Z historie vinohradského sboru II

Po odchodu faráře B.V.Košuta byl sbor po dva roky neobsazen. Pak se vystřídali někteří vikáři – Jiří Čížek (1854 – 1858), vikář Gerža (1858 – 1860). V roce 1860 byl zvolen farářem Václav Šubrt (1860 – 1862). Šubrt měl snahu o zduchovnění sboru. Narazil však na odpor ve sboru, který po něm požadoval vnějšně i vnitřně počínal jako B.V. Košut. Když se Šubrt těmto požadavkům nepodvolil a následně volbou zastupitelstva jemu oponujícímu, rozhodl se Šubrt ze sboru odejít do Krabčic. Sbor pak byl po čtyři roky neobsazen. Nikdo z duchovních nechtěl přijmout kandidatury a někteří zvolení již volbu nepřijali. Teprve 26.11.1865 byl farářem zvolen Benjamin Košut bratr B.V. Košuta. Benjamin Košut by rozhodným stoupencem církevního racionalismu, národnostně vyhraněný i proti vlivům církevním ze zahraničí, které v té době u nás představovaly proudy z Elberfeldu z Německa a ze skotské reformované církve. Odmítal zásady heidelberského katechismu, dostal se i do rozporu s úřady a byl na čas suspendován. Sbor i nadále ovlivňován košutovskou tradicí byl i jemu oddán.Poměry ve sboru byly však neurovnané, duchovně i hospodářsky.

V té době utvořila se skupina mladších členů sboru, kteří byli ovlivněni misijní činností zejména skotských kazatelů k prohloubení duchovního života a jeho zvroucnění. Pro tyto myšlenky však nenalezli dostatečné porozumění a farář Benjamin Košut jim nevycházel vstříc. Proto mnozí z nich se vzdalovali sborovému životu podle zásad Košutových.

Proto v roce 1886 obrátila se tato skupina na staršovstvo tímto otevřeným dopisem:

Této žádosti však staršovstvo nevyhovělo a proto se tato skupina rozhodla pro další kroky k dosažení svých cílů tím, že se rozhodli zřídit v Praze druhý reformovaný sbor, který by pěstoval duchovní život podle Písma, dle presbyterního vyznání vyjádřeného v Heidelberském katechizmu. V tom směru zaslali staršovstvu nový dopis dne 11. března 1887. Na tento dopis odpověděl farář Benjamin Košut jako předseda staršovstva 15, března 1887.

Z odpovědi seznala skupina žadatelů, že založení druhého reformovaného sboru na území Prahy se jeví neproveditelným úkonem, neboť bez souhlasu stávajícího sboru by žádost o zřízení druhého sboru v Praze nebyla kladně vyřízena. Rozhodli se proto pracovat na zřízení nového sboru na území samostatných měst na obvodě Prahy. Jedním z těchto měst vhodným pro ustavení sboru bylo tehdy ještě samostatné město Královské Vinohrady. Území tohoto města navazovalo po zrušení hradeb přímo na zástavbu města Prahy. K podání žádosti o zřízení sboru byl však třeba splnit všechny podmínky stanovené zákonem – vykázat předepsaný počet členů, finanční zajištění sborových výdajů, zejména platu kazatele. Tyto podmínky skupina nesplňovala a byla si vědoma obtížnosti jejich zajištění. Aby další postup k jejich zajištění byl cílevědomě organizován a v brzkosti dosáhnuto jejich splnění rozhodla se skupina ustavit spolek, který by byl schválen příslušnými státními orgány a mohl vystupovat na veřejnosti, propagovat svoje cíle a sbírat potřebné prostředky. Ustavení spolku bylo bez prodlení provedeno, projednány stanovy, spolku a předloženo místodržitelstvu ke schválení. Stanovy spolku pro zřízení druhého reformovaného sboru v Praze byly místodržitelstvím schváleny dne 21.dubna 1887. Podle stanov mohl být člene spolku každý, kdo se zavázal k pravidelnému neb příležitostnému přispívání na fond pro zřízení sboru. V květnu 1887 vydal Spolek provolání „Evangelíci reformovaní“. V tomto provolání stručně rekapituluje předchozí jednání o zřízení druhého sboru dohodou se sborem klimentským a konečným výsledkem tohoto jednání a vyzývá jednotlivce i sbory, aby svým členstvím ve spolku podporovali snahu o zřízení druhého sboru zcela samostatného.Toto prohlášení bylo pak v říjnu 1887 vydáno v jazyce německém a anglickém. Snaha spolku byla podpořena i doporučením konventů seniorátních i superindentních. Některé sbory vybraly podomní sbírky pro účely spolku (Vanovice, Sloupnice, Velká Lhota a další. Činnost a úsilí spolku byla tématem i církevního tisku (Evangelické listy, Jednota).

V roce 1888 vydal spolek další zprávu adresovanou „Vysoce váženým sborům evangelické reformované církve českomoravské“ v níž spolek prosí o pravidelný roční příspěvek na přechodnou dobu až do ustavení sboru a zajištění hospodářské soběstačnosti. Současně sděluje, že mí spolek v úmysl co nejdříve podat žádost o povolení zřízení samostatného sboru. Žádost byla pravděpodobně podána začátkem roku 1889. Spolek měl v té době na hotovosti již 4.594,- zaltých, ročních členských příspěvků 240 Zl. A úpisů na roční salár 420 zl. Žádost byla projednávána řadou institucí státních i církevních a konečné rozhodnutí vrchní církevní rady ve Vídni bylo vydáno dne 30. Prosince 1889.

Vladimír Chadim