Výběr z Hroznů  obsah   předchozí  další

Ze sborového archívu VI.

Tentokráte jsme z Věstníku vinohradského sboru (1.-2. číslo, vydané roku 1940) vybrali článek sestry Boženy Šimkové o historii vinohradské nedělní školy. Článek má název Padesát let vinohradské nedělní školy a v tomto čísle přinášíme jeho druhou  část, která byla mírně redakčně krácena.

Po smrti prvního vinohradského duchovního (1901) byl náš sbor administrován z Prahy (z klimentského sboru) farářem Součkem, až do příchodu druhého vinohradského faráře L.B. Marka (r. 1903).

Za faráře Marka, ať ještě v modlitebně na Kozačce, ať v nynější modlitebně v Korunní 62, kam se sbor přestěhoval roku 1907, Nedělní škola, zase již skupinová, se těšila upřímné oblibě a velké návštěvě malých i velkých. Však jí také pan farář věnoval mnoho péče a lásky. To jsem již stejně jako i jiní bývalí žáci vinohradské Nedělní školy byla jednou z jejích učitelek. I za jeho vedení děti opět znaly mnoho písniček nazpaměť – neboť se jim zase učívaly v náboženství nebo za páně farářova houslového doprovodu. A zase tu bývaly každoroční výlety, kam s dětmi vyrukovali obyčejně i dospělí, zase bývaly krásné vánoční slavnosti a mezi rokem i jiné dětské besídky, při nichž děti samy obstarávaly program! A zase totéž kladení důrazu na to, aby se dětem dostala do ruky dobrá evangelické literatura. Vinohradská nedělní škola si tehdy dokonce na vlastní náklad vydala překlad jedné roztomilé anglické povídky (Marní synové od Amy le Feuvre). Nedělní škola měla i pěknou půjčovnu dětských knih.

Až do roku 1921 jsme mívali nedělní školu odpoledne o půl třetí. Pozorovali jsme však, že jakmile se ukázalo jaro, dětí hodně ubývalo, až jejich počet klesal téměř na polovinu. Šířící se obliba rodinných vycházek do přírody na celé nedělní odpoledne byla toho příčinou. Jako pokus jsme tehdy přeložili Nedělní školu na půl devátou hodinu ranní, jako obdobu ranních, povinných bohoslužeb katolických dětí, a shledali jsme, že se tento způsob dobře osvědčil. I držíme se ho dodnes.

Od roku 1921 řídil nedělní školu náš osvědčený pedagog a sborový kurátor, profesor Dr. Ign. Kadlec. Lnul k ní láskou přímo otcovskou a vychoval si ve svých týdenních přípravách řadu oddaných učitelů a učitelek, které vždy vybíral s krajní svědomitostí. Nejraději volíval učitele z mládeže našeho sboru. Nám učitelům zůstanou nezapomenutelnými jeho přepečlivé přípravy, psané do malého sešitku, zůstane nám nezapomenutelným to teplé rodinné prostředí, jaké dovedl kolem sebe vytvářet. Jeho příprava vždy obsahovala výklad všech reálních okolností probírané látky, výklad textový, jeho použití mravně náboženské, dával učitelům návod, co popřípadě zdůraznit dívkám a co chlapcům. Dr. Kadlec to také byl, kdo nám kladl na srdce, že nestačí se obírat dětmi své skupiny jen v neděli. Upozorňoval, že je třeba jít za nimi do jejich domovů, vyhledávat rodiny, odkud děti do Nedělní školy vůbec nedocházely, seznámit se s jejich rodiči, pozvat je i do shromáždění a přesvědčit se osobně, zda některá z těchto rodin netrpí nedostatkem, a potom se snažit jim pomoci aspoň svojí troškou. V pokladně Nedělní školy jsme mívali vždycky nějakou větší částku, pořízenou z dětských sbírek ve skupinách, určenou k tomuto cíli. A tak Nedělní škola konala i kus práce misijní a pastorační, což usiluje konat i v přítomné době.

Pokračování

Vyšlo v Hroznu č. 84, ročník 2008. Celé číslo najdete zde.   Vydává sbor ČCE v Praze na Vinohradech