Vinohradský sbor ČCE

Už se těším na vánoce

recitovaly kdysi naše školní děti básničku, jež pokračovala: A kdy budou, hnedle, hnedle, v předsíni už voní jedle. Ale my víme také o našich bližních, kteří se na vánoce netěší, jimž toto hnedle, hnedle spíše působí úzkost. Snad jich není většina; ta se na vánoce těší jako na dny volna, na dny pokojné pohody a setkání v rodině, na dny pozorných dárků, na dny neobvyklých laskomin. Předcházejí zpravidla také dny mimořádného vzepětí v zaměstnání, kde blížící se konec roku velí dokončit všechny úkoly a vyčerpat všechny přidělené prostředky; napětí úvahy, kolik a kterých dárků opatřit, abychom nikoho neošidili; starost hospodyň, aby letošní štědrovečerní stůl nebyl chudší loňského. Ano, to všechno, a ještě mnoho dalšího nás zaměstnává v tento předvánoční čas. Žehrat na to nebudeme. Stížnosti na to, jak „materiálně“, konzumentsky se u nás (jen u nás?) slaví vánoce, kolik zase Češi utratí v předvánočních nákupech (jak nás o tom pohotově informují sdělovací prostředky) jsou obehrané a už si je snad odpustili i kazatelé křesťanských církví a publicisté slušných periodik.

Věnujme raději v přípravě na vánoce a v jejich průběhu pozornost těm z našich bližních, kteří se na vánoce netěší, ano mají strach z vánoc. Proč? Protože se u svého stolu již neshledají s někým, kdo tam minulého roku ještě byl, mezitím však byl z tohoto života odvolán. Protože u jejich stolu bude chybět někdo z jejich dětí, které dají přednost jinému místu a způsobu, jak slavit vánoce, nebo z příbuzných, s nímž se dosud nesmířili. Protože jim peněženka důchodkyně či nezaměstnaného nedovolí obdarovat své blízké v míře, která by odpovídala jejich lásce. A to ještě nemyslíme na ty statisíce, milióny našich bližních v chudých zemích světa. Jsou jich čtyři pětiny těch, kdo naši planetu obývají.

Rozněžňujeme se nad jesličkami, v nichž leží ubohé dítě. Uvědomujeme si však, co znamenají tyto jesličky a to ubohé dítě, jehož narození slavíme o vánocích? Že tady, v této poníženosti rodiny, pro kterou se „nenašlo místo“ (ú topos) v lidských příbytcích ani v lidských soucitných srdcích, začala ta nejdůležitější historie lidského pokolení, ona „utopie“, v níž bezbranní a bezmocní nejsou vylučováni ze svého místa na slunci, nýbrž přijímáni a přijati?

Pro i-forum prosinec 2007 Pavel Filipi

číslo 92, prosinec 2008
předchozí   další

Obsah

Budoucnost existuje
Už se těším na vánoce
Procházka na Vinohradský hřbitov
Slova, slova, slova III.
Knihy k užitku i potěšení
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).