Sbor ČCE v Praze na Vinohradech

„Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.”
Matouš 11:28

Úvodem

O našem sboru

Kalendář

Kázání a jiné texty

Záznamy bohoslužeb

Časopis Hrozen

Výběr z Hroznů

Pronájem kostela

Kontakt


Najdete nás i na facebooku Facebook

  Kázání a jiné texty

Kázání v neděli 8. 3. 2020 (Zdeněk Šorm)

Čtení: 1. Korintským 1,21 — 25

Text: Marek 8,27 - 36

 

Děcka, dneska jsem si pro vás na začátek připravil takovou hru nebo kvíz:

Mám tu DVOJE KARTIČKY.

NA PRVNÍCH — jsou různé TITULY nebo ROLE OSOB

/ Bůh, Prorok, Superman, Velký učitel, Zachránce, Vysvoboditel, Vítěz, Poražený, Slaboch…/

NA DRUHÝCH — mám různé VĚCI A VLASTNOSTI, KTERÉ K TĚM OSOBÁM A ROLÍM PATŘÍ

/ Vítězství, Uznání, Bolest, Všemohoucnost, Prohra, Popularita, Ostuda, Nepolapitelnost, Úspěch, Smrt, Nepřemožitelnost, Bezpečí, Oslava, Pohrdání, Výsměch…/

A TEĎ ZKUSTE PŘIŘADIT, KTERÁ TA VĚC NEBO VLASTNOST KE KTERÉ POSTAVĚ NEBO TITULU PATŘÍ.

Dobře. Vy si teď v nedělce vyprávíte o vyznání víry. Dneska je na řadě část „Věřím v Ježíše Krista“. Tak já jsem vzal jeho obrázek. A chci se vás zeptat:

- KTERÝ Z TĚCH TITULŮ BYSTE PRO NĚHO VYBRALI?

Víte, ono to vlastně napovídá už jeho jméno — Ježíš Kristus. To totiž není stejné jako třeba Pavel Novák. To jméno něco znamená. JEŽÍŠ — znamená „Bůh zachraňuje, nebo vysvobozuje“; a KRISTUS — to vlastně není jméno, to je označení toho, koho Bůh posílá, aby lidi a celý svět zachránil.

-          TAKŽE, KTERÉ TITULY TO VYSTIHUJÍ? — Vysvoboditel, Zachránce

-          A CO MYSLÍTE, HODÍ SE K JEŽÍŠOVI I TO, CO JSTE K TĚM TITULŮM VYBRALI?

-          A VYSTIHUJE TO ÚPLNĚ, KÝM JEŽÍŠ BYL, NEBO BYSTE MUSELI JEŠTĚ NĚCO DOPLNIT? (Byl jenom úspěšný, silný, vítězný….?)

Já tu mám ještě jiný obrázek Ježíše — tenhle: ukřižovaný.

Ježíš byl přece ukřižovánumřel, zakusil bolest, vysmívali se mu, byla to ostuda, pohrdali jím, nebyl neporazitelný, všichni to viděli jako prohru… Patří k němu i to, co si s Vysvobozením a Záchranou vůbec nespojujeme. Je to nějak jinak, než si myslíme. Je to nepochopitelné. Ani jeho učedníci to nechápali.

To bylo tak. Oni s ním chodili a byli svědky všeho, co dělal — jak lidi zbavoval nemocí, vracel jim zrak a řeč, jak nasytil celé zástupy. A on se jich jednou na téhle cestě ptal: „Za koho mě vlastně lidé pokládají?“

-          CO MYSLÍTE, ZA KOHO HO POKLÁDALI?

Učedníci říkali: „Někteří tě pokládají za Jana Křtitele, jiní za Elijáše a další si myslí, že znovu přišel jeden z velikých proroků.“

-   CO MYSLÍTE, VÁŽILI SI HO TI LIDÉ? — Já myslím, že jo. To byly všechno slavné a veliké postavy. Lidé si jich vážili a očekávali, že právě oni přivedou lidi zpátky k Bohu a napraví je.

-   VYSTIHLI TEDY, KÝM JEŽÍŠ JE? TREFILI SE?

Asi úplně ne. Když se pak Ježíš stejně zeptal svých učedníků, odpověděl mu Petr jinak. Řekl mu: „Ty jsi Mesiáš, Kristus“ — ty jsi ten, koho Bůh poslal, aby přinesl pomoc a naději každému a zachránil celý svět.“

-   CO MYSLÍTE, TREFIL TO PETR?

-   A MĚLI TO TEDA UČEDNÍCI KAŽDÉMU ŘÍCT?

Představte si, že ne. Ježíš jim naopak důrazně zakázal, aby o tom někomu řekli.

-   A NAPADLO BY VÁS PROČ?

No právě proto, co se ukázalo i tady na těch kartičkách na začátku. My si totiž se zachránci a vysvoboditeli spojujeme jen vítězství, bezpečí, úspěch, sílu… A Ježíš věděl, že to je omyl, že to je nebezpečná pohádka, která by lidi jenom popletla. Utvrdili by se v tom omylu.-9++; Ten, kdo chce všemu těžkému uniknout a ze všeho se jen dostat, ten žádnou záchranu nepřinese.

A tak jim právě začal říkat, že on bude muset mnoho trpět, že ho lidé — a právě ti zbožní - zavrhnou, odsoudí, vysmějí se mu a bude zabit. Bez toho žádná záchrana není.“  V tom je právě ta boží síla a cesta k záchraně a naději.

Vypadá to jako nesmysl. Jako kdyby vám někdo říkal, že vítěz je ten, kdo prohraje, nebo že je nejsilnější ten, koho zmlátí. My si myslíme, že je to úplně obráceně. Ale ono to tak opravdu je.

KDO VÁM NAPŘÍKLAD SKUTEČNĚ POMŮŽE, KDYŽ NA VÁS PŮJDE PARTA SILNÝCH KLUKŮ — TEN, KDO SE BUDE CHTÍT HLAVNĚ ZACHRÁNIT, NEBO TEN, KDO RADŠI DOSTANE NAKLÁDAČKU, NEŽ ABY VÁS OPUSTIL?

A KDO VÁS NEOPUSTÍ, KDYŽ V NĚJAKÉM ZÁVODĚ NEBUDE STAČIT A ZŮSTANETE POZADU — TEN, KDO MUSÍ VŽDYCKY VYHRÁT, NEBO TEN KDO UNESE I TU OSTUDU, ŽE BUDE TŘEBA POSLEDNÍ?

Ano, teprve na tuhle věrnost, která dovede prohrávat a nevyhne se tomu, co bolí, se můžete skutečně spolehnout. To je skutečná pomoc. V ní je naděje.  Kdo hledá a obdivuje jenom vítězství, úspěch a bezpečí, ten se druhých nakonec vždycky vzdá, ten vás nechá ve štychu. Proto Ježíš nechtěl, aby o něm učedníci mluvili jako o božím zachránci dřív, než bude jasné, že k němu i to utrpení, zavržení a smrt patří.

To by živili jenom naši touhu po záchraně, která ve skutečnosti život jen ničí. Kvůli ní jsou pak věrnost a láska slabé. Když věříme Ježíšovi, tak prostě věříme tomu, že je dobré těžkým věcem jenom neuhýbat a neobdivovat jenom ty, kdo se ze všeho dostanou.

Abychom to nepopletli, tak si o tom teď zazpíváme písničku:   

SV 215 (632) Neskládejte v mocných naději

 

/ čtení: 1. Korintským 1,21 — 25/

 

Marek 8,27 - 36

Bratři a sestry,

nemám rád dělení na věřící a nevěřící. Asi ho někdy pro zjednodušení také použiju, ale snažím se mu vyhnout. Je podle mne totiž nepravdivé, matoucí a zavádějící. Vytváří dojem, jakoby věřili jenom ti, kdo se vědomě hlásí k určitému vyznání a jakoby ta jejich víra byla něco naprosto odlišného a nesouměřitelného s tím, co žijí ostatní. Pak bychom ovšem těžko hledali nějakou společnou řeč. Mohli bychom se jenom vzájemně okukovat jako dva odlišné živočišné druhy.

Tak tomu ale není. Myslím, že nikdo není nevěřící. Každý člověk něčemu věří, něco pokládá v životě za rozhodující, za něčím jde, něco hledá, podle něčeho se rozhoduje a na to také spoléhá. Nedovedu si představit, že by to tak někdo neměl. To by musel být naprosto pasivní, apatický, okolnostmi se nechat jenom vláčet a nic přitom nesledovat. Dohadovat se o tom, jestli je někdo věřící nebo ne, nemá smysl. Podstatné je bavit se o tom, čemu nebo komu kdo věří, za čím jde, na co přitom v životě spoléhá a čím tedy pro člověka co, nebo kdo, je.

To je také ta zásadní otázka, kterou bible klade a která ji zajímá. Bible nepolemizuje s domnělou nevěrou, ale jednoznačně svědčí o tom, že osudově záleží na tom, čemu člověk věří a koho pokládá za Boha.

O tom je i ten rozhovor Ježíše s učedníky, který jsem vykládal dětem a četl z evangelia. I on může budit dojem, že v něm jde jen o to, kdo Ježíše přijímá a kdo ne. Ale to je omyl. Ten rozhovor je vlastně jenom o Ježíšových přívržencích. Všichni ho tu berou.

Jestliže ho lidé pokládají za Jana Křtitele, Elijáše nebo jednoho z proroků, je to výraz jejich veliké úcty. Má pro ně v božím díle důležité místo, považují ho za směrodatného učitele a vůdce, který je nadán božím duchem. I v tom kladném přijetí a úctě ale existují podstatné rozdíly. Je asi něco jiného považovat ho za učitele, vůdce nebo za vzor, přičemž můžeme pořád spoléhat jen na svoje schopnosti a kvality, a něco jiného je opravdu důvěřovat, že je mesiáš, Kristus, který je naší jedinou Bohem darovanou a všechno určující nadějí.

Vzápětí se ale ukáže, že ani tohle vzorové vyznání ještě nemusí nic znamenat a vůbec nic nezaručuje. Můžeme jako Petr vyznávat, že Ježíš je Kristus a upřímně tomu věřit a přitom být totálně vedle a stavět se ve skutečnosti proti němu. Protože v něm automaticky budeme vidět jen naplnění vlastních přání a představ, a budeme si od něho slibovat jen to, co sami považujeme za dobré.

Otázku, kým pro nás Ježíš je, žádné pravověrné vyznání, ke kterému se hlásíme, neřeší. Zásadní je asi právě to, co si od něho slibujeme, proč za ním jdeme. Jestli nás vede jen naše touha po záchraně, po spáse a po bezpečí, jsme mu pořád na hony vzdálení, míjíme se s ním, a nejspíš jdeme přímo proti němu, třebaže ho vyznáváme.

K Ježíšově cestě totiž patří nechat tohle všechno na Bohu a držet se věrnosti, i když naše přání ohrožuje a popírá, připustit tu bláznivou možnost, že asi nejde o to, abychom se každé prohře, bezmoci a zavržení vyhnuli, že nejspíš právě v nich můžeme objevit to nejsilnější a nejmoudřejší, skutečné bohatství života.

Právě to, co se z lidského pohledu jeví jako naprostý nerozum, je podle apoštola Pavla Kristovské. Bez toho je všechno hledání moudrosti, ale i nadpřirozené moci, jen běžným lidským počínáním, jen hledáním prostředků k vlastním cílům, které mají s Bohem pramálo společného. A tak to může být i s vyznáním Krista, pokud si nevšimneme a nezarazí nás, jak se s našimi přirozenými představami kříží, jak je bláznivé. Amen.