Vinohradský sbor ČCE

Tradice a přítomnost

Na bohoslužbách v Javorníku

            Jarní výlet do Bzence bývá pro nás i příležitostí, jak aspoň trochu poznat jiné sbory té naší velké, českobratrské evangelické. Po loňské návštěvě Kyjova, kde na nás v městské modlitebně dýchla živost nevelkého sboru, jsme se letos vydali zase do Javorníka. K úhlednému tolerančnímu kostelu už docházely hloučky místních, takže moc zabloudit se nedalo.

Kostel vyzdobený malbami v duchu tradičních výšivek má také tradiční uspořádání — kazatelna a stůl Páně jsou uprostřed a ze tří stran je obklopují lavice — ze tří stran se dá také do kostela vstoupit. To však není vše, co připomene dávnou minulost tolerančních sborů: na lavicích vedle našich zpěvníků leží staré kancionály, silné, tolikerým používáním ohmatané, některé dokonce ještě ve švabachu. Nevíme přesně, jestli kancionály nepatří konkrétním bratřím a sestrám, kteří v kostele na tomto místě možná vždy sedávají, proto si vybíráme místa v lavici poněkud s nejistotou. Nejistotu ještě umocňuje to, že ženy a muži zde sedí odděleně — jak se ale zdá, není to nepřekročitelné pravidlo, protože když se od naší „koedukované“ skupinky oddělí bratr místokurátor a jde si hrdě sednout do lavice pro muže, usedne do vedlejší lavice jedna z místních sester.

Přišli jsme na rodinné bohoslužby — mladý bratr farář Hurta vede skupinku mládeže a dorostu ve zpěvu, sám s baskytarou v ruce — v kombinaci s talárem to vypadá opravdu netradičně. Mládež zpívá i hraje nadšeně, písně mají probuzenecký charakter a sladké melodie.  Po jejich doznění se zase chvíli zpívá z kancionálu a chvíli ze zpěvníku. A kázání? Je o tom, že kdo chce být největší, má být služebníkem všech, a je taky trochu o obraze vepředu: rukou pečlivé sestry jsou na něm vyšita jména všech kazatelů sboru, a tak jsou vzpomínáni tito služebníci i sestra, jejíž neokázalá služba spočívala třeba právě v darování svého umění. Tradice se mísí s  přítomností.

Po bohoslužbách chválíme bratru faráři práci s mládeží a dovídáme se, že víra je stále hodně důležitá v místních rodinách. Napadá mě, že ač se náš velkoměstský sbor přece jen liší od tohoto moravského, udržujícímu mnohé tradice minulosti, zrovna touhu mít víru v Pána Boha za to nejdůležitější v našich rodinách snad máme společnou.

Jana Šarounová

číslo 65, červen 2006
předchozí   další

Obsah

Kázání na pondělí velikonoční
O našem hledání
Vinice, víno, kostely a komáři
Tradice a přítomnost
Z historie sboru XXIX
Knihy k užitku i potěšení (6)
Pozdrav z Indie
Ze staršovstva
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).