O Písmu svatém - o poznání Pána Boha

Volně k tématu Biblické hodiny

Poněvadž Pán Bůh je na nebesích a lidská duše není částečka božství, nýbrž Boží stvoření, je Pán Bůh pro nás skrytý, nepřistupitelný a my ho jinak nepoznáme, než když se nám dá poznat, když se nám zjeví.

Lidé, poněvadž byli stvořeni pro Pána Boha, mají vlastně od přirozenosti touhu po Bohu (símě náboženství, souhlas národů). Jelikož však Pána Boha sami ze sebe nepoznávají a od skutečného Boha se pro svůj hřích odvracejí, hledí tuto svoji náboženskou touhu uspokojit tak, že si vytvářejí bohy podle svého srdce nebo hledí svoji vnitřní prázdnotu ze zoufalství přehlušit (Ef 4,17-19). Avšak všechny představy, které si o Pánu Bohu činíme sami ze sebe, jsou jen pouhé fantazie. V tom není rozdílu, jde-li o divocha či filozofa.

Pán Bůh se dal lidem poznat tak, že se zjevil patriarchům, prorokům, v Kristu a apoštolům. Všechno Boží zjevení má svůj vrchol a cíl v Pánu Ježíši Kristu. Zpráva o tomto zjevení je v Písmu a ono je jediným spolehlivým svědectvím o něm (2.P 1,21, 2.Tm 3,16). Je tak hrází proti lidské libovůli, aby lidé nemohli do křesťanství vnášet a za zjevení Boží považovat něco jiného, než co je Písmem svatým jako Boží zjevení osvědčeno.

Písmo svaté samo o sobě není Božím zjevením, Božím slovem, nýbrž stává se jím, když Duch svatý sdělení Písma v našem srdci potvrzuje (tajemné svědectví Ducha svatého). Pán Bůh si i takto zachovává svoji svobodu. Pán Ježíš také nebyl všemi poznán jako Syn Boží (Mt 16,13nn, 2.Pt 1,11-21).

Výklad Písma a svědectví otců - jejich svědectví má pro nás velký význam, není však pro nás závazné s konečnou platností, neboť nejvyšší autoritou zůstává samo Písmo (Hus-reformátor, Soudce chebský). Písmo a tradice - církev římskokatolická, Písmo a rozum - církev československá. Reformační zásada: vykládat Písmo Písmem (konkordance). Písmo jedna věta - smysl je Kristus.

Z poznámek bratra faráře Bohuslava Otřísala vybral Aleš Laichter