Vinohradský sbor ČCE

Jan Hus z pohledu jednoho francouzského katolického laika

Ve francouzsky mluvících zemích, snad s výjimkou Ženevy, jsou život a dílo Jana Husa ve skutečnosti jen málo známé. Když jsem se na Jana Husa zeptal jednoho mladého katolického kněze z mé farnosti poblíž Grenoblu, řekl mi, že o něm nikdy neslyšel. Ačkoliv i já jsem vystudoval vysokou školu, byl jsem informován jen o Johnu Viklefovi a o Martinovi Lutherovi. O Janu Husovi jsem až do Vánoc v roce 1975 nic nevěděl. Tehdy jsem byl poprvé v Praze. Částečně se to dá vysvětlit dominancí románského katolicismu ve Francii, ale také slabším historickým povědomím většiny Francouzů. Od poloviny 20. století se děti ve Francii dějepis prakticky neučí. Není to maturitní předmět. Ve školních osnovách se doba evropského středověku probírá v páté třídě (tj. ve 12 letech, tedy v sedmé třídě v Čechách) a vyučuje se tak méně než vývoj islámu a dějiny afrických království. V době Karla IV. a Jana Husa bylo ve Francii velmi bouřlivé období. Probíhala tzv. Stoletá válka (1337–1453). Nejuznávanější školou teologie je pařížská Sorbonna, ale tam se studenti dozvědí jedině tak příběh Jany z Arku, učí se o jejím mučednictví a jejím upálení s nasazenou potupnou mitrou v roce 1431. Většinou se nikdo už nezmiňuje o tom, že byla odsouzena soudci, mezi nimiž byli i ti, kteří se před 17 lety podíleli na odsouzení Mistra Jana Husa (Cauchon, biskup z Beauvais).

Naštěstí, jednak díky turistice v České republice a také díky vysílání historických pořadů v televizi a také díky Internetu, vstupuje i ve Francii jméno Jana Husa do povědomí. O Janu Husovi jsou k dispozici francouzsky psané vynikající knihy a také francouzské překlady knih z jiných jazyků. Snad nejvýznamnější je kniha od Jeana Bouliera „Jean Hus“, která vyšla v roce 1958 v nakladatelství Complexe v Bruselu a má 306 stran. Jean Boulier je francouzský jezuitský kněz, který měl potíže se svými nadřízenými, protože se během války v roce 1941 postavil proti vichystickému antisemitismu, pak se připojil k hnutí kněží–dělníků (odsouzeným Římem–Vatikánem) a k Hnutí za mír, což bylo důvodem k tomu, že mu bylo odňato kněžské svěcení (podobně jako Janu Husovi před tím, než byl upálen). Po deseti letech byl však znovu ustanoven knězem. Zřejmě je to jeho odsouzení, které ho motivovalo k tomu, že napsal tuto pozoruhodnou, pečlivě zdokumentovanou knihu. Obhajuje myšlenku, že Jan Hus stejně jako Jana z Arcu je nevinný, že by měl být rehabilitován a považován za mučedníka. Hus byl odsouzen muži, které nyní římskokatolická církev považuje za kacíře, a Boulier tvrdí, jak to hlásal papež Lev XIII, „že historik necouvá před žádnou pravdou.“ Jean Boulier také připomíná, že největší francouzský spisovatel Victor Hugo pojal Jana Husa jako jednoho z hrdinů v jedné své poémě „Nejvyšší soucit“.

Další pozoruhodná práce, nad kterou by se měli zamýšlet inkvizitoři kurie, je rozsáhlé dílo „Kacířství Jana Husa“, které sepsal v roce 1975 benediktin De Vooght, profesor teologie na universitě v Lovani (1032 stránek). Díky svému postavení, nemá De Vooght tu svobodu jako Boulier, aby vyjádřil, co by chtěl po Vatikánu, ale dobře poukazuje na nedostatek objektivity žalobců Jana Husa a nakonec píše na straně 517 „Doufejme, že den po dni se najde více katolíků, kteří nebudou ignorovat skutečnost, jaký skvělý křesťan byl Jan Hus, a že přijde den, kdy Vatikán zruší rozsudek kostnického koncilu a nespravedlivé a chybné vyjádření proti Husovi, které tehdy koncil zaujal. K takovému názoru nás opravňuje dnešní doba, která je otevřená přesnému a objektivnímu poznání historie, a kdy se každým dnem zmenšují rozdíly mezi jednotlivými křesťanskými vyznáními.“ Tím je řečeno vše.

První knihou, kterou jsem o Janu Husovi četl, je úžasné dílo Amedea Molnára, které vyšlo ve francouzském překladu v nakladatelství „Les Bergers et les Mages“ v roce 1978 (268 stran). Je psáno přesvědčivě člověkem, na kterého nepůsobil žádný nátlak a žádné hierarchická omezení jako na předchozí dva autory. Také jsem ocenil knihu „Jan Hus“od katolického novináře Jeana Puyo, která vyšla v nakladatelství Desclée de Brouver v roce 1998 (187 stran). Se zájmem jsem se seznámil i dalšími knihami o Janu Husovi, které vyšly ve francouzštině: „Jan Hus a tradice husitů“ od Josefa Macka, která vyšla v Paříži roce 1973 (390 stran), a „Jan Hus, bojovník Boží“ od Pavla Roubíčka a Josefa Kalmera, která vyšla v Neuchatelu ve Švýcarsku v roce 1951.

Tato četba mě naplnila touhou po poznání pravdy, vůlí pracovat pro ekumenismus a samozřejmě jsem se stal i velkým obdivovatelem Mistra Jana Husa, který správně pochopil a hlásal učení Ježíše Krista. Chtěl bych přispět k tomu, aby byly všeobecně známé jeho myšlenky i jeho příkladný život. V Evropě, kde v současné době křesťanství upadá, to není snadné. 600. výročí jeho smrti by mělo být impulzem k poznání tohoto příkladného Evropana a jeho učení, které je stále platné a stále aktuální. I to bylo smyslem toho, že jsme spolu s mojí ženou českého původu požádali papeže Benedikta XVI, aby plně rehabilitoval Jana Husa při jeho návštěvě Prahy v září roku 2009 a pak i dvěma dopisy zaslanými do Vatikánu. Ty však zůstaly bez odpovědi. I přes snahu kardinála Berana v roce 1962 o sblížení názorů římskokatolické církve a české občanské společnosti, která požaduje plnou rehabilitaci Jana Husa. Ani potom při Římském mezinárodním sympoziu o Mistru Janu Husovi v roce 1999, kterého se zúčastnil i prezident Václav Havel a při kterém papež Jan Pavel II. pronesl povzbudivá slova o Janu Husovi, neposunula se otázka jeho rehabilitace nijak vpřed. Přesto je tato revize důležitá a nepostradatelná. I když nás od procesu s Janem Husem dělí již šest století, ani Vatikán nemůže donekonečna nepřiznávat praktiky a omyly, tak jako to nemohl činit ani komunistický režim o procesu s Rudolfem Slánským v roce 1952.

Myslím, že nejen v Čechách, ale i v celém křesťanském světě by mohla významně posloužit k osvětě o Janu Husovi nejen různá sympozia a konference, které by se jeho odkazem zabývaly, ale i poměrně netradiční a možná i atraktivní forma turistické cesty z Čech, nejspíše z hradu Krakovce, po stopách Jana Husa do Kostnice. A jsem rád, že se taková cesta již připravuje a po víceletém přípravném období bude u příležitosti letošního Husova jubilea poprvé realizována v plném rozsahu.

Renaud Artru La Terrasse

38660 Francie renaud.artru@laposte.net

číslo 156, duben 2015
předchozí   další

Obsah

ANO a NE – Vzpřímená chůze toho, kdo kráčí v pravdě.
Rozloučení s MUDr. Vojtěchem Zikmundem
Neznámý vojín
Jan Hus z pohledu jednoho francouzského katolického laika
Kázání Jana Husa na Neděli velikonoční
Adopce na dálku aneb Kolektivní matka
Česká křesťanská akademie
Husovské slavnosti 2015
Husovské slavnosti, program
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).