Vinohradský sbor ČCE

Obrázky z výletu za Českými bratry

Zpočátku bych rád objasnil otázku, proč byl náš výlet veden právě po stopách Českých bratří. Odpovědí je několik a jsou celkem nasnadě – jednak nápad na uspořádání výletu vznikl vloni, tedy v roce výročí vzniku a obnovení Jednoty českých bratří, pak přece jen jsme církev českobratrská, a ačkoliv se hlásíme k různým reformovaným kořenům, českobratrský je jedním z nejsilnějších z nich. Poslední důvod uvidíte sami, když v neděli vyjdete z kostela, přejdete na druhou stranu ulice a zahledíte se na fasádu sborového domu. Stavitelé ji vyzdobili bustami mužů, o kterých se asi domnívali, že jejich odkaz by měl být obzvláště ctěn. Vedle jednoho utrakvistického krále, jednoho husitského vojevůdce a naší tradicí poněkud opomíjeného refomátora (který byl upálen v Kostnici roku 1416), tu najdeme busty čtyř dalších vynikajících mužů, kteří však s kališnictvím nemají tolik společného, neb byli v počtu Jednoty bratří českých. Pokud by fasádě nevévodila romantická podoba Mistra Jana Husa, byli by Čeští bratří v převaze. Z toho lze usuzovat, že i pro vinohradské reformované byli Čeští bratří tím, ke komu se stojí za to vracet.

Naše cesta měla pět zastávek, které alespoň částečně ukázaly, jaké bylo putování jedné z nejstarších českých reformovaných církví.

Doby největšího rozmachu – Brandýs nad Labem a Mladá Boleslav

Ačkoliv to Čeští bratří neměli nikdy lehké a po celé 16. století nad nimi visel tzv. Svatojakubský mandát (nařízení o pronásledování Jednoty bratří českých z roku 1508, které mělo oproti dřívějším dekretům tu nepříjemnou vlastnost, že bylo zapsáno do desek zemských a tím nabylo platnosti zemského zákona), přesto zažívají v této době opravdu velký rozkvět. Když se Bratří v roce 1490 a následně 1499 (po vítězství větší strany) dohodli, že mohou přijímat také vyšší šlechtu, dostalo se jim mocných ochránců a také štědrých mecenášů. V té době se Bratří usídlují na panství Cimburských, které později spravují (až do roku 1547) Krajířové z Krajku.

Brandýs nad Labem

Na konci 15. století zdědil Brandýs pan Jaroš Tovačovský z Cimburka, jenž ve druhý sňatek vstoupil s paní Johankou z Krajku. Po smrti Jaroše (1493) a jeho jediného syna Adama (1502) stala se paní Johanka majitelkou Brandýsa, jemuž udělila četné výsady (odpuštění povarného, právo na sklad soli a právo svobodně pivo vařiti, r. 1508). To praví Ottův slovník. Čeští bratří zde konali několik synodů a obdrželi od bratra řečené paní Johanky, pana Kunráta Krajíře z Krajku (ten vstoupil roku 1530 do Jednoty českých bratří), i zdejší farní kostel k užívání. Když žádala dolní konzistoř navrácení farního kostela, nechali Krajířové z Krajku Bratřím postavit vlastním nákladem roku 1541 kostel nový. Tento bývalý bratrský sbor je dnešní děkanský kostel obrácení Sv. Pavla. Stavbu provedl Matěj z Milána – jinak též známý jako Matěj Vlach, dnes ale spíše jako Matteo Borgorelli – který se narodil okolo roku 1510 v Itálii (není jisto kde – možná v Porlezze, možná v Miláně) a zemřel roku 1572 v Brandýse nad Labem. Borgorelli byl nejdříve stavitelem a architektem Krajířů, ale po konfiskacích, které následovaly po bitvě u Mühlberka, zůstal na Brandýse jako stavitel císařský. O stavbě brandýského sboru se praví, že je to nejstarší volně stojící renesanční sakrální stavba ve střední Evropě. Matěj Vlach tu použil prvky, které jsou plně rozvinuty na budově bratrského sboru v Mladé Boleslavi.

Tou dobou už Bratří na Brandýse nedali spát Ferdinandovi I, který se snažil toto panství pro sebe neúspěšně vykoupit. Svého dosáhl o něco později, když Arnošt Krajíř z Krajku pozbyl konfiskací r. 1547 zámku brandýského i s velikým zbožím, načež Ferdinand I. učinil z něho zámek císařský. Po konfiskacích byl kostel předán utrakvistům (ti se v čele s administrátorem Mystopolem vůbec poněkud nechvalně zapsali do historie persekucí Jednoty bratří českých). Na krátkou dobu se pak dostal do bratrských rukou po majestátu, až po Bílé Hoře dán do správy církvi katolické.

Mladá Boleslav

Sem přišli Bratří na sklonku 15. století a vybudovali si zde centrum, ve kterém sídlil senior Lukáš Pražský a kterému se říkalo bratrský Řím či Jeruzalém nad Jizerou. Ačkoliv i Mladá Boleslav byla po roce 1547 konfiskována, nechal zde Ferdinand na místě správců panství Krajíře z Krajku (snad aby je měl na očích, snad proto, že bez Konráda Krajíře z Krajku by se těžko stal českým králem). To dovolilo Bratřím, aby se zde udrželi (ač někdy pod velkým tlakem a pronásledováním) po celé 16. století až do Rudolfova majestátu. Centrum zde budované sami nazývali Karmel a zde v Mladé Boleslavi vedli korespondenci s Lutherem, rozhovory s novokřtěnci a zde také vytiskli první překlad Nového zákona.

Kostel Sv. Havla – 1539 byl na boleslavském Novém Městě založen hřbitov pro obyvatele všech vyznání. Na něm postavili Krajířové r. 1555 hřbitovní goticko-renesanční kostelík, v roce 1735 rozšířený o dnešní věž. Zde byli pohřbeni (v kostelíku) Arnošt Krajíř, bratr Jan Augusta, na hřbitově pak Jan Roh (po Lukášovi další vůdčí osobnost Jednoty) a další. Náhrobky těchto Bratří se nedochovaly.
Bratrský sbor – dílo Matea Borgorelliho (s jistotou byl sbor pod jeho vedením dokončen) - je největší renesanční kostelní stavbou v Čechách a jednou z nejstarších renesančních pseudobazilik mimo Itálii. Stavba byla původně vyzdobena sgrafity a vnitřní stěny pokryty citáty z Písma, texty z kancionálů a erby bratrských rodin. Sbor byl stavěn v letech 1544 až 1554, mnohdy přes zákazy, za nocí. To je jeden z důvodů tak dlouhé doby jeho stavby. Z příkazu císaře byl pak uzavřen v letech 1555 až 1575, stejně tak na začátku 17. století až do roku 1609, v roce 1610 jej potom Bratřím, jimž byl zabaven, vykoupil Petr Vok z Rožmberka, další z mocných a bohatých členů Jednoty. Budova sloužila po Bílé Hoře jako kostel sv. Václava a roku 1787 byla změněna na skladiště. V roce 1910 byla opravena a upravena na městské muzeum, dnes slouží jako galerie.
Karmel – na tom místě byl již odedávna (1345) klášter minoritský, který Bratřím věnoval Adam Tovačovský z Cimburka společně se svou maminkou Johankou z Krajku roku 1496. Bratří jej zvelebili, postavili zde školu a roku 1518 i tiskárnu. Zde žil senior Bratří Lukáš, který zemřel roku 1528 v domě u ústí řeky Klenice do Jizery (dnešní Templ), pochován byl pak na Karmeli.

Na tomto místě bych ještě rád zmínil postavu paní Johanky z Krajku – po vítězství velké stránky byla jednou z prvních šlechtičen, která vstoupila k Českým bratřím a přízeň k Jednotě rozšířila jak na svého prvního manžela – kališníka z rodu Tovačovských - tak na druhého, katolíka Jana z Šelenberka

Obnovení Jednoty bratrské

Základ k obnovení Jednoty bratrské dává první vlna emigrace z poloviny 16. století, která vede k rozšíření církve do Polska, kde je uznána roku 1570 při jednání s luterány a kalvinisty v Sandoměři. V Polsku se udrží až do roku 1656, kdy její poslední baštu – Lešno – zničí požár. Rok nato ordinuje poslední senior polské větve Jan Bythner za nové biskupy Mikuláše Gesticha a Komenského zetě Petra Figula, z něj pak přeneseno biskupské svěcení na Daniela Arnošta Jablonského (také Figula, Komenského vnuka). Tento druhý Figulus vysvětil v roce 1735 v Berlíně prvního biskupa obnovené (ochranovské) Jednoty bratrské, Davida Nitchmanna. Tato nová Jednota bratrská byla založena roku 1722 v Ochranově, převzala formu a nezávislost Jednoty bratří českých. V počátku byla ještě poněkud nejednotná a k usmíření všech proudů v ní zahrnutých došlo 13.8.1727 – tento den je připomínán jako den obnovení.

Devět let po císařském patentu o plné náboženské svobodě z roku 1861, tedy v roce 1870, je zde v Potštejně ustaven první sbor obnovené Jednoty bratrské v Čechách. Sbor byl založen v chalupě poblíž Orlice. A tady se musím omluvit – byla to ta druhá chalupa, naproti vyfotografované.
Modlivý důl – s trochou nadsázky se dá říci, že všude tam, kde měli Bratří sbory, najdeme nějaký ten Modlivý důl. Jsou to místa, kde Bratří konali shromáždění v dobách, kdy se na dveřích jejich sborů nacházela císařská pečeť. Pak hledali místa, kde by se mohli scházet, aniž by to bylo nápadné, lesnatá údolí, skály …

Brandýs nad Orlicí – počátky i konce Českých bratří

Brandýs patřil již od počátku k důležitým centrům Českých bratří, zde na panství Kostků z Postupic, pozdějším pak panství žerotínském, dožil bratr Řehoř Krajčí – jeden ze zakladatelů Jednoty. Zde se konala roku 1490 památná synoda, na které se Jednota rozhodla vydat cestou vzdělání (a pokud to bude nutné, i vstupu do státní služby) a která dovolila Jednotě vyrůst ve velkou církev. Zde se skrývali Bratří za dob pronásledování – jak po bitvě u Mühlberku, tak po bitvě na Bílé Hoře, sem se po svém propuštění uchyluje Jan Augusta (byť v té době z Jednoty formálně vyloučený) a zde se skrývají i přední představitelé Jednoty po roce 1620 (až do vydání obnoveného zemského zřízení 1627). Komenský tu píše Labyrint světa, Hlubinu bezpečnosti a další díla, také se tu roku 1624 podruhé oženil.

Místa spjatá s Jednotou:

Zeď bývalého sboru, který nechali zbořit Žerotínové, aby nepadl do rukou nebratrských, spolu s náhrobní deskou z hrobu seniora Matouše Konečného.
Místo, na kterém stával srub, v němž žil Řehoř Krajčí a později i Komenský
Místo, kde (nedoloženo) žil Komenský, s pomníkem z počátku 20. století.

Kunvald – zrod Jednoty

V Praze pod kazatelnou Týnského chrámu, ze které zazníval hlas Rokycanův, vyrostla skupina utrakvistů, toužících po životě blízkém životu prvotní církve. Rokycana je nejprve seznámil s Chelčickým a pak, když jejich touha neutuchala, pro ně vyjednal možnost takového života okusit na panství Jiřího z Poděbrad, v Kunvaldu v Orlických horách. Sem přišli pod vedením Řehoře Krajčího roku 1457. Po deseti letech života v ústraní se rozhodli k radikálnímu kroku – vytvoření vlastní na Římu nezávislé církevní struktury. V roce 1467 losem vybrali prvního biskupa, na kterého přenesl svěcení valdenský biskup Štěpán (přes faráře Michala ze Žamberka). S tímto krokem Bratří se nevyrovnal Rokycana, který se jich rok nato veřejně zřekl. V tomto roce, tedy 1468, začíná první pronásledování Bratří, které trvá až do roku 1609, kdy je vydán Rudolfův majestát, a je obnoveno po bitvě na Bílé Hoře.

Bratrská lípa – podle tradice zde zasadili představitelé Jednoty tři lípy, když opouštěli vlast v dobách první emigrace po bitvě u Mühlberku. Ty měly být symbolem věcí podstatných, které má člověk Bohu dávat – tedy víry, naděje a lásky. Dnes jsou tyto tři kmeny srostlé v jeden strom, jehož stáří je dohadováno na zhruba oněch 450 let, které uběhly od poloviny 16. století.
Domek Na sboru — Stojí na místě, kde stával první bratrský sbor (z něj snad dochovány některé stavební prvky).

Matěj Cháb

číslo 88, červenec-srpen 2008
předchozí   další

Obsah

Když Ježíš viděl jejich víru
Otevření ven je prospěšné a zdravé
Obrázky z výletu za Českými bratry
Řády a chudoba
Co mi dávají bohoslužby?
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).