Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře (Jk 4,3)

Z vysílání anglického křesťanského rozhlasu Union of Christian Broadcasters

Důvodem, proč naše modlitba není vyslyšena, mohou být nesprávné motivy. Na jedné narozeninové oslavě přišla chvíle, kdy se začal krájet dort. Chlapeček jménem Brian vyhrkl: Já chci ten největší kus. Maminka ho napomenula: „Briane, to se nesmí, žebronit o největší kus!“ Chlapec se na maminku udiveně podíval a zeptal se: „No dobrá, ale jak jinak ho dostanu?“

Jsou-li vaše pohnutky špatné, vaše prosby nebudou vyslýchány. Na motivu, na pohnutce záleží daleko víc než na tom, co říkáme. Čisté srdce, které miluje Pána Boha i bližní, je ta pravá pohnutka, kterou Pán Bůh slyší a přijímá. Nepřijatelné je sobectví stejně jako žárlivost, pýcha. Modlíme-li se s jakoukoli sobeckou pohnutkou, nedojdeme vyslyšení. A.W. Tozer píše: „Sebeláska je obrovské břemeno. Jen se zamyslete nad tím, zda se netrápíte proto, že vás někdo pomluvil. Vidíte-li své já jako bůžka, kterému musíte zůstat věrni za všech okolností, vždycky se najdou lidé, kteří si budou libovat v ponižování vaší malé modly. Jak byste mohli očekávat, že vás naplní vnitřní pokoj? Srdce, které se zuřivě brání každému náznaku urážky, nikdy nepozná pravé spočinutí v pokoji.“

Toužíme po tom, aby naše modlitby přinášely naplnění? Pak musíme své srdce neustále očišťovat, zejména když se přistihneme, že jako ten chlapec chceme „největší kus“. Musíme své pohnutky zkoumat. Takový pohled bolí, ale je nevyhnutelný, jestliže opravdu toužíme po Boží odpovědi na modlitby.

Přeložila Dagmar Bružová