Vinohradský sbor ČCE

Tajemství Únětického potoka

Ze sborového výletu

foto: vylet1

Kdo má rád zážitkovou turistiku a nejsou mu cizí ani adrenalinové sporty, přišel o hodně, pokud se nezúčastnil sobotního sborového výletu ze Statenic do Roztok. Osobně bych raději absolvoval bungee jumping ze Žďákovského mostu, než znovu zažít odjezd autobusem z Dejvic se svými čtyřmi čilými životními radostmi a jedním kočárkem. A pravidelní cestující možná také. Počet účastníků 45, slovy čtyřicet pět, jenž musel potěšit pořádající osobu, kterou byla Jarmila Raisová, se totiž jevil dost nekompatibilní s počtem míst v autobuse. A celkem dva kočárky tomu vůbec nepřidaly, zvlášť když byly mezi posledními nastupujícími. Úlevou byl proto výstup ve Statenicích. Po kratší veselé cestě po rušné hlavní silnici s tlupou dětí jsme konečně dorazili k Únětickému potoku a kolem něj po chvíli na místo první zastávky, kterou byl Únětický pivovar. Po prvních doušcích zlatavého moku děti najednou přestaly zlobit, vysvitlo slunce a od té doby vše probíhalo prostě krásně. Zastávka v pivovaru měla nakonec i misijní dopad – děti překvapenému číšníkovi vysvětlily, že je nás tolik, protože jde přece celý kostel!

Z pivovaru, kde se k nám připojili čtyři Machovi, jsme pokračovali dále kolem potoka a hledali vhodnou zastávku pro splnění mise pochodu – spuštění mlýnků, které děti vyrobily, avšak neuvedly v chod na táboře v Orlovech. Pavel Coufal k hladkému průběhu zprovoznění přispěl celou brašnou nářadí, plnou ostrých předmětů, pil, kladiv, kleští apod., které dal k velké radosti rodičů malých dětí zcela k dispozici. Osvětlil se i význam Pavlovy tajemné kung–fu hole, se kterou celou dobu cestoval. Nebyla, jak jsme se mylně domnívali, na děti, ale pro ně. Na stavbu statoru mlýnků. Díky chmelovému nápoji, kterým se dospělí naštěstí napájeli z železných zásob Mirka Raise, se děti ani nezranily, ani nenamočily. Tedy alespoň nijak zvlášť moc…

foto: vylet2

Cesta do Roztok pak probíhala zcela klidně, s milou zastávkou v hospodě „U zvířátek“. Dětem se moc líbila. I hospoda, i králíci, slepice a ostatní havěť. Na nádraží v Roztokách jsme ještě hráli legrační společenskou hru, která spočívala v dělení lidí do skupinek podle toho, jestli mají Openkrad, Openkrad s kupónem na vlak, In kartu, všechno, anebo vůbec nic. Někteří neposední jedinci se však nemohli rozhodnout, ke které skupině vlastně chtějí patřit, někteří se zase zákeřně skrývali nebo si dokonce dovolili ještě opozdile přicházet, takže jsme nakonec hromadně prohráli možnost slevy čítající snad až několik korun českých!

Cesta vlakem proběhla bez nějakých problémů díky postřehu a dobré paměti průvodčí, která si zapamatovala, jak podle popisu dětí, sedících v prvním patře „Městského slona“, vypadají jejich platící rodiče, tísnící se v přízemí. Konečně na Masaryčce se naše tlupa rozdělila na malé odbojné skupinky směřující ke svým domovům, poté co jsme se shodli, že to dnes byla vskutku vydařená taškařice!

V posttraumatické stresové poruše rychle sepsal

br. Jiří Svoboda

Další dojmy z výletu

foto: vylet3
Když jsme ráno dorazili k autobusu, byl plný a venku se táhl dvojstup lidí, kteří se ještě chtěli dostat dovnitř. Několik bratří a sester bylo sice venku, ale drtivá většina již zaujala místa uvnitř. Především vedení výpravy už pohodlně sedělo uvnitř. Začal jsem být mírně nervózní, když se mě Jitka začala ptát, jestli tam také nejede nějaký vlak. Už i jiní lidé začali zjišťovat, kdy jede další autobus. Nicméně fronta stále pokračovala v postupu konstantně pomalým tempem. Když jsme se konečně dostali k nástupním dveřím a zaplatili jízdné, ulevilo se mi – bylo jasné, že řidič počítá s tím, že odveze naprosto všechny lidi na nástupišti. Abychom mohli nastoupit s kočárkem, otevřel zadní dveře, o které již byli opřeni cestující. Viděl jsem, že s rozloženým kočárkem se dovnitř nedostanu, takže jsem ho složil a použil ho jako štít, kterým jsem natlačil dovnitř lidi, kteří stáli na schůdkách u dveří. Tím vzniklo místo na posledním schodu, kam se namáčkla i Jitka s Vítkem v náručí. Dveře se zavřely a neuvěřitelně nacpaný autobus opustil nástupiště. V tu chvíli nám Jarmila s Helenou začaly dávat znamení, abychom jim Vítka poslali – potíž však byla v tom, že obě seděly v předposlední řadě a my stáli u prostředních dveří. Mezi námi byla čtyři sedadla, obsazená vesměs cizími lidmi. V jejich tváři jsem jasně viděl hluboké znepokojení nad tím, že by si měli neklidné dítě se špinavými botami podávat nad hlavou tak, aby se dostalo až úplně dozadu. Oběma sestrám jsem se snažil posunky a později i verbálně naznačit, že je zbytečné abychom podnikali takto logisticky náročnou a nebezpečnou akci, když cesta měla trvat asi pouze 15 minut. To si však ani jedna ve své dobrotě nechtěla připustit. Neustále naléhaly, abychom Vítka transportovali dozadu. Padl i návrh, aby k nim přelezl nad hlavami cestujících po síťce, kam se obvykle ukládají zavazadla. To už se ozvala starší, ale zřejmě nejodvážnější paní s připomínkou, že síťka nad její hlavou je děravá a Vítek by jí jistě propadl do klína. V této debatě uběhla cesta jako nic. Nemohu si pomoci, ale vlak je pro tak velký počet lidí přece jen vhodnější dopravní prostředek. Zcela jasně se to ukázalo, když jsme všichni vystoupili v zastávce Černý Vůl. Oddechli jsme si jak my, tak i ostatní cestující. Zamávali jsme vzdalujícímu se poloprázdnému autobusu a podle nejistých pokynů vedoucích výpravy jsme doslova přetékali ze zastávky na silnici a začali se sunout směrem k Roztokům.

Filip Krupička

číslo 130, říjen 2012
předchozí   další

Obsah

Kázání
Máme ve sboru teplo?
Tajemství Únětického potoka
Provence a Kmotrovství
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Divoká stvoření jižních krajin
Program nedělní školy v říjnu 2012
Vinohrady a Žižkov
Ze staršovstva
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).