Vinohradský sbor ČCE

O dobrovolnictví

Rozhovor s Pavlem Coufalem o tom, co dělá, když nepracuje pro sbor

Žižkovská radnice se rozhodla ocenit nejlepší dobrovolníky, a tak na sklonku Evropského roku dobrovolnictví podalo šestnáct neziskových organizací své nominace na ocenění. Porota v čele s místostarostou Jiřím Matuškem vybrala 26 mužů a žen, kteří bez nároku na honorář pracují a pomáhají v nejrůznějších neziskových organizacích Prahy 3, a pozvalo je na společenský večer spojený s premiérovým udělením cen pro dobrovolníky.

Cena byla nazvána po patronovi dobrovolníků – svatém Vincentovi – po žižkovsku tedy Vincek. Svou podobu dostal andílek Vincek v chráněné dílně A Mano díky šikovným rukám Magdalény Bolenové.

(zpráva převzatá ze serveru radnice MČ Praha 3)

Protože mezi těmi 26 muži a ženami, kteří 13. prosince přebírali na radnici své Vincky, byl i Pavel Coufal (na fotce druhý zprava), vznikl i tenhle rozhovor.

foto: pavel
Fotografie převzatá ze serveru radnice MČ Praha 3 se svolením redakce

Odkud se nominace objevila?

Vloni radnice Prahy 3 oslovila neziskové organizace, které po ní spadají, aby každá z nich někoho jmenovala jako adepta na cenu pro dobrovolníky. U nás někdo vymyslel, že by bylo dobré zviditelnit skauty, a navrhli mě. Musel jsem podepsat, že s nominací souhlasím. To se ještě ale nevědělo, koho a jak vyberou.

A když už se vědělo, kdo je vybraný?

Dozvěděl jsem se, že vybraný jsem i já, pozvali nás na radnici, kde nám předali sošky Vincka, v rámci toho večera ještě zazpíval Pavel Bobek a děti, byl tam malý raut a pak jsme šli domů.

Vy jste tam byl za skauty, kdo ještě byl mezi těmi 26 odměněnými?

Hodně lidí tam bylo z organizací, co pomáhají lidem s postižením, dobrovolníci, co doprovází staré lidi, když jdou ven, z organizací, co se starají o lidi s rakovinou.

Vy jste si sošku odnesl jako ocenění za to, co děláte pro skauty. Kdy jste začal se skautováním a kdo vás k němu přivedl?

Začal jsem jako odrostlé dítě v roce 1970, ve čtrnácti letech. Do oddílu mě přivedli spolužáci.

To už to ale skoro zakazovali?

Ano, 15. září 1970 byl Skaut zakázán. Museli jsme přejít pod jinou organizaci (Svazarm) a v roce 1971 jsem se tam stal zástupcem vedoucího. Ten oddíl původně vedl člověk, který byl u zakládání Skauta a který se pak po sedmdesátém roce nemohl objevit ve vedení žádného oddílu, stihl ještě ale oddíl převést na Prahu 3. Tam byl také jeden oddíl, který vedli dva bratři, a s tím jsme se 1.12.1971 spojili. Tento oddíl pracuje do současnosti. Samostatně jsem oddíl začal vést až asi v roce 1984.

Takže už skauty vedete přes čtyřicet let?

Vlastně přesně čtyřicet let. Před Vánoci, prvního prosince, to bylo čtyřicet let.

A tak se ty generace, co Vám prošly rukama, dohodly, že vás navrhnou? Kolik je to vlastně lidí?

Oddílem prošlo okolo šesti set padesáti kluků. Navrhlo mě dnešní vedení – prý proto, že jsem tam tak dlouho vydržel.

Kolik je vlastně dneska těm nejstarším dětem, které jste vedl?

Asi o tři, čtyři roky méně než mně, takže padesátý devátý, šedesátý ročník, je jim něco před padesát. Vedl jsem většinou jejich děti, ale vnoučata zatím ještě žádná nedodali.

Pod jakou nálepkou jste přežili normalizaci?

Ze začátku jsme byli pod Svazarmem, tam vlastně nikdo z vedení Svazarmu nevěděl, o co jde, tak nás nechávali. Pak jsme byli přesunuti pod Pionýra, ale zároveň jsme zůstávali ve Svazarmu. Tak to bylo až do devadesátého, kdy jsme to pak všechno zrušili a přehlásili se ke Skautu.

Původně to byl jaký skautský oddíl?

To byl první pražský pěší.

Takže jste už od toho jednasedmdesátého začal pro skauty „pracovat“. Od vedoucího oddílu jste dospěl v skautské organizaci do jakých funkcí?

Teď dělám pár let „okresáka“ – vedoucího skautů na Praze 3 – a vedu smečku Vlčat. Náš oddíl patří na Prahu 3, protože měl původně klubovnu v Nitranské ulici. Předtím jsem dělal vedoucího oddílu, vedoucího střediska, hospodáře okresu Praha.

Teď sídlíte na adrese Korunní 60. Odkdy?

Sem jsme přišli v roce 1996. Sídlí tu celé středisko – to jsou teď tři oddíly – malá děvčata, malí kluci, velcí kluci a pak jsou ještě dva oddíly dospělých. Původně to bylo na základě spolupráce se sborem, to jsme měli ještě klubovnu i v Nitranské. Pak nás z Nitranské vyhodili, tak jsme byli rádi, že jsme tady.

Kolik tomu věnujete týdně času?

Teď už tolik ne, ale je to pravidelně vedení schůzky, výpravy, nějaká příprava…

Vy teď vedete malé kluky, jak je to s táborem, připravujete jej sám?

My jezdíme se skauty – s velkými kluky, takže příprava je společná. Ono teď je méně práce, protože není moc dětí, každý z oddílů má tak okolo deseti dětí.

Jaký je u nás vztah mezi skautem a křesťanstvím?

U nás to bylo do osmačtyřicátého tak, že byli skauti pěší, vodní a náboženští, což byla skautská organizace, která fungovala v rámci československého skautingu, ale samostatně. Když se v osmašedesátém Skaut obnovoval, nebyl „náboženský“ skaut, který byl dříve třeba při farnostech, povolen, takže byli jen vodní a pěší. Když se pak v devadesátém Skaut obnovoval, nepodařilo se u toho náboženského navázat. Od osmašedesátého do sedmdesátého se u pěších a vodních skautů podařilo vychovat novou generaci vedoucích. U náboženského se tahle kontinuita nepovedla zachovat. Teď je to sice tak, že jsou oddíly nebo celá střediska vedená při farnostech nebo diecézích, ale není to rozlišené, jako to bývá někdy v cizině. Taková střediska jsou například na Praze 2 nebo na Praze 4 a spolupráce je hlavně s Římskokatolickou církví. Dneska ale Skaut nemá žádné předpisy, které by doporučovaly spolupráci s církví, spíš to záleží na lidech, kteří to dělají. Skaut organizuje například ekumenickou lesní školu, na které lze udělat zkoušky na vedoucí oddílu v rámci církevního společenství.

Vy máte v oddíle také děti od nás ze sboru?

Ano, ty tam chodí, pak tam chodí i některé římskokatolické děti, takže na na výpravách a na táboře s nimi jezdíme na mše. Občas se k nim přidají i jinověrci.

A kolik asi dětí ze sboru jste měli v oddílu, když si to promítnete zpátky?

Asi patnáct, kluci Šilarovi a Herzovi, holky Uličných. Teď chodí Kubík Rais, kluci Svobodovi, Eman Mach.

Jak dlouho ještě plánujete vést skauty?

Udělali jsme teď dohodu, že spojíme vlčata a po prázdninách se uvidí. Spíš bychom to měli předat už mladší generaci a starat se o servis, který oni moc dělat nechtějí, o žádosti o granty a tak.

Moc děkuji za čas a myslím, že mohu nejenom za sebe moc blahopřát k Žižkovskému Vinckovi.

Otázky kladl Matěj Cháb

číslo 124, únor 2012
předchozí   další

Obsah

Nic se nemůže postavit mezi nás a Kristovo milosrdenství
O dobrovolnictví
Modlitba
Anketa pro Hrozen
B. Mikolášek a jeho písničky
Nové knihy ve sborové knihovně
Program nedělní školy v únoru 2012
Jak se vám líbilo spaní v kostele?
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).