Vinohradský sbor ČCE

Čím větší je jeho Pán, tím vyšší jsou jeho cíle

Z kázání br. faráře Jaromíra Dusa při pohřbu sestry Evy Pavlincové

Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu. (Římanům 14,8)

Apoštol Pavel naprosto otevřeně a bez obalu říká něco, co většinou neradi slyšíme a co nás, lidi 20. a 21. století, přinejmenším na první poslech odrazuje a dráždí. A není se čemu divit! Moderní lidé přece o sobě samých chtějí rozhodovat sami!

Před několika lety, před nástupem českých vojáků do mise v Bosně, měli vojáci odpovědět na otázku: Když ti bude zle a budeš potřebovat pomoc, koho požádáš o pomoc? Velká většina vojáků tehdy odpověděla, že pomoc od nikoho nepotřebuje. Téměř všichni soudili že jsou natolik soběstační, že si musí a mohou vystačit a poradit v každé situaci sami, k tomu byli také vychováni a vycvičeni! Jen malé procento vojáků tehdy odpovědělo, že by pomoc v nouzi hledali u svého přítele. Nenašel se nikdo, kdo by uvedl, že by se se žádostí o pomoc obrátil na svého velitele. (Pro vojenské psychology a stratégy to bylo nepříjemné zjištění. Poradci z jiných armád se o tom raději neměli vůbec dovědět.) Je pravda, že po ukončení mise se počet těch, kdo přiznali, že jim pomohl kamarád, když jim bylo zle, zřetelně zvýšil, ovšem vztah vojáků k velitelům se ani potom nijak podstatně nezměnil. I na vojně chtějí lidé zůstat jak jen to jde, svobodní, nezávislí, chtějí být sami svými pány.

Vícekrát, při výkladu Písma jsme si i zde v kostele uvědomovali, že tak jednoduché to ale není. I takový člověk, který si myslí, že nad sebou žádného pána nemá, že nikomu neslouží, je v bibli odhalován jako člověk, který svého pána, či dokonce pány má. Často je to on sám, komu slouží, jsou to jeho vlastní žádosti, jeho sklony a vášně, které ho zotročují. A tak jsme si i zde, nad Písmem uvědomovali, že čím menším pánům člověk slouží, tím nižší, ubožejší cíle má a tím je také méně svobodný. Zato čím větší je jeho Pán, tím vyšší jsou cíle, ke kterým je veden, a tím je také svobodnější, neboť těm nižším pánům už opravdu sloužit nemusí.

Apoštolovo slovo do Říma přesně a dobře vystihuje to, co si evangelíci zde na Vinohradech připomínali a opakovali snad častěji, než jiní křesťané jinde. Byla to známá a slavná první otázka a první odpověď Heidelberského katechismu: Co je tvým velikým, co je tvým největším potěšením v životě i smrti? Je to vědomí a je to jistota, že nejsem sám svůj, že si mě můj Pán koupil, že za mne zaplatil, že za mne vlastní život obětoval, právě abych už nebyl a nemusel být odkázán jen sám na sebe. Mou největší radostí je, že mám dobrého a věrného Pána. Nikdy mne neopustí, nikdy se mne nezřekne, i údolím stínů smrti se mnou projde, s ním se nemám čeho bát.

číslo 62, březen 2006
předchozí   další

Obsah

Kázání
Rozhovor s Jaromírem a Jarmilou Strádalovými
Z rozloučení se sestrou Evou Pavlincovou
Ještě k Adopci na dálku
Historie sboru obrazem I.
Dětské bohoslužby
Knihy k užitku i potěšení
Ze staršovstva
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).