Výběr z Hroznů  obsah   předchozí

Slova, slova, slova XII

Ráj

Stejně jako v případě pekla, když věrozvěsti hledali výraz pro místo, kam Bůh po stvoření postavil člověka, sáhli do slovníku praslovanského. Dnes je už těžké odhadnout, co si naši pohanští předkové představili pod slovem „ráj“. Snad jakási slovanská „elysejská pole“, kde dlela vyšší božstva (těm nižším byly k přebývání vyhrazeny stromy, vody, hory …. ). Zdá se, že s tímto slovem měli ještě naši předkové v dobách dřevních spojenou představu samých příjemných věcí, jako je dostatek dobra, všelikého bohatství i rozkoší. Takto používaný nalézáme ráj snad ve všech slovanských jazycích a z toho prý se dá poznat, že toto slovíčko přišlo do praslovanštiny z Íránu. V Avestě je slovo „ray“ použito pro vyjádření bohatství a štěstí – a prý je příbuzné i s latinským „rés“, které značí věc či majetek. Vypadá to tedy, že stačilo jen malé vychýlení vývoje jazyka latinského, aby Římané v rámci „rés publica“ nebudovali jen solidní státní aparát, ale i hotový ráj na zemi. Nu, asi lépe, že to neudělali, ono totiž z budování ráje na zemi nikdy nekoukalo nic dobrého. A tak jsem rád, že mohu věřit Zjevení Janovu 2,7: Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji.

mch

Vyšlo v Hroznu č. 108, ročník 2010. Celé číslo najdete zde.   Vydává sbor ČCE v Praze na Vinohradech