Vinohradský sbor ČCE

Vytvářet pocit, že je stále někdo „doma“

Rozhovor s Monikou Chábovou a Martou Kadlecovou o Křesťanské službě v našem sboru (2. část)

foto: monika

V první části rozhovoru v minulém čísle jsme s Monikou Chábovou ( MCH) a Martou Kadlecovou ( MK) hovořili o pojetí Křesťanské služby v minulosti i o tom, jaká je její současnost v našem sboru. Ve druhé části se zamyslíme nad tím, zda je vůbec nutno takovou činnost institucionalizovat a co by mělo být její hlavní hybnou silou.

Marta Kadlecová – dlouholetá vůdčí postava vinohradské KS, Monika Chábová – současná vedoucí naší KS. Jak se jmenuje Tvá současná pozice Moniko, jak dlouho ji již vykonáváš?

MCH No, je to již 12 let.

MK Mě moc upoutalo, s jakým zájmem se Monika zapojila, když se začala účastnit činnosti KS. Vnesla k nám i profesionální pohled, neboť profesně měla k naší činnosti blízko, to bylo pro mne tehdy moc poučné! Proto jsem také v té době staršovstvu navrhla, aby Moniku vedením naší KS pověřilo.

MCH A jak se jmenuje? Jsem předsedkyně KS vinohradského sboru.

Když existuje předsedkyně, asi se tedy jedná o instituci s jasnou strukturou a pravidly…

MK No, dříve to bylo opravdu úplně zvlášť, dokonce KS měla vlastní hospodaření, nezávislé na sboru. Členové sboru dávali příspěvky zvlášť na KS. Nyní jde jen o součást činnosti sboru, nejde o instituci. MCH Ano, já to vnímám tak, že když někdo má chuť do něčeho se zapojit, něco podniknout, pak moje role je poskytnout mu zázemí, nasměrovat ho, prostě aby bylo vše připraveno pro činnost, která vychází z aktivity účastníků KS. Hlavně tedy jde o organizaci, zastřešení. Žádné svazování organizovaností.

Proč je KS třeba, v čem je rozdíl mezi bratrsko–přátelskou službou neorganizovanou a službou KS?

MCH Ano, právě v té organizaci a trvalosti činnosti – že nejde o jednorázovou pomoc či činnost závislou na jednom člověku, na jednom bratrsko–přátelském vztahu. Ale bratrsko–přátelský vztah mezi jednotlivci může samozřejmě vzniknout i na základě aktivity KS, to by bylo dokonce ideální, aby organizace vlastně vůbec nebyla vidět, aby nikoho nesvazovala, aby každý dělal, co ho baví a těší. MK A také úloha KS je právě v tom zaměření hlavně na ty, kterým se z jakýchkoliv příčin toho bratrsko–sesterského přátelství nedostalo, v tom zacílení.

foto: marta

MCH Malinko institucionalizace tady je, ale nejlepší je, když to účastníci nevnímají… (úsměv).

Vnímám, že v podstatě jde o řád, o pravidelnost a kontinuitu, o přehled o potřebách členů sboru. Konají se schůzky KS, vytváří se seznam potřebných činností, jejich rozdělování…

MCH Ano, to je asi hlavní důvod, proč má cenu KS provozovat, zachovat a věnovat se jí.

Činnost KS zajisté potřebuje i finanční podporu a zajištění. Jak jsme již uvedli, dříve KS získávala prostředky na svou činnost různými bazary, akcemi, přijímáním cílených darů…

MCH MK Ano, nyní jsme naprosto svázáni se sborem a jeho hospodařením, když potřebujeme nějaké finanční prostředky, požádáme staršovstvo sboru. A tak to asi má i být, KS dělá sborovou službu.

Inspirací či motivem k činnosti může být mnoho. Můžete uvést hlavní důvody, proč jste se rozhodly činnosti v KS věnovat?

MK Setkání s lidmi. Sdílení. Pro mne, zvlášť v této chvíli, je sbor rodina. Ale i dříve – bylo to pro mne vždy zázemí, na něž se mohu spolehnout. Také to vědomí, že mohu někomu něco ze sebe dát… zároveň ale u setkání s některými lidmi člověk mnohem víc získá, než tam sám může donést! Mám řadu těchto zkušeností.

MCH Mám to podobně. A velmi se mi líbí, že je to i tak krásně mezigenerační.

Věcí ovlivňující motivaci je zajisté i zpětná vazba. Jaká je zpětná vazba týkající se práce KS?

MK Je dobrá, já myslím.

MCH Zpětná vazba ve smyslu hodnocení, ta není. Ale reakce obecně bývají pozitivní. Také to, kolik lidí se nakonec do akcí pořádaných KS zapojí – to je vlastně pro mě velmi povzbuzující.

Když by vinohradská KS z jakéhokoliv důvodu zanikla, skončila, čím myslíte, že by se to nejvíce, či nejdříve projevilo?

MCH (úsměv) Sborová sestra Jarmila by asi měla více práce, protože by se určitě snažila spoustu aktivit KS zachovat. Například přání starším členům sboru k jubileím, návštěvy osamělých nebo nemocných, technické zajišťování rodinných nedělí, servis při pastorálkách a sborových setkáních… Asi by zanikla spousta nyní neviditelných činností. Také by asi částečně ustalo mezigenerační setkávání, o nějž se také snažíme při našich akcích.

Předpokládejme, že čtenář tohoto rozhovoru by se rád do činnosti KS zapojil, ale třeba se stydí, třeba má strach, že když se zapojí a následně zjistí, že to není jeho „šálek kávy

, pak vlastně zklame. Že to bude závazek, břemeno…“ MK Stydět ani bát se rozhodně nemusí, určitě by byl radostně přivítán. A udělal by radost mnoha lidem. Klidně je možno se zapojit opravdu jen na čas, nebo jen na určitou akci či činnost…

MCH … a pokud by se někdo měl chuť zapojit a měl by strach, že nepokryje svými schopnostmi celé spektrum činnosti KS, nemusí se bát! Každý může začít dělat to, co se mu líbí, co mu dělá radost. Nikoho nenutíme k činnosti, která mu není příjemná. Mým cílem je, aby každý, kdo chce ve sborové oblasti něco dělat, měl možnost a dostal na to prostor a my mu případně pomohli to zorganizovat či nějak zajistit, bude-li to třeba. Ani to neznamená, že když se někdo zapojí, musí chodit na schůzky KS. I to tak provozujeme – schází se nás třeba čtyři, pět, ale pak na naplánovaných akcích spolupracuje i patnáct lidí – o kterých víme, že se na ně můžeme obrátit.

Čili něco jako síť spolupracovníků, příležitostných pomocníků…

MCH Ano, jsou lidé, kteří se nabídnou – když bude třeba to a to, dejte mi vědět – i to je vítaná forma zapojení se do činnosti KS. Ale ani to není formou břemene, jak říkáš. Zeptáme se, zda může, a když nemůže, nic se neděje. Buď tu akci pokryjeme, nebo nepokryjeme. Vždycky bylo mým přáním, aby nikdo neměl pocit břemene, něčeho, co ho netěší. Každý může dělat, co ho těší.

MK I já to tak cítím, není to břemeno, každý si může zvolit, jakou činnost bude dělat a kdy.

MCH Já nevím, jestli to dovedu dobře vysvětlit. Nejen, že si myslím, že každý může v rámci KS dělat jen to, co ho těší, mít v tom svobodu, ale mít svobodu i v tom, zda se vůbec zapojit.

Kdybychom měli tento rozhovor pojmout jako výzvu, oslovení čtenářů k zapojení se do KS, co byste řekly?

MCH Já nevím. Je záhodno oslovovat, to ano… Hlavní myšlenkou ale ať je opravdu svoboda v tom, zapojit se jen do těch činností, které člověk dělá rád. Nebát se závazku, žádný není. Jak to již tady ostatně zaznělo.

MK … každá činnost i nápad, příspěvek, jsou vítány.

Poslední otázka: Obdivuji vaši energii, kterou sršíte, kde ji berete?

MK Setkávání s druhými, to je pro mne úžasný zdroj energie. Vzájemnost.

MCH Ano, souhlasím. Já musím říct, že mým velkým zdrojem je také rodina. Kdybych měla jiného manžela, byla maminkou jiných dětí, tak bych nemohla práci, kterou dělám, dělat.

Ptal se Dan Popelář

číslo 121, listopad 2011
předchozí   další

Obsah

Jděte ke všem národům
Vytvářet pocit, že je stále někdo „doma“
Reformované hádanky pražské
U nás v Mitfordu
Ze sborové knihovny I.
Oratorium Kristus F. Liszta na Pražském hradě
Strom života
Ze staršovstva
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).