Podzim manželství

 Úvod k rozhovoru při pobytu rodin vinohradského sboru v Sola fide v Janských Lázních 8.3.2007

A)  Uvědomme si nejprve: kdo jsme? Jsme lid zvláštní, lid Kristův - církev, sbor, rodina. Ve SZ čteme, že Hospodin si povolal svůj lid, uzavřel s ním smlouvu - Ex.19,5: "Jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého, a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní, ačkoli má je všecka země." V NZ pak si Pán Ježíš povolává své učedníky, aby byli jeho lidem - Jan 15,5: "Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese ovoce mnohé, nebo beze mne nic nemůžete učiniti". Křtem se stáváme lidem nové smlouvy, lidem Kristovým. "Pohřbeni jsme tedy skrze křest v smrt, abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili". (Ř 6,4). Církví Boží, lidem zvláštním, lidem Kristovým máme být v tomto světě. (Zvláštní - ne ve smyslu lepší, nýbrž: se zvláštním posláním). A co k tomu každý z nás a všichni společně nezbytně potřebujeme? Slovo Boží, modlitbu a vedení Duchem svatým. "Svíce nohám mým je slovo tvé…" (Ž119,5). "Kdo pohrdá Slovem Božím, sám sobě škodí" (Př.13,13). "Zůstanete-li v mém slovu (tzn. Budete-li ho poslušni), jste opravdu mými učedníky“ (J 8,31). „ Já jsem ten chléb života“ (J 6,35)… Poslušnosti Božího hlasu a zůstávání v Ježíšově slovu nás učí Duch svatý. Prosba o dar a vedení Duchem svatým je nejpodstatnější naší modlitbou a má zaslíbení: „Dá Otec nebeský Ducha svatého těm, kteří ho prosí.“ (Lk 11,13). Proč tento úvod k tématu: Podzim manželství? Během 51 let svého života v manželství jsme slyšeli mnoho nejrůznějších „dobrých“ rad do manželství a rodiny, ale jediné, co se nám osvědčilo a osvědčuje, je: Ex 19,5 a J 15,5. Namítnete možná: máme si tedy „hrát na svém písečku“, ve sboru, v církvi – a co svět kolem nás? Co myslíte? Jak tomuto světu lépe posloužíme? Jako věrná Kristova církev, sbor, rodina, která odráží ve svém způsobu života světlo Kristovo, nebo jako ti, kteří se světem splývají? Pán Ježíš vysílá své učedníky do světa s úkolem: „Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.“ (Mk 16,15) „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky.“(Mt 28,19) Ale! „Nepřipodobňujte se světu tomuto.“ (Ř12,1) „Nedávejte se zapřáhnout do cizího jha.“ (2.Kor.6,12nn) „Neskládejte sobě pokladů na zemi.“(Mt 6,19-21) Žijte tak, abyste se líbili Bohu.“ (1.Tes.4,1) „Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh.“ (Žd 13,4)

B)  Jako v přírodě, tak i v manželství „podzimu“ předchází „jaro“ a „léto“. Co se nám na jaře osvědčilo? 1) společný základ – víra v Ježíše Krista, Syna Božího. Chápu Abrahama, že řekl svému služebníku: „Neber manželku synu mému ze dcer kananejských (tj. pohanských), mezi nimiž já bydlím“ (Gn 24,3). Přetlumočeno do současnosti: stůjme o to, aby naše děti hledaly věřící partnery. Vím o 1.Pt 3,1-2, že ženy mohou zbožným způsobem života získat muže. Vím, že v rodokmenu Pána Ježíše byly ženy pohanky, které se přiklonily k lidu Hospodinovu. 2) osvědčuje se dát správné místo v srdci jeden druhému. Jan Amos Komenský v předmluvě ke své knížce „Přemýšlívání o dokonalosti křesťanské“, kterou věnoval své manželce Magdalence, píše: „Manželko má milá, klenote můj, po Pánu Bohu mi nejdražší.“ I láska k manželce či manželovi, když se dostane na první místo v našem srdci, které má patřit Pánu Bohu, může toho druhého zotročovat.

C)  Léto manželství – zpravidla nejdelší období společného života – zaměstnání, narození dětí, jejich výchova. Gn 2,18 (Kraličtí) : „Učiním jemu pomoc, kteráž by při něm byla“. Je mi líto mnohých dnešních mužů, jejichž ženy odmítají své poslání být jim pomocí, která by při nich byla, to znamená: vytvářet manželovi a dětem teplo domova, přístav bezpečí a pohody, ovzduší důvěry a vzájemného sdílení. To je hlavní poslání ženy. Jistěže může studovat a být zaměstnána, ale jejím hlavním posláním i potom je být bytostí, která svého manžela a děti miluje, která je dovede pohladit, obejmout, políbit, usmát se na ně, která má čas jim naslouchat, když přijdou ze školy či z práce a chtějí jí sdělit svou radost či trampoty. Je to náročné - ale skutečná láska je vynalézavá (1.Kor.13). Žena dbá také o to, aby se rodina setkávala u společného stolu co nejčastěji, aby se navzájem sdíleli, aby si společně četli z Bible, modlili se a zpívali. (Př.31,10.30).

D)  Podzim manželství. Mnoho toho, v čem jsme na jaře a v létě manželství byli aktivní, teď můžeme zpovzdálí pozorovat, přemýšlet o tom a modlit se s žalmistou: „Bože, učil jsi mne od mladosti mé a až podnes vypravuji o divných činech tvých. Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.“ (Ž 71,17-18) K podzimu života patří rozpomínání se na Boží dobrodiní (Ž 119,71-74) a vděčné uvědomování si, že všechno, všecičko byla a je Boží milost. Bývá těžké vyrovnávat se s různými neduhy stáří, dokázat s nimi přijmout sama sebe, natož pak toho druhého s jeho neduhy a vrtochy. Mně pomáhá, když se přibližují léta, o nichž Kazatel píše: „nemám v nich zalíbení“(12,1), že si pomyslím : ale v Božích očích jsme stále jeho děti a On pro nás má i naději: „Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteří ho milují.“ (1.Kor.2,9) Doporučuji si přečíst v knize Štěpána Šoltésze: „Kristus a rodina“ kapitolu: „Staří manželé“.

E)  A zakončím básničkou z časopisu pro děti „Růžový palouček“, který naše církev vydávala, když jsem byla malá:

Jarmila Strádalová