Vinohradský sbor ČCE

Pobožnost Ester Čaškové na první schůzi nového staršovstva

Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svědek utrpení Kristových i účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit: 2Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, 3ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. 4Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy.

1 Petr 5, 1–4

Jestliže má církev fungovat, musí mít nějaké řády. Musí být jasné, kdo může kázat, kdy a kde se konají bohoslužby, koho je možné pokřtít a jak se vysluhuje Večeře Páně, i to, na co se užívají peníze. Ale při všem obyčejném spravování se církev přece jen od jiných lidských spolků liší.

V mnohém jsme dědicové lidu Izraele, který vyznával: Hospodin je můj Pastýř, nebudu míti nedostatku. Starozákonní zbožnost, jak ji známe z příběhů Izraelského lidu, není na rozdíl od pohanských rituálů mechanickým uctíváním – obrazu, kamene, ale je to věc vztahu, poslušnosti a důvěry. Uctívat obraz je něco docela jiného než poslouchat pastýře, který mě vodí po stezkách spravedlnosti pro jméno své.

Označení pastýře používal i Pán Ježíš. Bylo to tehdy ze života a každý věděl, jak se dobrý pastýř chová. Církev pak začala používat tento termín pro toho, kdo stál v čele věřícího společenství a byl pověřen pečovat o něj.

Pastýř má velkou zodpovědnost: musí najít pastvu pro své stádo, vést ho po dobré cestě a také ho držet pohromadě. Všelijaké štěpení církve se dálo už tehdy a představitelé sborů měli usilovat o jednotu. Ale pastýř se také osobně stará o jednotlivé ovečky, věnuje se zvlášť těm, které zabloudily. A za svoje stádo se také bije – v době pronásledování křesťanů byli vůdčí osobnosti často zatýkány, mučeny a popravovány. Role pastýře tedy vyžaduje nasazení vlastního života.

Tradice reformované církve už po staletí drží biblickou linii pastýřů: pastýři, presbyteři nebo biskupové jsou ti, kteří byli pověřeni službou v církvi. Je to určitý úřad a hodnost. Ale není určena k tomu, aby se člověk povyšoval. Je to povolání od Boha ke službě pro druhé. Jenomže v našich očích je často ten, kdo je Bohu nablízku, kdo zachází s „posvátnem“, o něco svatější než obyčejní lidé. A tak se takové zvláštní postavení může stát pokušením. A to v těch nejsvětštějších podobách: v hamižnosti, pokušení moci a v pýše. Bylo to tak od začátku. Jinak by apoštol nemusel psát svoje napomínání:
Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni, nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. v.2–3

A tak je třeba připomínat: to stádce není vaše, milí pastýři a presbyteři. To stádce je Boží majetek a vy jste tu proto, abyste mu sloužili! To je koneckonců správný obsah slova „vládnout“ – znamená to spravovat, pást, pečovat. Příliš často na to zapomínají všichni, kdo bývají postaveni do čela národa či státu. Vláda je úkol a služba. Také vy presbyteři jste pověřeni tím, abyste sloužili. Pán Bůh čeká, že se to naučíme právě od něj. Vždyť Ježíš Kristus přišel, aby sloužil, ne aby si dal sloužit.

A v tom je ten fígl: Pán Bůh panuje nad světem tím, že se o něj stará, nevyužívá ho sám pro sebe, nehojí si na něm ani svoje touhy ani mindráky! Boží kralování je v tom, že usiluje, aby se nám dobře vedlo. Dává slunce i déšť (a to na spravedlivé i nespravedlivé!) Prostírá svou ruku a my se sytíme.

A Ježíš jako Pastýř jde ještě dál: nejen, že vodí svoje ovce na dobré pastviny. On za ovce vydává svůj život! Jde mu o to, abychom měli život a měli ho v hojnosti! K tomu směřuje jeho hlavní služba – odpouštění hříchů a jeho vítězství nad smrtí. Jde mu o to, nejen aby se nám dobře žilo, ale abychom před sebou měli také smysl a cíl života a mohli žít beze strachu.

K dosvědčování téhle Boží služby světu Kristus povolává i nás. Je to veliká výsada, že máme tlumočit dobrou zprávu, pozitivní postoj ke světu, k lidem. Lidé se mají dozvědět o Boží lásce. O Boží touze být s námi. O všem, co už pro nás udělal – a aby mu uvěřili a vzdávali chválu. Všecko se má dít k jeho slávě. (Soli Deo gloria)

a tak se své služby nebojte. Jedinou podmínkou toho, aby to byla služba dobrá, je vaše víra a upřímná touha být Bohu k dispozici s tím, co umím a čím jsem.

Modlitba

Děkujeme za to, že smíme být tak blízko tvého díla, že nás povoláváš za spolupracovníky. Dej, ať to dokážeme vnímat jako výsadu a radost. Vždyť máme být svědky o tvé dobrotě, o tvé laskavosti, dosvědčovat tvé odpuštění a naději pro každého člověka. Prosíme o dar Ducha svatého, aby nás vedl k moudrosti.

A prosíme také za tento sbor, za lidi, kterým máme sloužit. Ty sám jsi jejich pastýř, znáš jejich bolesti a trápení. Buď jim nablízku, posiluj, těš a dávej naději ve výhledu ke tvému království.

číslo 165, duben 2016
předchozí   další

Obsah

Jsme lidé naděje?
Z přímluvných modliteb, které zazněly v našem sboru
Cestovní deník
Pobožnost Ester Čaškové na první schůzi nového staršovstva
Nové staršovstvo zvolené na sborovém shromáždění 3.4.2016
Program Noci kostelů 10. června 2016
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).