Vinohradský sbor ČCE

Kazatelská stanice Františkovy Lázně

Z návštěvy v západních Čechách

V neděli 4. 6. neměly bohoslužby v našem sboru úplně obvyklý průběh. Při bohoslužbách nezněly, tak jak je to obvyklé, pouze varhany nebo příležitostný klavírní doprovod, ale doprovázel je hned celý orchestr – soubor žesťových nástrojů, na které hráli naši souvěrci z Německa. A tak se stalo, že při bohoslužbách zněla v našem sboru trochu i němčina.

Dovolte, abych se s vámi podělil i o svůj osobní zážitek.

Františkovy Lázně – historie

Asi každý ví, co to jsou Františkovy Lázně a kde jsou. Ve městě, které leží cca 5 km od Chebu, jsou známé lázně, jedny z nejvýznamnějších v Západočeském kraji. Vedle Karlových Varů a Mariánských Lázní ty nejznámější.

I když léčivé účinky tamějších pramenů byly známy již v 15. století, město Františkovy Lázně bylo založeno mnohem později, až v roce 1793 císařem Františkem I., a to jako první slatinné lázně na světě. Vodu z pramenů používali nejen místní obyvatelé, ale byla tehdy prodávána i po celém Německu. V roce 1700 prodej františkolázeňské vody v Německu převýšil objem vody pocházející ze všech ostatních německých lázní.

Dnešní Františkovy Lázně, nejkrásnější a nejromantičtější lázně u nás, vznikly na území pramenů, o nichž jsou první písemné zprávy již z roku 1406. Šlechta i prostí lidé byli tehdy ochotní cestovat i mnoho dní, aby využili léčivé síly hlavního pramene, později nazývaného Františkův. Samo založení lázní bylo zásluhou až lékaře Dr. Vincence Bernarda Adlera, který nechal pramen vyčistit a nad ním postavit pavilón. Svým jménem se pak obrátil na samotného císaře a roku 1792 byla započata výstavba lázeňské osady. Architekt abbé Tobiáš Gruber slavnostně předal své dílo, současnou Národní třídu na obou stranách uzavřenou francouzskými parky, dne 27. dubna 1793. V roce 1812, navštívil pak lázně i samotný císař František, podle něhož byly lázně přejmenovány na Ves císaře Františka. Status města dostaly Františkovy Lázně až roku 1865. Minerální voda z Františkových Lázní se tehdy vyvážela téměř do celé střední Evropy.

Františkovy Lázně vznikaly tedy v období klasicismu a empíru. Tehdejší architektura určila jejich základní stavební ráz. Původní žlutobílá barva fasád v lázeňském centru je dodnes typickým znakem tohoto malebného a nejlépe zachovalého klasicistního města. Zdejší jedinečná příroda nabízí tři léčebné zdroje. Rašelinu, která vznikla na konci doby ledové a je využívána k zábalům a ke koupelím, dále celkem dvacet dva minerálních pramenů, které se využívají ke koupelím a k pitné kůře, a minerální plyn, který se aplikuje řadou různých léčebných metod. Františkovy Lázně jsou známé zejména léčením ženské neplodnosti, dále léčením nemocí pohybového aparátu a nemocí srdce a cév. Dodnes se hovoří o kouzelné moci sošky malého Františka, která stojí nedaleko Františkova pramene. Traduje se, že jedno sáhnutí na intimní místečko sochy způsobí, že žena do roka a do dne otěhotní. Nevím, jestli je to jen oblíbená průpovídka turistických průvodců, z osobní zkušenosti však vím, že to tak, alespoň u nás, fungovalo. Se ženou jsme tam byli na svatební cestě. Zdroje minerálních vod a celé zřídelní struktury prošly postupným vývojem a stále je potřeba je chránit. Již v roce 1866 bylo stanoveno ochranné pásmo s poloměrem 1500 m se středem na zdroji Solný. Toto ochranné pásmo prošlo pak dalším vývojem a ochrana je nutná především před možnou hornickou činností dodnes.

Dnešní definitivní ochranná pásma byla stanovena až po změně režimu (za příznivějších společenských podmínek) nařízením vlády, a to na základě dalšího komplexního průzkumu a zhodnocení. Jednotlivá ochranná pásma respektují zákaz těžby hnědého uhlí v rozsahu všech tří stupňů ochrany.

Františkolázeňský sbor

Františkovy Lázně mají však také jednu zajímavost z hlediska naší církve, Českobratrské církve evange- lické. Nejsou sice samostatným sborem, přesto mají svůj evangelický kostel (vedle kostelů katolických a pravoslavného) s pravidelnými bohoslužbami. Jsou kazatelskou stanicí sboru v Chebu. A vzhledem k tomu, že nejčastějšími návštěvníky bohoslužeb jsou lázeňští hosté z velké části ze sousedního Německa, probíhají bohoslužby vždy v českém a německém jazyce. Kázání, čtení z Bible i veškerá ústní sdělení probíhají nejprve česky a potom totéž v němčině. A stejné je to i s písněmi. Vybrané písně jsou vždy označeny podle českého i německého evangelického zpěvníku. A tak přítomní Češi zpívají česky a přítomní věřící z Německa současně německy, a to, alespoň v současné době, bez pravidelného doprovodu varhan, i když varhany v kostele jsou. Zážitkem je potom společná modlitba Otče náš. Češi se nahlas modlí česky současně s Němci, kteří modlitbu říkají samozřejmě německy. Dovedu si přestavit, že takové bohoslužby jsou náročné především pro faráře. Vše, co řekne česky, vzápětí opakuje i německy. Účastníků bohoslužeb sice nebývá – alespoň podle našich měřítek – mnoho. Průměrná účast se pohybuje tak do 10 osob. Každou neděli odjíždí farář ihned po bohoslužbách do blízkého sboru v Chebu, který je hlavním místem sboru, kde se konají bohoslužby, tentokrát ale již jen česky. Tak, jak to známe i z ostatních našich sborů.

foto: lazne

Cheb

Sbor v Chebu má kromě svého hlavního sídla celkem 5 kazatelských stanic v obcích v blízkém okolí. I když pravidelné bohoslužby se z těchto pěti míst konají kromě Chebu jen ve Františkových Lázních, jistě to není pro místního faráře lehké. Tím je v současné době bratr farář Petr Tomášek, pozoruhodnou osobností ovšem byl, a vlastně stále je, bratr farář Lubomír Líbal, nyní již v zaslouženém důchodu. Ten v chebském sboru, a tím i Františkových Lázních, působil již od roku 1953 až do roku 2008, tedy celkem 55 let, nejprve jako vikář, ale od roku 1958 již jako farář. Kromě toho byl určitou dobu i západočeským seniorem. Chebským farářem byl dlouhých 50 let.

Za zmínku stojí i to, že samotný evangelický kostel Petra a Pavla ve Františkových Lázních stojí vlastně jen přes ulici od dalšího památného místa, kde stávala od roku 1875 až do roku 1938 židovská synagoga, poměrně výstavná, Byla postavena v tehdy módním tzv. maurském stylu. Fungovala k bohoslužebným účelům až do okamžiku, kdy bylo území Sudet na základě Mnichovské dohody postoupeno nacistickému Německu. Ihned po anexi byla budova stejně jako vedle stojící dům Židovské náboženské obce a židovské nemocnice terčem fanatického řádění nacistů. Jelikož soubor domů byl na rohu ulice, nebyl problém je násilně vydrancovat a potom i vypálit, aniž by došlo k většímu poškození sousedních „árijských“ objektů. Místní židovský hřbitov byl za okupace zcela zdevastován a nezbylo z něj vůbec nic. Trosky synagogy byly odklizeny až roku 1944. Prakticky všichni židovští obyvatelé Františkových Lázní zahynuli v nacistických koncentračních táborech. Parcela, kde synagoga stávala, je dodnes nezastavěna a je zde umístěn pouze skromný památník.

Do Františkových Lázní teď rádi jezdíme. Je tam opravdu krásně. A pokud jsem tam v neděli, nezapomenu zúčastnit se popsané bohoslužby.

Petr Kubánek

číslo 184, červen 2018
předchozí

Obsah

Divíme se
Ze synodu
Noc kostelů 2018
Ladislav Heryán
Kazatelská stanice Františkovy Lázně
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).