Vinohradský sbor ČCE

Oskar a růžová paní

Útlá knížečka francouzsky píšícího autora Erica–Emmanuela Schmitta mě rozbrečela už dvakrát. Takový pocit dojetí z něčeho tak krásného a zároveň smutného je zvláštně rozrušující i pokojný zároveň. Abych vysvětlila, proč dvakrát. Knížku jsem četla již před několika měsíci, moc se mne dotkla. Pak jsem ale byla požádána, abych o ní něco napsala, a zjistila jsem, že si dokážu velmi dobře vybavit pocit, který jsem při její četbě prožívala, ale vlastně už jsem si nepamatovala (tedy až na úplně základní dějovou linií – příběh desetiletého chlapce, který umírá na leukémii), o čem to vlastně bylo. Knížka je naštěstí pro mou situaci kratičká a není tudíž problém si ji večer přečíst znova. A tak jsem brečela včera podruhé a myslím, že ne naposledy. Podobně to mám s knížkou Tracyho tygr Williama Saroyana, která se dá také přečíst jen tak před spaním, když člověk zatouží po něčem, co by ho pohladilo po duši.

Zmaření mladého lidského života je převelmi smutná věc, ale zde to není to hlavní. To, co vás u této knížky dojme, je hluboká lidskost, uhrančivá síla důvěry a víry a ta možnost změnit svůj osud v okamžiku, kdy připustíme jiný pohled na věci, které už nemůžeme změnit. Ta možnost, na kterou občas zapomínáme a která má moc proměnit náš život navzdory vnějším okolnostem. Možnost přijmout Boží pozvání.

Oskar se dozví, že umírá. On to vlastně již ví. Je v nemocnici a čeká. Všichni kolem jsou smutní a nedostává se jim slov, jsou bezmocní a chovají se k němu, jako by byl špatný pacient. Už nemá naději. V tomto trpkém okamžiku mu přijde dělat společnost růžová paní, jakási pečovatelka, kterou Oskar důvěrně oslovuje babi Růženka. Vypráví mu o svých zápasnických zkušenostech z doby, kdy byla přebornicí ve volném stylu, a dodává Oskarovi odvahu. Je to nyní asi jediný člověk, který s Oskarem mluví normálně, bez lítosti. A je to právě ona, která utrápenému Oskarovi navrhne, aby psal Bohu každý den dopis o tom, co ho trápí, a ujistí ho, že v každém dopise může Boha o něco požádat. Oskar tak začne každý den psát dopisy o svém životě, který na radu babi Růženky prožívá tak, jako by každý den trval deset let. A tak jsme na pár stránkách svědky celého Oskarova života. Od narození, přes pubertu, první lásku a manželství, manželskou krizi a ztrátu celoživotního partnera až do jeho smrti, kdy ve svých sto letech umírá, klidně a pokojně, smířený s rodiči i s Bohem, vděčný a odevzdaný.

Je to příběh živé, žité víry. Víry, která stojíc před tváří smrti je čirou, prostou důvěrou Bohu a v Boha, nic dalšího není třeba.

Michaela Valentová–Kopecká

číslo 144, únor 2014
předchozí   další

Obsah

Spojuje nás panování Ježíše Krista
Z přímluvných modliteb, které zazněly v našem sboru
Z hodiny náboženství předškolních dětí
Rozhovor s Martinou Lukešovou
Vzpomínky na vinohradské faráře VI.
Projekt Polévka pro bezdomovce a potravinová banka
Varhaníci v našem sboru III.
Pozvání
Evangelium podle Jana
Pozvání pro rodiny s dětmi na společnou dovolenou do Jiřetína
Rodinný tábor 2014
Oskar a růžová paní
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).