Vinohradský sbor ČCE

Politika jako skromnější část života duchovního

Martin T. Zikmund vedl déle než rok rozhovor s Petrem Pithartem – výsledkem je knižní dialog, v němž se autoři vracejí ke stěžejním momentům Pithartovy politické kariéry, k osobním zážitkům nebo vzpomínkám na významné intelektuály 20. století.

Čím tě osobnost Petra Pitharta oslovila?

Když jsem se rozhodoval, jestli vůbec se pustím do žánru knižního rozhovoru, v němž dva moji kolegové z Katolického týdeníku již leccos dokázali (Aleš Palán a Jan Paulas), neměl jsem od počátku na mysli nikoho jiného než právě Petra Pitharta, chartistu, prvního polistopadového nekomunistického předsedu vlády ČR a také několikerého předsedu a místopředsedu senátu. Přitom jsem s ním do té doby ani jednou nemluvil a nesetkal se s ním – měl jsem jen jeho knihy ve své knihovně, které mne ovšem velmi zaujaly. Zjistil jsem předtím, že s PP nebyl prakticky žádný knižní rozhovor vydán s výjimkou jednoho útlého, který se týkal vysloveně jeho éry vládnutí (1990 – 1992). Přes Petra Příhodu, který se stal mým kolegou v příloze Perspektivy Katolického týdeníku a který s PP a Milanem Otáhalem vydal vynikající reflexi našich novodobých dějin s názvem Podiven (Češi v dějinách nové doby), jsem se s PP dostal do kontaktu, a mohl jsem mu svou nabídku osobně tlumočit. Poté však uplynulo takřka tři čtvrtě roku a nic se nedělo, a já zrovna začínal svou druhou práci v Libici (vedle té dosavadní v Katolickém týdeníku), když se mi PP ozval: „Tak začněme“!

Jak se vám spolupracovalo na přípravě knihy?

foto: pithart

Bylo to vedle těch dvou prací extrémně náročné. Vymýšlet otázky, aby souvisely s celkem knihy (jejíž koncepci bylo též třeba urychleně formulovat) a nejevily se banální, to byla jedna věc. Druhá věc pak byla opisovat Pithartovy odpovědi, protože po každé cca 2hodinové návštěvě jeho kanceláře v senátu jsem měl asi sedm hodin co dělat s opisováním. Musím však říct, že spolupráce s PP byla skvělá. Jednak sám dokázal výborně formulovat odpovědi, jednak si po mém celkovém sepsání celého rozhovoru dal čas, aby ho od začátku do konce podrobně prošel a formulačně zpřesnil, takže opravdu nese punc PP. Přesto jsem náš rozhovor musel nakonec cca o 100 stránek zkrátit – tak to vyžadoval vydavatel.

Co tě při rozhovoru s Petrem Pithartem zaujalo nebo překvapilo?

Považuji PP za vůbec největšího myslitele Charty 77. Ještě většího než Václava Havla. Shodou okolností byl PP vždy dvojkou. Nebyl nikdy vůdcem. Souvisí to s jeho naturelem – není typ, který by se prosazoval. Ale když čtete jeho „Obranu politiky“, „Podiven“, „Osmašedesátý“ anebo „Devětaosmdesátý“, musíte smeknout. Takové syntetické myslitelské práce nebyl schopen z disentu snad nikdo další. Ten náš rozhovor není vlastně ničím novým, jen se to vše snaží utřídit v jednom svazku – srozumitelně pro čtenáře.

Co pro tebe bylo nejobtížnější? Co byl největší oříšek?

Petr Příhoda mi dopředu radil, že to nejdůležitější bude získat Pithartovu důvěru. Žádný problém v tomto směru jsem však necítil. Pithart vždy mluvil docela otevřeně tak dlouhou dobu, jakou jsme měli k dispozici, a bylo to vždy velmi zajímavé. Pak jsem však ke konci poznal, že přece jen má strach, co na výsledek řeknou recenzenti. Zřejmě byl poučen svými předchozími publikacemi, že není vždy snadné svou knihu obhájit. Každopádně při uvedení knihy v přeplněné kavárně Krásné ztráty v jednom lednovém dni 2011 a tentýž večer i v televizi byl ještě v jisté křeči. Avšak nakonec se ukázalo, že všechny recenze, které na tu knihu vyšly, byly velmi příznivé, což mu zřejmě přineslo jisté zadostiučinění. Sám si nejvíce cením podrobných a velmi přejných recenzí Karla Hvížďaly a Erazima Koháka. A také glosy Petra Zídka v Lidových novinách. Myslím, že stejně tak i Pithart.

Jaký je vztah Petra Pitharta k víře, k náboženství, k církvím a k duchovní otázkám?

Petr Pithart je nesporně mnohostranná osobnost – politolog, právník, historik a zároveň i praktický politik. Je to člověk vnitřní integrity a kontinuity, který stále reflektuje své politické jednání.

Při práci na našem rozhovoru jsem vnímal i jeho schopnost duchovního přesahu – ostatně pořád jsem si připomínal Čapkovy Hovory s TGM – a proto jsem právě otázkám víry a náboženství a třeba i přátelství chtěl věnovat poslední kapitolu knihy, jakkoli to v těchto věcech ostýchavému Pithartovi jistou potíž dělalo. Nicméně je třeba zmínit, že jeho žena Drahomíra i jeho děti David a Klára jsou pevně zakotveni v katolické tradici. A v případě PP platí bezesporu ona Masarykova maxima, že politika je jen skromnější částí jeho života duchovního. O tom měl být právě tento knižní rozhovor.

A jaké jsou tvé další literární a novinářské plány? Máš již vyhlédnutou další zajímavou osobnost pro podobný typ knižních rozhovorů?

Od počátku jsem věděl, že víc než jednu knihu rozhovorů vydat nechci. Pitharta jsem si zvolil, protože mně pomohl formulovat si některé odpovědi na otázky spojené s českou existencí v posledních desetiletích. Hlavně jsem však chtěl, aby osobnost jeho formátu v aktuálním kontextu promluvila výrazněji a pomohla nám tím orientovat se v našem tápání na přelomu první a druhé dekády 21. století. Byl bych moc vděčný, nastane-li ještě příležitost někdy něco napsat (což by předpokládalo jen jedno zaměstnání – doufám, že farářské), se zaměřit na jakési teologicko–popularizační monografie, a to o nejspíš o J. L. Hromádkovi a Janu Calvinovi. Už léta je totiž odkládám?

Martinu Zikmundovi děkuje za trpělivé hledání odpovědí tazatelka Barbora Uličná.

Petr Pithart
Martin T. Zikmund
Ptám se, tedy jsem
Vydalo nakladatelství Portál v roce 2010

„Více než rok jsem se nechal zpovídat farářem sboru Českobratrské církve evangelické v Libici nad Cidlinou a přitom redaktorem Katolického týdeníku a Perspektiv, člověkem z poněkud jiného světa. Pozoroval jsem na něm, jak mu už leccos pro mne důležitého vůbec nic neříká, na druhé straně mě překvapovalo a těšilo, že toho tolik ví, tolik chápe.

Celý život jsem věřil a stále věřím, že chtít se ptát, naučit se ptát, nebát se ptát je důležité. Tázání a odpovídání jsou podstatou a smyslem setkávání.

I tato kniha je takovým setkáním – dvou generací, dvou životních zkušeností.“

(závěr Předmluvy Petra Pitharta)

číslo 123, leden 2012
předchozí   další

Obsah

Kázání
Politika jako skromnější část života duchovního
Stanislav Rejthar: Dobří vojáci padli
Překonat strach
MAGNI – Cesty s příběhem
Reformované hádanky pražské III.
Program nedělní školy leden 2012
Kurz pro začátečníky
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).