Modlitba neznámé abatyše

Pane, ty víš, že stárnu a brzo budu stará. Chraň mě před upovídaností a zvláště před neblahým návykem chtít do všeho mluvit. Nedej, abych se domnívala, že musím dávat do pořádku záležitosti druhých. Ty víš, Pane, že koneckonců potřebuji aspoň několik přátel.

Neodvažuji se tě prosit, abych uměla s neselhávající účastí poslouchat nářky bližních nad jejich bolestmi. Jen mi pomoz, abych to trpělivě vydržela, zamkni mi ústa, kdyby mě to nutkalo mluvit o vlastní starosti a nemoci. Vždyť víš, že s léty jich přibývá a roste i náklonnost je vypočítávat.

Nechci tě také prosit o lepší paměť, jen mi dej trochu víc pokory a méně sebejistoty, když mé vzpomínky nesouhlasí se vzpomínkami druhých. Dej mi důležité poznání, že i já se mohu tu a tam mýlit.

Pomoz mi, abych zůstala vlídná a milá. Nemám ctižádost být světicí, vždyť s některými se to dá tak těžko vydržet. Učiň mě soucitnou, ale ne sentimentální, ochotnou, ale ne vtíravou. Dej mi nacházet dobro, kde jsem je netušila, a objevovat schopnost u lidí, do kterých bych to neřekla. A daruj mi, Pane, přívětivost, abych jim to uměla říci.