Vinohradský sbor ČCE

Kázání na Vinohradech 26.12.2011

Když Pán Bůh uskutečňuje své záměry ve světě, povolává si k tomu své služebníky z lidí

Čtení: Ga 4,3–6, Lukáš 1, 26–38

26Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, 27k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. 28Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ 29Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. 30Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. 31Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. 33Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ 34Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ 35Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. 36Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. 37Neboť 'u Boha není nic nemožného'.“ 38Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.

Trochu jsme přeskočili pořadí. Včera jsme oslavovali narození Ježíše a dnes jsme učinili krok zpět, k Ježíšovi ještě nenarozenému, do chvíle, kdy ten příběh Ježíšova narození teprve začíná. Ale co naplat. Do úvahy o Ježíšovu narození patří jeho matka. Ježíš se narodil z ženy, z lidské bytosti. Nespadl z nebe, nýbrž zrodil se tak, jako se rodí lidé. Slyšeli jsme: Poslal Bůh svého Syna narozeného z ženy. Maria patří k Vánocům. Maria k Vánocům patří.

Matka Ježíšova Maria/Mirjam ovšem měla bohatý „druhý život“ v legendách, v dogmatech, v lidové zbožnosti, mariánských písních a obrazech. To vše nyní ponecháme stranou stejně tak jako návrhy feministek, z nichž některé by chtěly mít Marii jako oslavu svobodného mateřství, přehlížejíce, že ona na rozdíl od svobodných matek nežila s mužem, jak říká.

Nás nyní bude zajímat jen biblický text, který jsme postavili do čela tohoto kázání. Je to docela dramatická scéna. Vystupují na ní dvě hlavní postavy, Maria a anděl, posel jménem Gabriel. Bývá vypodobňován s křídly, ale není nutné si ho takto představovat. Zkrátka Marie dostala návštěvu, přišel za ní posel se vzkazem. Nejdříve ji ovšem pozdravil: Buď zdráva… zdrávas Maria. Milostí zahrnutá tedy jen v tomto smyslu „milosti plná“, někdo ji milostí zahrnul a my víme, kdo zahrnuje milostí. Pán s tebou.

Toto oslovení a tento pozdrav Marii ovšem překvapil: Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. … Představme si to: Přijde k nám nějaký posel, pozdraví nás Buď zdráv/zdráva – to by nás nepřekvapilo, tak se občas navzájem zdravíme. Ale pak oznámí, že jsem zahrnut/a milostí. To sice není špatná zpráva, ale řekneme si: Proč zrovna já a co to má znamenat? Něco se ode mne snad čeká?

A posel, jakoby věděl, co Marii táhne hlavou, uklidňuje: Neboj se, Maria, vždyť si nalezla milost u Boha. Podruhé milost. Nalezla milost? Ona ji hledala? Nu, žádná zbožná izraelská dívka by se nebránila, kdyby jí někdo sdělil, že nalezla milost u Boha. Kdo z nás by se bránil? A jestli byla opravdu zbožná izraelská dívka, věděla, že milost je milost, že se dává z Boží přízně, ne pro nějakou zásluhu, ne pro nějakou osobní kvalitu či výbornost. Takže opravdu: Maria mohla být překvapena, že je milostí zahrnutá, ač pro to nic ze své strany neučinila, že jde opravdu o pouhou milost, sola gratia. (Jen pozdější legendy se domýšlejí, že Maria byla chrámovou pannou, že patřila ke chrámovému sboru zbožných žen a trávila čas v modlitbách.

Ale jestli to byla zbožná izraelská dívka, pak asi také tušila, že ta prokázaná milost pro ni znamená i nějaké pověření, nějaký úkol, který má splnit. A věru: Posel jí sděluje, co ji čeká: Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího… Porodíš syna: to sděluje posel, to neříká prohlídka těhotenského testu, to neříká gynekolog: Paní jste ve třetím měsíci a podle infrazvuku to bude chlapec.

No jo, brání se Maria poslovi: To není možné; já totiž nežiji s mužem. Ano, nežiji s mužem. Muž je z tohoto příběhu vyloučen od počátku, od početí. Nejde o absenci sexu, nýbrž o absenci muže. Dítě, které se narodí, nebude synem muže/snoubence Josefa ani jiného muže. Bude to Syn Nejvyššího, Boží Syn. Náš Pán Ježíš Kristus, nepřišel na svět z vůle muže. Nýbrž z nejvyšší vůle, z vůle Nejvyššího. Takový je smysl věty, kterou říkáme ve Vyznání víry: Narodil se z Marie Panny. Narodil se z pozemské matky, ale ne z pozemského otce. Byl synem ženy, ale byl Synem Božím. To je vše, to je velké tajemství vánoc.

Ale jak je to s tou větou: Jenž se počal z Ducha svatého? I o tom mluví posel: Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní. Duch svatý otevře tvé lůno, Maria. Ale všimněme si, že tato výpověď nepřipouští žádné gynekologické spekulace. Je to tak něžné, tak decentní, jak to jen může být: Sestoupí, zastíní. Žádné násilí, žádné lámání, žádná hrozba. Duch svatý sestoupí – tentokrát ne na „všeliké tělo“, jak zasliboval prorok, ale na tebe, Mirjam, na tebe osobně. A moc Nejvyššího, kterou tolikrát považovali za hrozbu, v tvém případě bude ti stínem, zastíní tě, ochrání tě před přílišným jasem Nejvyššího. Budeš pod jeho protekcí.

A aby svou řeč podepřel, uvede posel na scénu Mariinu příbuznou Alžbětu. Ta také proti očekávání otěhotněla ve vysokém stáří… ač se o ní říkalo, že je neplodná. Mohl uvést i některé další příklady; ze Starého zákona víme o jednom takovém příběhu – Samuelovy neplodné matky Chany, které dal Hospodin syna. Vždyť u Boha není nic nemožného, uzavírá posel svou řeč. Bůh dal syna i neplodné Chaně, i staré Alžbětě – a dá ho i tobě, která nežiješ s mužem.

A posel již skončil svou řeč. Poslední slovo v této návštěvě má Maria. A co řekne? Hle, jsem služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova. Služebnice Páně, tak se prezentuje Maria poslovi, ne královna nebes, nýbrž služebnice toho záměru, který s ní Nejvyšší má. A s nímž vyslovuje souhlas: Staň se mi. Toto Mariino přitakání, toto fiat vzdáleně upomíná na Ježíšovu modlitbu v Getsemane, před popravou, kde říká „Ne má, ale tvá vůle se staň“. Jaká byla v té chvíli vůle Mariina, nevíme. Ale ona svým „Staň se mi“ dala přednost vůli vyšší, ano té nejvyšší. Ona vlastně řekla, co my říkáme denně v modlitbě: Buď vůle tvá. Nebo když říkáme: Amen. Staň se, budiž to tak. Maria říká: Amen. Ano. A ví, k čemu toto Ano říká, říká je k Božímu záměru, jako my, když prosíme Buď vůle tvá, nevyslovujeme tím souhlas s nějakou Boží svévolí, nýbrž s jeho vůlí, milostivou vůlí k nápravě a záchraně, ke spasení.

Pro toto Ano chudé izraelské dívky Mirjam, pro toto její Amen, staň se je, Maria vzorovou, příkladnou postavou. Ne pro svou údajnou bezhříšnost, ne že by hned všechno chápala – ještě po narození Ježíše ty všechny věci jen skládala ve své mysli a rozvažovala o tom, co to všechno znamená ( Lk 2,19). Ale řekla Ano – tak jako Abra/ha/m, když byl vyzván, aby opustil otcovský dům, tak souhlasil a „šel, nevěda kam přijde“. Když Pán Bůh uskutečňuje své záměry ve světě, povolává si k tomu své služebníky z lidí. A velmi záleží na tom, aby oni souhlasili, řekli k tomuto povolání Ano, staň se podle tvé vůle, půjdu, kam mě posíláš.

Pro svou poslušnou pohotovost dát se do služby Božímu záměru, nechat se přikrýt Duchem svatým, je i nám evangelíkům (stejně jako katolíkům) ta služebnice Páně Maria vzácná. Bratří staré Jednoty bratrské to ve svém vyznání vyjádřili takto: „Protož i památky její k chvále slávy milosti Boží slavíme, písničky pobožné o ní skládáme a zpíváme, z těch velikých věcí, kteréž Bůh při ní pro spasení naše učiniti ráčil, radujíce se“ (BV XVII,4).

Abychom se radovali z těch velikých věcí, které při ní Bůh učinil pro naše spasení… To je důvod, proč je tento oddíl v bibli (ostatně jen jednou, u Lukáše), to je důvod, proč jsme se nad ním dnes zamysleli.

Že náš Pán Ježíš Kristus, Boží Syn, nemá pozemského otce. Jako Syn Boží je naším Pánem a Spasitelem. Můžeme se spolehnout, že on má moc a zájem nás vysvobodit za zajetí našich hříchů a z našeho strachu ze smrti.

A že jeho matkou je pozemská žena, izraelská dívka Mirjam. Jako syn ženy Marie je naším bratrem. Takže se mu můžeme důvěrně svěřit se svými hříchy a se svým strachem ze smrti, protože on nám představil a přiblížil Boha jako milostivého Otce svého i našeho; a dal nám právo, abychom my všichni, ať pozemského otce ještě máme, nebo již nemáme, k němu volali jako jeho synové a dcery: Otče náš…

číslo 123, leden 2012
předchozí   další

Obsah

Kázání
Politika jako skromnější část života duchovního
Stanislav Rejthar: Dobří vojáci padli
Překonat strach
MAGNI – Cesty s příběhem
Reformované hádanky pražské III.
Program nedělní školy leden 2012
Kurz pro začátečníky
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).