Farní sbor Českobratrské církve evangelické 
v Praze na Vinohradech

Úvodem

O našem sboru

Kalendář

Kázání a jiné texty

Časopis Hrozen

Výběr z Hroznů

Pronájem kostela

Kontakt

  Kázání a jiné texty

…a neuveď nás v pokušení!

Nevzbuzují v nás tato slova modlitby Páně určité rozpaky? Vždyť se modlíme k laskavému, milosrdnému Otci, ten na nás přece nebude přivolávat pokušení! Takové těžké zkoušky očekáváme spíše od toho Zlého.

O tom všem Pán Ježíš dobře věděl, když nás učil, jak se máme modlit. Ale On sám byl Duchem svého Otce vypuzen na poušť, jak to píší Kraličtí, a byl tam na poušti čtyřiceti dnů a pokoušín byl od satana… S posledním pokušením zápasil náš Pán v zahradě Getsemanské — Syn Boží, a přece člověk jako my, prožívající děs a úzkost. Plnil úkol, daný mu Otcem, a musel na něj být dobře připraven. On dobře věděl, jak se máme modlit.

I s námi jedná Bůh Otec jako se svými dětmi. I nás připravuje k určitému úkolu, pro nějž nás přivedl na svět. Obklopuje nás láskou, ale podrobuje i zkouškám. Dává nám užívat radostí, ale také nás nechává procházet i těžkým žalem. Někdy pak pochybujeme, zda je taková zkouška opravdu z vůle Boží. Má On nás skutečně tak rád, jak to zvěstuje Písmo?

Proč právě já? To je otázka, kterou si velmi často klade člověk, zasažený vážnou nemocí. Proč to muselo stihnout právě mne, když tolik lidí, kteří svým chováním urážejí Pána Boha, jsou zdrávi a veselí? Tohle jsem si přece nezasloužil! Není však toto pokušením, vidět sebe v lepším světle než druhé lidi? A není to vážným pokušením, bouřit se proti tomu, co nás z vyššího úradku stihlo, zatímco by byla na místě pokorná modlitba o pomoc Ducha a jeho spoluúčast na našem trápení?

Ať chceme nebo nechceme, do pokušení přicházíme všichni často. Náš smysl pro poslušnost Božímu zákonu musí co chvíli čelit přirozené lidské touze po tom, jak si usnadnit životní cestu. Na druhé straně bychom se dostali do pokušení, kdybychom viděli život jen skrze síť zákonů a zákazů a zapomněli bychom na milost Boží. Kdybychom ztratili tu důvěru Božího dítěte, pevnou důvěru, že ať se s námi děje cokoli, jsme v rukou toho, který nás má rád.

Netrapme se otázkou, kdo na nás pokušení posílá. Může to být zkouška, může to být někdy vážný prubířský kámen naší víry. A jistě v nás může hlodat i satan, plést naše myšlenky a odvádět nás od víry. Jestliže však prosíme: Buď vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi…, pak nepochybujme, že ve všem, co nás v životě potkává, je skryta láska Boží. Ve chvíli radosti je nám zjevná, ale v žalu a zármutku ji odhalujeme jen hlubokou vírou. Proto vyslovujme všechny prosby v modlitbě Páně ve stejné důvěře a naději.

Vojtěch Zikmund