Výběr z Hroznů  obsah   předchozí

Českobratrská církev evangelická — její kořeny a směřování IV.

Českobratrská církev evangelická - první léta

V tomto čísle se znovu, byť trochu opožděně, vracíme k tématu letošního pobytu v Janských Lázních, jímž byla naše církev.

Snahy o sjednocení před rokem l918

Dávno před sjednocením se znovu a znovu objevovaly snahy o ně. Tak po revolučním roce 1848 Josef Růžička, katecheta německého luterského sboru v Praze, a Bedřich Vilém Košut vydávali časopis „Československý hlasatel“, kde hlásali myšlenku sjednocení českých evangelíků na základě bratrského vyznání (časopis vycházel 1849-50). 8.4.1861 vydal František Josef Protestantský patent, který znamenal rovnoprávnost církví evangelických s církví římsko-katolickou v Rakousku. Ihned 9.4. bylo vyhlášeno nové provizorní církevní zřízení. (Čti: „Od reformace k zítřku“, Kalich1956).

Církevní práce českých evangelíků AV i HV v Rakousku se začala rozrůstat: Václav Šubert v Krabčicích založil první Nedělní školu a pak dívčí ústav, byl vybudován učitelský ústav reformované církve v Čáslavi (1871), Lutherův ústav pro středoškolské studenta v Hradci Králové (1883), vycházely časopisy „Hlasy ze Siona“ a „Reformované listy“. Vedle venkovských tolerančních kostelů vyrůstaly evangelické kostely ve městech. Byl založen spolek „Česká Diakonie“. Finančně pomáhali zahraniční evangelíci: GAW a „Boží pokladna“ (luterská). Sbíralo se na stavbu církevního ústředí Husova domu.

Generální sněm 17. a 18. 12. 1918

28.října 1918 nastal převrat, padla rakouská monarchie. A hned téhož roku v prosinci se ve Smetanově síni Obecního domu hlavního města Prahy schází G e n e r á l n í s n ě m , obeslaný zástupci obou církví evangelických AV a HV a prohlašuje se za církev jednotnou - Evangelickou církev Bratrskou. Až po upozornění, že před zákonem má toto jméno církev ochranovská, bylo písemným hlasováním zvoleno jméno: Č e s k o b r a t r s k á c í r k e v evangelická…

Tento Generální sněm vydal poselství českému národu, v němž více než dvě třetiny jsou věnovány rozporu mezi katolictvím a češstvím. Až v posledním odstavci se mluví o „základu evangelia“ a „pravdě Boží čisté“, jak je obsažena v Bibli Kralické. Motivy, které vedly ke sjednocení, byly: vliv na kulturu , společenské zřízení a mravnost. Principy reformační tradice se nestaly prvořadými.

Jan K a r a f i á t nikdy toto sjednocení n e u z n a l .Až do konce svého života se podepisoval: r e f o r m o v a n ý farář. V pátém díle svých „Pamětí“ píše: „Když se neprobuzení Augsburští u velikém kvapu spojí s neprobuzenými Reformovanými, kterak to neúprosně musí dopadnout?“ (bylo to slovo prorocké!) Ale vyjádřil i naději, že „ke svým plánům dovedeť Pán i lidských pochybení použít“.

J.L.Hromádka napsal: „Stará vyznání se nám drolila v rukou a P í s m o nemělo pro valnou část sjednocovacích pracovníků skutečně živé, nejen formálně uznávané autority“.

První léta ČCE

V rezoluci o spojení církve českých evangelíků a obnovení české církve byly položeny požadavky, jimiž se ČCE v prvních letech měla řídit. Např.: a) ČCE má být společností skutečných bratří a sester (Žilka), b) má být „církví lidovou“, jež by pěstovala zásady všeobecného kněžství (Prudký), c) má si být vědoma,že „zbožnost v duchu reformace husitské a českobratrské není usnadněním životní praxe, nýbrž též závazkem před Bohem a svědomím. Má být zakotvena v Kristu, neutíkat ze světa, nýbrž překonávat svět pravdou, láskou a bratrstvím“ (J. Hromádka, šonovský farář).

Byl vytvořen první synodní výbor: Ferdinand Císař, Ferdinand Hrejsa, Kamil Nagy a Josef Souček (faráři) a Antonín Boháč, Ferdinand Kafka, Josef Král, Heřman Rüdiger a Antonín Zahálka (presbyteři). Zvlášť výrazný byl senior Josef S o u č e k - dbal, aby se závazky a poslání dodržovaly.

Pro zajímavost: 8.1. l920 byla založena Církev československá. Při sčítání lidu v r.1921 měla přes milion členů.

V ČCE záhy opadaly vlny nadšení a optimismu . Ukazovalo se, že : a) namnoze pojítkem skupin evangelíků i nově utvořených sborů nebylo nic jiného než negace Říma, a to převážně z pohnutek nacionálních. b) že některé sbory ČCE, zvláště dříve luterské, jsou spojením rozladěny. c) náboženský život citelně ochladl a ochabl, účast na bohoslužbách klesala, na biblické hodiny a jiná setkání v týdnu přicházelo nepatrné procento členů.

Představitelům církve v letech 20. a 30. je ke cti, že tento stav nezastírají, analyzují situaci a hledají pomoc. Postupuje sekularizace, nastává hospodářská krize. Josef Souček: „Vinou je naše duchovní a náboženská malost a slabost“.

Třetí synod ČCE 1925 ukládá vypracování „Zásad ČCE“. Tímto úkolem je pověřen J.L. Hromádka. „Zásady ČCE jsou schváleny a doporučeny čtvrtým synodem ČCE a vydány v roce 1927.

Revizí tohoto vydání pověřil čtrnáctý synod ČCE v r. 1963 komisi pro nové vyjádření víry: předseda : J.L.Hromádka, členové: Jan Čapek, Božena Komárková, Jan Milič Lochman , Lubomír Moravec, Rudolf Říčan, Josef Smolík, František Škarvan a Jiří Veber. 15. synod ČCE tyto „Zásady“ přijal v r. 1966.

Význam reformačních konfesí pro nás dnes

Naše ČCE přijala do svého základu 4 vyznání: Augsburské, Helvetské, Bratrské a České. (Čti knihu: „Čtyři vyznání“ (vydala KEBF 1951). V úvodu k této knize píše profesor Rudolf Říčan, že vyznání a vyznavačství patří k podstatným křesťanským věcem, že pomoc reformačních konfesí potřebujeme k plnějšímu pochopení Kristovy pravdy.

Dr. Martin Luther: Bůh v Kristu podává lidem celé odpuštění hříchů, celé spasení, a to z pouhé milosti – s o l a g r a t i a. Svatá láska Boží ospravedlňuje člověka, když v ni cele věří – ospravedlnění pouhou vírou – s o l a f i d e – bez našich zásluh. Za to Dárci všeho děkujeme, chválíme jej, sloužíme mu a posloucháme jej.

Jan K a l v í n: Bůh je svatý Pán, jehož oslavovat je cílem člověka. S o l i D e o G l o r i a . Na předním místě je Bůh, Boží království, jeho zákon a řád, nikoli člověk a jeho potřeby. Požadavek poslušné víry, která se ptá po Boží vůli.

J e d n o t a b r a t r s k á : touhu Bratří po milostivém Bohu těsně provází jejich důraz na Boží zákon a jeho poslušnost s radostnou ochotností. Důraz na ř á d a k á z e ň , konané církví.

Č e s k á k o n f e s e 1575 - další pokolení husitů, utrakvisté. Tvůrci ČK měli blízko k husitskému zvýšenému důrazu na ž i v o t z víry.

Všichni naši věrní předkové ve víře nás volají a d f o n t e s, k Zákonu a svědectví!

Jarmila Strádalová, Janské Lázně 21.1.2008

Vyšlo v Hroznu č. 90, ročník 2008. Celé číslo najdete zde.   Vydává sbor ČCE v Praze na Vinohradech