Vinohradský sbor ČCE

Poslední budou první a první budou poslední

Kázání Romany Čunderlíkové na Vinohradech 23.2.2014

Mt 20,1–16

Bez práce nejsou koláče. Tohle staré pořekadlo platí ve škole, v zaměstnání i ve vztazích mezi lidmi. Bez píle, aktivity, snahy, činorodosti se v životě neobejdeme. Čím víc se učíme, tím máme větší znalosti, dovednosti, přehled a pak máme i větší možnosti na trhu práce. Čím víc pracujeme, tím víc bychom měli mít peněz. A když se snažíme chodit mezi lidi, s druhými se navštěvujeme, pak máme většinou víc přátel a známých. Takhle to funguje v našem světě. Když se snažíme, většinou se dostaví výsledky a my jsme spokojeni, vždyť jsme se tolik snažili. V Božím záchranném plánu s námi lidmi se to má úplně jinak. Na všechny snaživce a pracovité, ale i na ty, kterým se v životě nevede, nebo nechce vést, Pán Bůh pohlíží stejně.

Podle novozákoníka Jiřího Mrázka je vhodné, aby v podobenství se vyskytlo něco nevhodného, něco, co nás zarazí, chytne za uši a donutí přemýšlet. V podobenství o dělnících na vinici je právě tím nevhodným hospodářovo odměňování dělníků. Všichni dělníci dostanou stejnou odměnu bez ohledu na počet odpracovaných hodin.

Co je to za svérázného hospodáře a jaké má neobvyklé praktiky? Hospodář vyšel 5x za den na tržiště a posílal na svoji vinici další a další dělníky a dával jim možnost výdělku. To napovídá něco o tom, že hospodář byl člověk aktivní, vytrvalý a myslel to s dělníky dobře. I když nevíme, jakou práci a kolik toho museli dělníci ve vinohradu udělat, všichni dostali zaplaceno za to, že šli na hospodářovu vinici. A všem bylo vyplaceno stejně. O hospodáři můžeme dále říci, že se zachoval spravedlivě. Prvním dělníkům dal to, co jim slíbil. Druhým dělníkům hospodář řekl, že jim dá to, co je spravedlivé. A nad posledními dělníky se hospodář smiloval – jednak je zaměstnal ještě v pět odpoledne a pak při vyplácení mzdy dostali i tihle poslední odměnu, stejnou jako ostatní a navíc šli na řadu jako první. Zvláštní a provokující na tom je, že pro někoho platila spravedlnost a pro jiného smilování. Být v kůži dělníků, kteří pracovali celý den ve vedru na vinici a pak ještě ustát rozhodnutí hospodáře, vůbec není jednoduché a nedivím se, že začali proti hospodáři reptat.

Myslím, že každý z nás zažil situaci, kdy se mu stala nespravedlnost. Ten známý pocit hořkosti a slz na krajíčku. A přitom už od dětství toužíme po spravedlnosti. Chceme, aby naši rodiče a prarodiče byli spravedliví. Už malé dítě si hlídá, kolik dárků, pochval a pozorností se mu dostává a jak jsou na tom u rodičů jeho sourozenci. Ve škole jsou studenti velmi citliví na nespravedlivé hodnocení. I v zaměstnání chceme, aby k nám byli naši nadřízení spravedliví, abychom dostali spravedlivé odměny. Jenomže ono se všechno v životě nedá položit na misky vah spravedlnosti. Jak si třeba upřímně zodpovíme naši vysokou a pro nás samozřejmou životní úroveň před lidmi z Afriky? Je spravedlivé, že jsme se narodili do místa a doby, kdy máme všeho dostatek? Nejedná Pán Bůh milosrdně právě s námi, kteří žijeme v pokoji a blahobytu? Jako by Pán Bůh svým milosrdenstvím vyvažoval mnoho nespravedlností v našem světě. A nejenom v našem světě, ale také v našem životě. Každý z nás jsme na tom před Pánem Bohem jinak. Věřím, že na každého z nás Bůh nahlíží a bude nahlížet jinak. Každý z nás měl totiž jiné startovací životní podmínky. A každý z nás si táhne životem jiné závaží. Na druhou stranu každý z nás dostal jiné obdarování. I naše cesta víry, jak prožíváme vztah k Bohu, k druhým lidem, je u každého z nás originální a jedinečná. A přesto máme všichni něco společného. Vyjdeme-li z podobenství, tak všechny dělníky spojovalo vyslání na vinici. A je jedno, jestli na vinici pracovali celý den nebo hodinu. Hospodář všechny oslovené dělníky nasměroval na svoji vinici. Také my máme stejný směr a tím je Ježíšova cesta, následování Ježíše v každodenním životě. Ve chvíli, kdy vyjdeme na cestu následování, jako bychom vyšli na vinici – v tuto chvíli se nám začne život komplikovat. Už to není život jenom o mně a mých přáních a potřebách, případně o mých blízkých. Najednou do mého života začnou vstupovat další lidé, a to i ti, které vůbec neznám. Už to není jen o tom, co já chci, ale co chce, co ode mě očekává Hospodin. A že se člověku kolikrát těžko přijímá nějaký úkol nebo úděl? Je to někdy hodně vysilující, podobně jak práce ve vinohradu. Prožíváme různé těžkosti, zklamání a střety, a to i ve sboru, v církvi. Na druhou stranu člověk v církvi, ve sboru potkává mnoho různých lidí, kteří ho na cestě víry doprovázejí, inspirují ho v osobní zbožnosti, pomáhají mu, když se právě v životě potýká s něčím složitým.

První dělníky, kteří byli celý den vystaveni žáru palestinského slunce, tyhle první dělníky držel na vinici jeden denár, slíbená odměna. Také my máme od Krista slíbenou odměnu. Podobenství začíná slovy Neboť s královstvím nebeským je to tak… Jako by ta slíbená odměna už byla mezi námi. Už teď v našich životech můžeme projevy nebeského království zažívat a každý z nás si může za dobro, radost, pokoj, milosrdenství, lásku dosadit konkrétní lidi, události, vzpomínky, všechno to, co jsme prožili a prožíváme, co naplňuje naše životy a za co jsme Pánu Bohu vděčni.

Všichni dělníci dostali na konci dne stejnou odměnu, jeden denár. Pro všechny to byla dobrá odměna za denní práci, která zajišťovala živobytí. Tím jedním denárem pro nás je zajištění naplněného života, jsou to především vztahy s druhými lidmi. Na to, abychom prožili dobrý a naplněný život, nepotřebujeme ani tak nadbytek peněz, jako potřebujeme bližní, kteří nás mají rádi, kteří nás drží za ruku, když je nám zle, kteří s námi zakouší dobrodružství života. Zvlášť si to uvědomuji, když slyším smutné příběhy těch, kdo dobré a pokojné vztahy s druhými nemají, ač o to velmi stojí. A ani vysoká životní úroveň, kariéra, záliby jim nenahradí to, oč vlastně neustále prosíme a za co děkujeme. To, co dostáváme nezaslouženě a jenom proto, že nás má někdo rád, že někomu na nás, obyčejných dělnících záleží, že s námi má trpělivost a myslí to s námi dobře.

Poslední budou první a první budou poslední. Touto biblickou moudrostí končí naše dnešní podobenství. Boží spravedlnost je jiná než ta naše. A Pán Bůh žádá člověka, aby nežárlil na druhé a nemluvil mu do jeho rozhodnutí. Vždyť jsme v našem poznání omezeni a ani v našem životě nejsme schopni mnoho věcí domyslet, natož pak v životech druhých lidí. Dostáváme pozvání něco si vydělat na vinici a už teď máme slíbenou odměnu. Z toho se můžeme radovat a děkovat. Děkovat za to, že si zrovna nás Pán všimnul a zavolal nás, abychom ho v životě následovali.

Milí dělníci na vinici Páně, všichni jsme zahrnuti stejnou Boží nekončící milostí, která nezávisí na dálce a intenzitě naší práce, našich zásluh. Všichni dostáváme od Pána Boha lásku na každý den, pro nás pro všechny přišel Bůh v Ježíši do tohoto světa a nasadil se pro každého z nás. Pro nás všechny je tu naděje, kterou si ničím nezasloužíme. Ať už pracujeme na vinici od rána, nebo jsme přišli těsně před zavíračkou. Můžeme věřit Pánově spravedlnosti i milosti a učit se na ně spoléhat.

Modlitba po kázání: Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti, že už nyní smíme poznávat a dostávat dary Nebeského království. Děkujeme ti, že v našem životě navzdory ledajakým nepřízním a těžkostem můžeme zažívat kus nebeského štěstí. Amen

číslo 145, březen 2014
předchozí   další

Obsah

Poslední budou první a první budou poslední
Je všechno v Bibli pravda?
Janské Lázně 2014
Pár citátů
Chceš-li rozesmát Pána Boha
Zákaz vstupu!
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).