Vinohradský sbor ČCE

A na zemi pokoj lidem. Kterým?

Kázaní bratra faráře Pavla Klineckého 28. prosince 2008 na Vinohradech

Čtení: L 2,1-20 (-14)

Text: L 2,14

Kolem Vánoc, před nimi i po nich, si lidé říkají některé ustálené obraty, zdvořilostní formule i fráze. Používají je také obchody i další firmy jako reklamu, i vánoční přání a respekt k tradicím jsou součást marketingu. Ať jakékoli, vyjadřují „vánoční formule“ stručně, jak lidé Vánoce prožívají. A nejsou to jen „veselé Vánoce a šťastný nový rok“, nepřejeme jen „bohatého Ježíška“. I necírkevní veřejnost ví, že Vánoce mají i hlubší smysl: odpočinek, klid, mír, hezké vztahy v rodině i jinde. Odtud už krůček k tomu, že Vánoce jsou svátky rodiny, případně dětí. Jenže – odtud už zase jen krůček dárkům, k nakupování a shánění, to vede k nepokoji a neklidu, občas to i vztahy nabourá… Začarovaný kruh se pokusila prorazit novým sloganem jedna televizní stanice: „Odpočiňte si spolu s … od Vánoc!“

Původní smysl Vánoc vyjadřují nejlépe dvě biblické formulace. Jedna je vlastně „jen“ jméno, navíc takové, které nenese žádná z vánočních postav: „Immanuel“, znamená to „Bůh s námi“. Důraz můžeme položit, kam chceme: můžeme rozumět Bůh je s námi, nikoli s jinými! Nebo taky s námi není nikdo jiný, než Bůh. Nebo také: kde je Bůh? S námi přece! Tak toto jméno odpovídá na tři otázky: Kde je Bůh, s kým je a kdo je s námi.

Druhou formulí, která vyjadřuje smysl Vánoc, je věta, známá i v obecné kultuře, mimo křesťanství. Pronikla tam hlavně z betlémů a ostatní vánoční výzdoby. Skoro v každém betlému se totiž na drátku vznáší anděl nesoucí stuhu s nápisem „Gloria in excelsis (altissimis) Deo, et in terra pax in hominibus bonae voluntatis.“ Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“

Formulace je dlouhá, obvykle se zkracuje. Ale zatímco v betlémech je použito první části „Sláva na výsostech Bohu“, obecná kultura právě tuto část vypouští a ponechává jen „pokoj lidem dobré vůle“. Není divu: v kostele má přednost Pán Bůh, proto tam uneseme tam i ty „výsosti“, jinak nesrozumitelné. Že v kostele nerozumíme všemu, jsme si dávno zvykli. „Výsosti“ souvisejí s něčím vznešeným a vyvýšeným, titul „jeho královská výsost“ užívají i králové, „pobočníkem Jeho výsosti“ se stal i Vlasta Burian, zkrátka „výsost“ můžeme očekávat nahoře, v kostele někde pod klenbou.

Naproti tomu „pokoj lidem dobré vůle“ je obecně srozumitelné přání. Lidé potřebují pokoj, klid a porozumění. Aby nás nikdo neštval, neprovokoval, abychom toho neměli tolik (tedy práce, peněz naopak může být víc, i to patří k pokoji). Abychom byli zdraví, měli se rádi, aby děti nezlobily rodiče a naopak.

Součástí toho zkráceného vánočního sdělení je předpoklad mezi řádky, že lidé se dělí na ty s dobrou vůlí a ty druhé. Lidem dobré vůle přejeme pokoj. Doufáme, že tam budou opatřit i naši nejbližší, na něž myslíme s láskou. Že tam patříme my sami, je samozřejmé, nikdo sám sebe neodloží dobrovolně do druhé kategorie.

Ovšem, co s těmi druhými? Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj lidem dobré vůle, a ti druzí – co? Ať si trhnou? Jakože lidem dobré vůle patří pokoj, a ti, kteří dobrou vůli nemají, ať si ji honem hledí opatřit nebo nemají nárok na naši přízeň, eventuálně na život? Ale co s nimi?

Dobře, přiznám tedy o sobě, že já člověk dobré vůle nejsem. Nemám ji. Pravda, chtěl bych ji mít, ale už nejsem nejmladší, jsem hodně unavený, nevychází mně zdaleka všechno, jak bych chtěl. Už jsem se taky mnohokrát zklamal. Abych se mohl řadit k lidem dobré vůle, potřeboval bych být mladší, ne tak protřelý a okoralý, potřeboval bych pevnější zdraví, víc času, peněz a hlavně více lidí dobré vůle kolem sebe. Pak bych to možná zvládl. Asi jsem nedostal do vínku trpělivost Gándhího a obětavost matky Terezy! A kdo se na mne chce zlobit, že nejsem tak plný dobré vůle, abych mohl patřit to té „lepší“, „vaší“ kategorie lidí dobré vůle? Tak poraďte, kde se bere dobrá vůle? Mám jít do posilovny, na univerzitu, do kostela? Nebo spíš do lesa? Nebo do důchodu? Neměl bych jít spíš s odpuštěním k čertu? Tak se lidé dobré vůle dostávají do problému, co s tou druhou skupinou.

Pomocí všem může být celek, nekraťme jej, dochází k nepřípustnému zkreslení. Především vše začíná „Sláva na výsostech Bohu“. To není nezávislá poznámka, již lze oddělit, to je nedílná součást vánočního sdělení. Ano, je těžká: nevíme přesně, kdo je „Bůh“, ani co se rozumí „výsostmi“, ani co je „sláva“. Tři neznámé v jedné rovnici je příliš. Tak ji zatím nechme stranou, jen si všimněme, že to není obráceně: sláva je Bohu, pokoj lidem. Jak jinak by znělo „Pokoj na výsostech Bohu, a na zemi sláva lidem dobré vůle.“

Jen na okraj: není právě toto přetočení docela přesným vyjádřením, oč ve skutečnosti člověk nevědomky usiluje? Slávu sobě jako osobě i druhu, slávu mně, mému jménu, rodině, postavení i mně jako druhu, slávu globální a kosmickou! A Bohu? Tomu pokoj na výsostech, kam lidé nechodí. Co by tam dělali? Dá-li slávu nám, může si sám dát pauzu, pokoj. A jestli my budeme mít slávu, dáme i my lidé Bohu pokoj.

Jenže naštěstí na vánočním andělském transparentu stojí „sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj lidem. Lidé se nepoperou o slávu a Bůh nepůjde do vánočního pokoje, aby dal pokoj.

Ale podívejme se na druhou polovinu vánoční výpovědi. Nejvíc nám pomohou různé překlady:

Kralický překlad: „Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.“ Ekumenický: „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Překlad „Nová smlouva“: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení.“ Překlad „Slovo na cestu“: „Sláva Bohu na nebi! Pokoj lidem na zemi! Zjevil lásku všem!“

Kam se poděli „lidé dobré vůle“? Nu, znají je staré české překlady, závislé na nepřesné latinské Vulgátě - Drážďanská bible, Olomoucká, Pražská. Novější překlady ale víceznačnost originálu odkládají a „dobrou vůli“ jednoznačně nespojují s člověkem, nýbrž jen a jen se samotným Bohem. „Dobrá vůle“ není vlastnost, dělící lidi na ty, co ji vlastní a ty druhé, Vánoce nejsou svátky dělení lidí podle dobré vůle.

Dobrá vůle je Boží vlastnost. „Buď vůle tvá“, modlíme se, a protože na nebi (na výsostech) s ní počítáme, „buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.“ Dobrá Boží vůle je pro všechny lidi, bez hranic a výjimek. Není kulantnější nabídky než té vánoční, nad slevy i vánoční veselost, nad svátky rodiny i dětí. Dobrá Boží vůle všem, bez výjimky, Bůh v nich má zalíbení, ve všech, bez výjimky. Bůh má zalíbení v člověku.

Kde se dobrá vůle Boží projevuje? Nu samozřejmě, že v lidech, kde jinde? Ale už ne jako něco, co jeden má a druhý ne, ale jako to, co všichni společně přijímají - nebo nepřijímají. Jako dobrou Boží vůli přijímali ti dva, žijící spolu, Marie s Josefem, jako ti pastevci na svazích kolem Betléma, jako tři mezopotamští věštci, později přejmenovaní na „tři krále“, jako později Jan Křtitel. Kdo z nich byl původně „člověk dobré vůle“, víme o nich něco? Nikoli, jen že všichni přijali dobrou Boží vůli jako vánoční dárek. Josef odpustil Marii domnělou nevěru, Marie odpustila Josefovi jeho podezřívání, pastýři ztratili tváří v tvář hvězdě tvrdost honáků dobytka, mágové od Východu svou moudrost doplnili pokorou a Jan Křtitel obětoval Boží lásce a jejímu oznamování celý život.

A jako je Boží dobrá vůle nabídnuta všem lidem, je pro všechny i pokoj na zemi. Pokoj na zemi, touha všech lidí, kýžený cíl vší politiky i kultury, nevzniká z lidské dobré vůle, již někteří mají a jiní se s ní nenarodili a nedospěli k ní. Pokoj na zemi vzniká z dobré vůle darované, kterou přijmu, uvěřím jí a v ni. „Víra“ je spolehnutí na dobrou Boží vůli, přinášející pokoj na zemi. Kdo se spolehne na dobrou Boží vůli, nese pokoj. Kdykoli se spolehnu na dobrou Boží vůli, nesu pokoj, kdykoli se spolehnu na svou vůli, třebas tu nejlepší, rozsévám nepokoj. Tak se můj život stává úsilím, abych přestal uplatňovat vlastní dobrou vůli a spolehl se, uvěřil darované dobré Boží vůli. Abych svou dobrou vůli pořád korigoval, kontroloval, podřizoval, zpochybňoval hledáním Boží vůle.

Všechny dobré překlady to takto chápou: A na zemi pokoj, lidem dobrá vůle. Na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení. Na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení. Pokoj lidem na zemi! Zjevil lásku všem!

Zkrátka „Immanuel“ – Bůh s námi. I s vámi. To je nejdůležitější, vlastně jediné poselství Vánoc. Pak jsou šťastné i veselé, pak je Ježíšek bohatý, pak jsou svátky rodiny, dětí, osamělých, mladých, starých, všech. Amen.

číslo 93, leden 2009
předchozí   další

Obsah

Kázání
Přání
Vánoční hra
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).