti — pravidelné či jednorázové — ani jednotlivé členy sboru zapojené do té či oné sborové práce. Výčet by nebral konce. Raději bych se pokusil o obecnější pohled.

Při nástupu do práce na Vinohradech jsem si pro sebe i pro sbor uložil hlavní cíl: budování zralého, charizmatického, evangelického společenství. Takový totiž má být křesťanský sbor podle Písma: mají se v něm uplatňovat obdarování jednotlivých jeho členů. Sbor by neměl být veden nějakou jednou silnou osobností, která by všechno řídila, ale má být veden a spravován týmově, ve vzájemné úctě a lásce a podle presbyterně-synodního zřízení. Zdá se, že toto pojetí sboru se z Boží milosti začalo velmi brzy a prudce spontánně rozvíjet, takže mám dojem, že právě takový sbor, který jsem si představoval, už tady je.

Jestliže by jediným naším zadáním mělo být budování našeho vinohradského společenství, mohli bychom nabýt dojmu, že jsme se ocitli již „za vodou“, že sbor je z lidského hlediska pro budoucnost zajištěn. Základní a prvořadou důležitost ve struktuře církve má vskutku sbor. Přesto péče o církev se  budováním sborů nevyčerpává. To se na Vinohradech také ví. Mohli bychom doložit na konkrétních příkladech, jak se tato vztaženost k celku u nás také rozvíjí.

Tane mi však na mysli ještě jiná věc než hospodářská pomoc, benefiční trhy a koncerty, zašťiťování seniorátních a církevních akcí konaných v našich sborových prostorách. Po této stránce nalezneme u nás i v jiných sborech hodně dobré vůle. A to je dobrá známka. Co bychom však měli u nás i v jiných sborech ještě více promýšlet, je otázka našeho vyznání (to, co nás spojuje s ostatními křesťany, nebo eventuelně co nás od nich odděluje) a zároveň otázka našeho společného svědectví v této společnosti (jak rozumíme jako křesťané sami sobě a svému poslání uprostřed naší převážně sekularizované společnosti).

Pro tyto účely zde fungovala dříve akademická Ymka, Kostnická jednota, pořádala se „Evangelická díla“ (víkendové sjezdy), extenzívní přednášky profesorů z fakulty, atp. Akademická Ymka dnes sdružuje jen malý hlouček zájemců, Kostnická jednota již delší dobu kolabuje, Evangelická díla se již přestala organizovat. Profesoři jsou pod tlakem daleko větších akademických požadavků než dříve, což objektivně omezuje jejich cestování po církvi. Zájem o celocírkevní či naddenominační tisk stagnuje — snad se světlou výjimkou časopisu Český bratr. Chybí více podnětů pro promýšlení otázek našeho vyznání i našeho svědectví v naší době. A nedostává se nám ani vhodné platformy pro tato setkávání, rozhovory, společné modlitby, společnou četbu Bible, atd.

Přesto lze více využít možností, které nabízí zavedená činnost seniorátu. A to jak presbyterních konferencí, tak konzultace učitelů nedělních škol, atp. Dále by bylo dobré povzbudit naší „malou ekuménu“ na Praze 2. Sem patří každý měsíc eucharistická bohoslužba s husitskou církví a také různorodá shromáždění s jinými církvemi v naší části Prahy (zpravidla 3x za rok). Tato výše zmíněná shromáždění zůstávají na periferii našeho zájmu. Má to své příčiny, nelze zvládnout všechno. Přesto v tak velkém sboru, jako je ten náš, bychom naše zastoupení na výše zmíněných setkáváních mohli podpořit mnohem výrazněji.  

Se zajímavou aktivitou svého druhu, která náš kostel otevírá veřejnosti, přišel bratr Radoslav Kvapil. 3x za rok pořádá Mezinárodní společnost Antonína Dvořáka spolu s naším sborem koncert s přednáškou. Toto spojení hudby a slova již našlo řadu pravidelných zájemců z celé Prahy (křesťanů i nekřesťanů). Obvykle poté pořádáme i rozhovor o tématu přednášky na faře při čaji a kávě. Dále se začala rozvíjet koncertní činnost každé první úterý v měsíci nejen pro starší věkem. Je to příležitost k poslechu velmi kvalitní hudby a také k pravidelnému setkávání s přáteli z jiných sborů anebo i s nekřesťany.

Seznámení s živými bohosloveckými i kulturně náboženskými otázkami bychom mohli alespoň zčásti umožňovat půjčováním relevantních knížek z naší zamýšlené sborové knihovny ve velkém sále (za určitých podmínek bude možnost zapůjčit si knížky domů) a pozoruhodných křesťanských časopisů, které jsou již teď k dispozici na závěsném systému v hale (např. Dingir, Křesťanská revue, Universum, atd).

Rozdmýchávejme tedy uhlíky našeho reformačně-angažovaného křesťanství! Nechť nás Pán Bůh sám osvítí svým Duchem a dá nám způsobilost k další práci na svém královském vinohradu (jak na Korunní 60, tak v zemích koruny české).   

26.12.2005

číslo 60, leden 2006
předchozí   další

Obsah

Svatoštěpánské přemítání
Víra mne podpírala celý život
Z rodinné korespondence Jana Karafiáta
Dětská slavnost
Recept na štěstí
Kalpana – naše nová holčička
Adventní trh
Tomáš Najbrt, Naděje a Divoké husy
Knihy k užitku i potěšení
Inzerce pro Naději
Ze staršovstva
Sborové akce v lednu

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).