Farní sbor Českobratrské církve evangelické 
v Praze na Vinohradech

Úvodem

O našem sboru

Kalendář

Kázání a jiné texty

Časopis Hrozen

Výběr z Hroznů

Pronájem kostela

Kontakt

  Kázání a jiné texty

Vyvolte si tedy život, a budete žít

Ezechiel 18,1-4+24-32

Čtení: Dt 30, 15-20

I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 2 "Co si myslíte, když říkáte o izraelské zemi toto přísloví: »Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby«? 3 Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, toto přísloví se už nebude mezi vámi v Izraeli říkat. 4 Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší…

 24 Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude se dopouštět bezpráví podle všech ohavností, jichž se dopouští svévolník, měl by žít? Žádné jeho spravedlivé činy, které konal, nebudou připomínány, zemře za to, že se zpronevěřil, za svůj hřích, kterým se prohřešil. 25 Vy však říkáte: »Cesta Panovníkova není správná.« Nuže, slyšte, dome izraelský: Má cesta že není správná? Nejsou to vaše cesty, jež nejsou správné? 26 Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a dopouští se bezpráví, umře za to; zemře pro své bezpráví, jehož se dopouštěl. 27 Když se však svévolník odvrátí od své zvůle, jíž se dopouštěl, a jedná podle práva a spravedlnosti, zachová svou duši při životě. 28 Prohlédl totiž a odvrátil se ode všech svých nevěrností, jichž se dopouštěl; jistě bude žít, nezemře. 29 Avšak dům izraelský říká: »Cesta Panovníkova není správná.« Mé cesty že nejsou správné, dome izraelský? Nejsou to vaše cesty, jež nejsou správné? 30 Proto budu soudit každého z vás, dome izraelský, podle jeho cest, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se a odvraťte se ode všech svých nevěrností a vaše nepravost vám nebude k pádu. 31 Odhoďte od sebe všechny nevěrnosti, jichž jste se dopouštěli, a obnovte své srdce a svého ducha. Proč byste měli zemřít, dome izraelský? 32 Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se tedy a budete žít."

Také v lidu izraelském měli problém vyrovnat se s minulostí. Situace je taková: Izraelský lid byl odvlečen do babylónského zajetí. Proč ho to postihlo, mnozí nechápou. Jak to, že lid Hospodinovy smlouvy potkalo takové neštěstí? Zapomněl Hospodin na svou věrnost? Vzdal se svého lidu? A tu přicházejí proroci (jako např. Jeremiáš) s jiným vysvětlením. Ne, Hospodin není nevěrný, ale vy, resp. vaši otcové byli nevěrní. Zhřešili a porušili smlouvu s Hospodinem tím, že trpěli ve své zemi modlářství, útisk a nespravedlnost. A vy na to teď doplácíte. Vešlo to i do pořekadla: Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby. Nesete na sobě provinění otců. Do třetího i čtvrtého pokolení…

To je něco, co také známe a zkušenost to potvrzuje. Nejen psychologové, kteří vysvětlí, že neřádný život rodičů, rozvrat v rodině, nezájem jednoho o druhého se promítne neblaze do života dětí – a někdy i vnuků. Anebo také toto: Jak to s naší církví dnes vypadá – a s křesťanstvím v naší zemi vůbec – jde také na vrub toho, jak nestatečně se církve a křesťané chovali za minulého režimu. Sklízíme, co otcové zaseli. Otcové jedli trpké hrozny a nám teď trnou zuby.

Ale Ezechiel z Hospodinova pověření káže něco jiného: Toto přísloví se už nebude mezi vámi v Izraeli říkat. Ne že by to neplatilo. Ale synové se na to nebudou smět vymlouvat. Ano, otcové zhřešili, to je pravda. Ale vám, synové, tím není poskytnuto žádné alibi, žádný generální pardon. Vy žijete teď a nevymlouvejte se na to, co otcové způsobili. Nejste spravedliví jen proto, že zhřešili otcové. Vy budete skládat účty za sebe, ne za otce. Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé, vzkazuje Hospodin. Zemře ta duše, která hřeší.

V řadě veršů, které jsem nečetl, rozvádí prorokovo kázání tuto myšlenku do větších podrobností: Když je někdo spravedlivý, jistě bude žít. Ale dejme tomu, že zplodí syna rozvratníka, který nepůjde v otcových šlépějích – pak syn nebude žít; otcova spravedlivost jej neochrání před trestem. Ale dejme tomu, že tento syn bude mít syna, a ten nebude následovat otcův špatný příklad, bude jednat spravedlivě – pak ten bude žít, bez ohledu na otcovu nepravost. Syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi. Synům nebudou trnout zuby za kyselé hrozny jejich otců.

Je to povážlivá věc. Už z prvního příběhu bible přece víme, jakým silným pokušením je svádět vlastní provinění na někoho jiného. Hned první člověk, když je přistižen, že přestoupil zákaz, se vymlouvá: Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala ze stromu a já jsem jedl. A žena rovněž: Had mě podvedl a já jsem jedla. Tato snaha se vykroutit, ospravedlnit, vymluvit tím, že ukážu prstem na někoho jiného, tato schovávačka před Bohem (i o Adamovi a ženě je řečeno, že se schovali uprostřed stromoví v zahradě!), to je něco, co s hříchem tak úzce souvisí, že bychom skoro mohli říci, že toto vymlouvání je samo tím hříchem. Což neznáme lidi, kteří všechna svá selhání hledí vysvětlit nešťastným dětstvím, otcem alkoholikem, partou kamarádů? Všechny nedostatky dnešní církve a společnosti dědictvím čtyřiceti let totality? Ano, vina kráčí z generace na generaci, Hospodin navštěvuje nepravosti otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení, ale tento řetězec nepůsobí tak mechanicky, automaticky, osudově. Každý syn má svou novou odpovědnost, každá generace novou šanci k nápravě toho, co otcové pokazili. Nám nepřísluší soudit otce, ti budou souzeni samostatně, stejně jako budeme samostatně souzeni my. Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé, vzkazuje Hospodin. Zemře (Božímu soudu propadne) ta duše, která hřeší.

Osudovost lidské viny nepřechází z generace na generaci, hlásá Ezechielovo prorocké kázání. Ale hlásá ještě víc: Vina není osudová ani uvnitř příběhu jednoho života. Nevěrník nemusí natrvalo nevěrníkem zůstat. Ale také: spravedlivý nemusí natrvalo zůstat spravedlivým. O tom jsou verše, které jsem četl. Kdyby se svévolník odvrátil ode všech svých hříchů, jichž se dopouštěl…jistě bude žít, nezemře. Žádná jeho nevěrnost mu nebude připomínána. Pamatujme si to: Žádná nevěrnost nebude připomínána, rozuměj: připomínána Pánem Bohem, i když lidé často a rádi minulé nevěrnosti připomínají. A také: Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude se dopouštět bezpráví…žádné jeho spravedlivé činy, které konal, nebudou připomínány, zemře…za svůj hřích, kterým se prohřešil…Pamatujme si to: Můj dosavadní spravedlivý, bohabojný život, moje všecka minulá zasloužilost není jako doživotní očkování, které mě ochrání proti zpronevěře.

Tak se v tomto prorockém kázání láme a hroutí veškerá osudovost lidské viny. Nic není předem dáno a naprogramováno. Ani v ohledu mezigeneračním, ve vztahu minulosti a přítomnosti, ani v ohledu jednotlivcova příběhu. Že byl otec grázl, nemusí znamenat, že syn bude také grázl. Že byl otec bohabojný, nemusí znamenat, že syn bude také bohabojný. Že jsem byl v mládí nevěrníkem, nemusí znamenat, že jím budu až do smrti. Že jsem byl v kdysi poctivcem, nemusí znamenat, že jím budu až do smrti. Zvěst bible vůbec je krásným protestem proti veškeré osudovosti. Je pozváním ke svobodě, pozváním k alternativě.

Jak se nám to poslouchá? I Izraelci tehdy a možná našinec dnes nad tím kroutí hlavou: Cesta Panovníkova není správná, namítali tehdy. Že by se nevěrec a bezvěrec mohl stát spravedlivým? Odstup to! Že by se spravedlivý mohl stát nevěrcem? Odstup to! Boží cesty nejsou správné, neodpovídají našim představám. Na to Hospodin: Vaše cesty, vaše představy, vaše (snad i zbožná) schémata nejsou správné. Moje cesty jsou pozváním ke svobodě a k alternativě.

Ale řeknete: K jaké svobodě, k jaké alternativě, když se tu hrozí trestem, trestem smrti? Ale to jste přeslechli, co Ezechielovo kázání hlásá na svém konci: Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Smyslem a cílem celého tohoto kázání přece není trestat, ukojit Boží pomstychtivost a u nás vyvolat strach ze smrti. Smyslem a cílem celého tohoto kázání je pozvat syny Izraele – a přes propast staletí i nás – k tomu, abychom volili správně, volili život ve společenství s Hospodinem, ne smrt, což je život v izolaci od Boha. Je to silné evangelium: Pán Bůh si nepřeje, abychom svůj život trávili bez něj, nepřeje si smrt. Přeje si mít s námi společenství – a jak silně a tuze si to přeje, prokázal v příběhu svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, který mezi nás přišel, s námi trpěl a za nás ukřižován umřel a pro nás byl vzkříšen.

Vyvolte si tedy život, zve nás Ezechielovo kázání, jako už předtím kázání Mojžíšovo, jak jsme četli.  Proč byste měli zemřít, dome izraelský? Proč byste se měli zříkat mně, který se vás nezříkám? Nebo také, výrazem, který se v kázání prorokově vyskytuje dvakrát: Obraťte se tedy a budete žít. Obraťte se, hlásal Ježíš Nazaretský, protože se přiblížilo Boží království. A jak konkrétní je toto obrácení, o tom mluví verše, které jsem nečetl: Kdo „jedná podle práva a spravedlnosti, nehoduje na horách a nepozvedá oči k hnusným modlám…, neposkvrňuje ženu svého bližního a nepřibližuje se k ženě v čase její nečistoty, nikoho neutiskuje, dlužníkovi vrací jeho zástavu, nikoho neodírá, hladovému dává svůj chléb a nahého přikrývá rouchem, nepůjčuje lichvářsky a nebere úrok, odvrací se od bezpráví, vykonává spravedlivý soud mezi mužem a mužem, řídí se mými nařízeními, zachovává mé řády a jedná věrně“. Vydalo by na celé kázání, a možná několik kázání, kdybychom měli tyto pokyny probírat pojednotlivu. Ale už při prvním přečtení je nám jasné, oč jde, a jak by z takového „obrácení“ profitovaly naše rodiny, naše církve i naše celá společnost.

Aby nikdo nemusel živořit místo žít, aby nikdo nemusel svůj život trávit v ohromné opuštěnosti od Boží tváře, aby se nikdo nemusel se svým proviněním skrývat za jiné lidi nebo jiné doby, aby církev nemusela kolaborovat s mocnými a uchylovat se k vymlouvání, aby rodiny žily v čistotě a věrnosti, aby společnost ctila právo a spravedlnost, aby chudí nebyli utiskováni: k tomu všemu nás zve prorokovo kázání, jež jsme dnes zvolili. Díky za tuto zvěst.

Pavel Filipi