Sbor ČCE v Praze na Vinohradech

„Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.”
Matouš 11:28

Úvodem

O našem sboru

Kalendář

Kázání a jiné texty

Záznamy bohoslužeb

Časopis Hrozen

Výběr z Hroznů

Pronájem kostela

Kontakt


Najdete nás i na facebooku Facebook

  Kázání a jiné texty

Vinohrady — nahrávka 29.3.2020

Otče náš IX. — audio bohoslužby

Bratři a sestry, vítám vás při našich audiobohoslužbách:

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Skoro všem projevům — ve sdělovacích prostředcích i na sociálních sítích - teď vládne koronavirus. Nechci to lacině zlehčovat. Jsou většinou výrazem odpovědnosti, dobré vůle a dobrého úsilí. Právě kvůli nim ale věřím, že je dobré někdy slyšet hlas odjinud, abychom neuvízli v zajetí. Žalmista nám otvírá oči pro jinou vládu, píše:

Hospodin kraluje! Národy trnou. Trůní na cherubech! Země se zmítá.

Velký je Hospodin na Sijónu, nad všechny národy vyvýšený.

Nechť vzdávají chválu tvému jménu, velkému a budícímu bázeň — je svaté! Silou Krále je láska k právu. Ty jsi určil právní řády; právo, spravedlnost v Jákobovi ty sám vykonáváš. Vyvyšujte Hospodina, našeho Boha, klanějte se před podnožím jeho nohou — je svaté! Žalm 99,1-5

Pomodlíme se:

Hospodine, náš Bože,

Tebe oslavujeme a chválíme. Ty jsi dárce života a všeho, co je skutečné, pravé, stálé a nadějné.  I nás vedeš k životu, který takový je, který má hloubku a sílu, který je svobodný a přitom plný, k životu věčnému.

Že takový vždycky není, je naše vina. Zapomínáme na tebe, věnujeme ti málo pozornosti, neumíme se spolehnout. I naše zbožnost bývá někdy víc dílem našich přání, než opravdovým hledáním tvé vůle. Litujeme toho a prosíme tě o pomoc. Rádi bychom žili pravdivě, tak, aby nám život jenom neprotékal mezi prsty, abychom nešířili prázdnotu a neubližovali sobě ani druhým.  Jsme vděční za každý okamžik, kdy život tuhle sílu má a uvědomujeme si, jak veliký dar to je. Proto tě prosíme, abys nás přidržel při sobě, abys nám dal zaslechnout a porozumět svému slovu, abys v nás pracoval svojí mocí, svým duchem. Jen tak budeme mít dost odvahy a důvěry, abychom hledali pravdu, žili v lásce a měli prostor pro odpuštění i pro věrnost. Zbav nás toho, co tomu brání. Ty to, Bože, můžeš učinit. Ty jsi hoden naší důvěry, ty jsi naší nadějí. Amen.

Čtení:  1.Par 29,10-16 + Jak 1,5-8

Dnes budeme společně přemýšlet o další části modlitby Páně. V jejím závěru vyznáváme:

Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. (Matouš 6,13var)

Sestry a bratři,

nejdřív chci upozornit na jednu praktickou drobnost. Na tomto závěru modlitby Páně se při ekumenických shromážděních většinou pozná, kdo je evangelík a kdo katolík. Bratři katolíci se obvykle po prosbě „zbav nás od zlého“ zarazí. Běžně jí totiž končí. Kdežto my evangelíci pokračujeme „neboť tvé jest království i moc i sláva na věky“.

Je to přitom zvláštní paradox, protože my evangelíci se často díváme svrchu na tradici a zdůrazňujeme proti ní jako rozhodující věrnost Písmu. Jenomže tenhle dovětek v původním textu bible není. I v novém překladu ho najdete jen v poznámkách pod čarou. Jde o pozdější — i když hodně starý - dodatek. V tomto případě jsou tedy bratři katolíci de facto Písmu věrnější a my naopak dáme na tradici.

Říkám to proto, abychom si uvědomili, že je to s věrností Písmu a tradicí složitější, než se zdá. Jenom tak o nich místo sebepotvrzujících hesel budeme umět skutečně přemýšlet. A to je šance, abychom byli k druhým laskavější a měli pro ně víc pochopení.  Doslovnost zkrátka všechno nevyřeší a jsou i dobré tradice.

Obdobná vyznání bývala součástí modliteb už ve starozákonní době. Celé shromáždění se jimi nahlas připojovalo k modlitbě toho, kdo bohoslužby vedl.

To je také něco, co nám evangelíkům není úplně vlastní. Oprávněně se obáváme bezmyšlenkovitého opakování, při kterém se z ustálených frází stávají jen prázdné zaříkávací formule. Jenomže to je úskalí třeba i oblíbených biblických citátů, nebo společného vyznání víry. A tradiční název tohoto dovětku — říkalo se mu „pečeť modlitby“ — prozrazuje, že jde o něco velice podstatného a důležitého.

Jakoby na něm — tak jako na pečeti — záležela pravost či faleš modlitby. Samozřejmě ne mechanicky — pouhým připojením toho dovětku, ale ono to vyznání vyjadřuje vztah, který ke všemu, co jsme doposud v modlitbě vyslovili, máme. Trochu zjednodušeně by se dalo říct, že se na něm rozhoduje, jde-li skutečně o modlitbu, nebo jenom o zbožná přání. V tom je podstatný rozdíl.

Přát si můžeme leccos. A mohou to být jistě i věci důležité, ušlechtilé a zbožné. Jenomže asi hodně záleží na tom, jak je vyslovujeme, jak se k těm přáním stavíme. Často říkáme, že by se něco mělo udělat, že by bylo krásné, kdyby to tak bylo, nebo kéž by to tak bylo. Přejeme si to. Ale už v tom podmíněném způsobu, který nemá žádného konkrétního adresáta, vyjadřujeme jednak svoji pochybnost, že by se to opravdu mohlo stát a bylo to skutečně reálné, jednak vyjadřujeme svůj odstup — my sami se v tom angažovat nemíníme. Považujeme to určitě za žádoucí a byli bychom rádi, kdyby to tak bylo, ale protože nevidíme nikoho, kdo by byl schopen to uskutečnit, je to právě jen takové zbožné přání, s jehož naplněním vlastně nepočítáme. Nedovedeme se na ně spolehnout, a tak je nedovedeme ve svém jednání ani předjímat. Zůstáváme jen v roli pozorovatelů a zařídíme se zkrátka podle toho, jak to je.

Vyznání „neboť tvé je království i moc i sláva na věky“ ale úplně mění situaci. Potvrzujeme jím důvěru, že se se svými prosbami obracíme k někomu, kdo je ve věci jejich naplnění kompetentní, kdo na to má, komu ta rozhodující pravomoc skutečně patří a náleží.  To je ten podstatný rozdíl.

V modlitbě nevyslovujeme jenom svá přání, při kterých bychom sami zůstávali mimo hru. Modlitba není jednosměrka. Vstupujeme v ní do vztahu důvěry, která nás do věci zahrnuje a zapojuje, která ruší ten divácký přístup. Vyznáváme, že Bůh o tom, zač prosíme, skutečně rozhoduje, a proto se na to můžeme spolehnout a ve svém jednání to předjímat, jednat s nadějí, která počítá s tím, co třeba zatím není vidět. Důvěra v boží moc formuje a uvádí do pohybu nás. My v ní patříme do naplnění svých proseb. Vyznáváme a uznáváme boží vládu a moc i nad sebou. Proto nemůžeme zůstat mimo.

Na první poslech to možná zní nelogicky. Stejně jako ten dovětek v souvislosti celé modlitby Páně. Vyznáváme v něm přece jako skutečnost něco, oč jsme předtím teprve prosili, po čem jsme volali: „přijď království tvé, buď vůle tvá, posvěť se jméno tvé“

Ale tohle napětí nás provází při přemýšlení nad modlitbou Páně už od začátku. Ježíš k modlitbě vybízí a zároveň říká: „Vždyť váš nebeský Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.“ Věřím, že je to právě proto, abychom opustili zjednodušenou a zavádějící představu, že je modlitba jen nástrojem, jak k něčemu přimět Boha; aby nám došlo, že je o vztahu, jehož jsme součástí, a který nás utváří a utvářet má. Bůh nás skrze něj formuje. V modlitbě na nás nejsou jen prosby, jsme zároveň součástí boží odpovědi. Děje se právě tehdy, když se modlíme.

Bůh ví o našich potřebách a má moc je naplnit, ale ono jde také o to, abychom si my uvědomili, co opravdu potřebujeme a čeho se nám v důvěře dostává, a abychom nezůstávali jenom u svých zbožných přání. Myslím, že o moci modlitby nelze mluvit bez toho, abychom mluvili o tom, jak mění a přetváří nás, jak nás vyvádí z našich zaběhaných pohledů, jak nám odhaluje, co jsme nečekali a jak nás také motivuje a uvádí do pohybu na základě důvěry. Modlitba není alternativou k jednání, modlitba je jeho zdrojem.

V tomto smyslu rozumím varování apoštola Jakuba, že bez důvěry není možné počítat s tím, že by člověk od Boha v modlitbě něco dostal. Obdarování je nedělitelně spojeno s důvěrou. Uskutečňuje se v ní a skrze ni. Jsme obdarováni tím, k čemu nás důvěra vede.

Právě ten závěr modlitby Páně ale také chrání před úskalím, které je s důrazem na naši důvěru spojeno. Je totiž snadné sklouznout při něm k domnění, že tedy modlitba a její výsledek závisí v prvé řadě na naší upřímnosti, na našem náležitém modlitebním přístupu a jistotě o vlastní víře.  Žádný poctivě věřící člověk se ale asi pochybnostem o své víře a otázkám spojeným s modlitbou nevyhne. A pak se často dočká jen ubíjejících soudů, které ho ještě víc znejistí.

Bohu díky nás to závěrečné vyznání vrací k tomu, co je skutečným základem, na němž naše modlitby a naděje stojí. Nejsme to my sami, ani bezvadný stav našeho zbožného vědomí, ale vláda, moc a sláva boží. Svoje prosby, včetně svých otázek a pochybností v nich svěřujeme někomu silnějšímu, než je naše doufání. Proto se můžeme spolehnout,  proto můžeme mít odstup i od svých pochybností, a když nerozumíme, neznamená to konec, ale výzvu k hledání a otevřenosti.

„Ty líp než já víš, co mi prospívá, co přebývá a schází,“ zpíváme v jedné písničce z našeho zpěvníku. V tom je svoboda i od sebe, při které ale nemusíme stát mimo a můžeme vytrvat. Ne díky své sebejistotě, ale protože tvé je království i moc i sláva na věky. Amen.

Bratři a sestry, znovu chci i při těchto bohoslužbách na dálku zařadit ohlášky. Je toho hodně, o čem stojí za to se vzájemně informovat.

Na webových stránkách naší církve — e-cirkev.cz — si můžete denně poslechnout od 8 hodin ráno úvahy na každý den. Najdete tam i čtení z knihy Nico ter Linden, z evangelického kalendáře a další věci k poslechu. K dispozici je tam i rozcestník na nahrávky bohoslužeb z jiných sborů.

A existuje také mnoho nabídek konkrétní pomoci seniorům. Pokud byste o někom potřebném ve svém okolí věděli, obraťte se na naši sborovou sestru. Může vám pomoc zajistit nebo zprostředkovat.

V našem sborovém sále jsme zřídili svépomocnou dílnu na šití roušek. Kdo nemáte možnost si ji ušít nebo chcete ušít roušky pro ostatní, můžete se domluvit se sborovou sestrou Jarmilou na termínu — abychom se tam příliš neshlukovali. K dispozici jsou šicí stroje i materiál. Kdybyste chtěli nějakým materiálem přispět, i to je možné. Našité roušky, které budou navíc, poskytneme potřebným nebo distribučnímu místu v našem sboru u Salvátora.

Chci vás také upozornit na aktuální web naší Diakonie jsmesvami.diakonie.cz. Na něm najdete jednak všechny nabídky pomoci, jednak se na něm můžete zaregistrovat, pokud chcete sami pomoc nabídnout, jednak je na něm spuštěna veřejná sbírka na péči o nejohroženější skupiny obyvatel. Najdete tam jak číslo účtu, tak bližší informace.

Protože se k bohoslužbám nescházíme, nemůžeme konat sbírky obvyklým způsobem. Přesto můžete na sbírky přispět a vyjádřit tak svoji vděčnost a solidaritu. Na našem webu najdete jak číslo sborového účtu, tak specifické symboly, případně QR kódy na jednotlivé účely. Nyní do velikonoc konáme postní sbírku, která je určena na pomoc syrským a libanonským dětem ve školce v Bejrútu. Kromě poslechu a duchovní podpory se tedy také můžeme spojit v dobrém díle a přispět, jak to děláme každou neděli.

Nakonec chci říct — i když se teď scházet nemůžeme, pokud potřebujete a chcete mluvit s farářem, jistě se mi můžete ozvat telefonem, na facebooku nebo mailem. Pokud budu moct, budu se snažit vám včas odpovědět a reagovat.

Pane Ježíši Kriste,

−        děkujeme za dar důvěry. Děkujeme, že smíme věřit, že všechno není jen na nás. Bez toho bychom asi skončili jenom u svých zbožných přání. Bez toho by nás zkušenost s vlastní bezmocí vedla k tomu, že bychom to předem vzdali. Díky tobě můžeme jednat s nadějí a vydržet v dobrém úsilí. V této důvěře tě prosíme za to, co nás tíží a přimlouváme se za druhé.

−        Prosíme tě o důvěru, sílu i osvěžení pro ty, kdo věnují svůj čas a nasazují svoje síly, aby druhé ochránili před epidemií, pomohli nemocným a opuštěným a pro všechny udrželi to, co je k životu třeba.

−        Prosíme tě za ty, na které dolehla tíha situace — kdo onemocněli, kdo přišli o své blízké, kdo se kvůli mimořádným opatřením bojí o svoji obživu a práci, kdo se ocitli ve zmatku a nejistotě.

−        Prosíme tě za lidi v zemích, kde je nejen kvůli koronaviru situace mnohem horší než u nás, kde lidé čelí nejen nepohodlí a nepříjemným omezením, ale hladu, bezpráví, krutosti a smrti.

−        I v naší zemi lidi ohrožuje a trápí nejenom koronavirus. Dej ať na to nezapomínáme. Prosíme tě za porozumění, lásku a věrnost v rodinách — mezi partnery, mezi rodiči a dětmi. Prosíme tě za vztahy, z kterých láska vyprchala, kde spolu lidé přestali mluvit nebo kde si vzájemně ubližují. Prosíme tě za ty, kterým se ztrácí smysl proč žít, za ty, kteří se s mělkostí života smířili i za ty, kdo na to doplácejí.

−        Veď nás všechny k životu, který je věčný. Ty nejlíp víš, co je k němu třeba. Proto se nyní všichni připojujeme ke tvé modlitbě:

Otče náš…

A jako boží poslání do dalších dní přijměte slova z Jakubova listu:         

Neklamte sami sebe, milovaní bratří!

Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování‘ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.

Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření. Jak 1,16 - 18

Přijměte také požehnání:           

Bůh je nám milostiv a dává nám požehnání, rozjasní nad námi svou tvář. Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása. (Ž 67)