Konfirmace

V neděli 6.11.2016 jsme slavili společně s devíti mladými lidmi slavnost křtu a konfirmace. Pokřtěn byl Jakub Rais, konfirmováni byli Emanuel Mach, Daniel Myslivec, Marta Slámová, Pavel Slanina, Samuel Svoboda, Adelaida Wernischová, Jan Zahradník a Zdeněk Zahradník. Slavnosti předcházel rozhovor se staršovstvem a rodiči, který nebyl zaměřen jen na prověřování znalostí, ale především na svědectví víry – to zaznělo právě i z úst přítomných rodičů a presbyterů. Jsme rádi, že jsme při rozhovoru i samotné slavnosti mohli pociťovat vážnost, s jakou mladí lidí k věcem víry přistupují. Přejeme jim Boží provázení na dalších cestách.

Konfirmace očima prarodiče

Mohli jsme být s celou naší rodinou svědky konfirmace našeho vnuka Emanuela Macha 6.11.2016, kde přijal z úst s. farářky Ester biblický verš: „Dobrý jest Hospodin, silou jest v den soužení a zná ty, kdož v něho doufají“ (Nahum 1,7 dle Bible Kralické). Dotek Božího slova v jeho mysli ho nyní bude provázet životem. Záležet jistěže bude na tom, aby svou Bibli otvíral a četl nejvhodněji brzy z rána, aby se mu stala Božím vůdcem a dodávala mu podnět k životu z víry a k modlitbám. Každého při tom provázejí nějaké zkoušky především skrze mezilidské vztahy. A při tom jsem si připomněl také svůj verš – od br. faráře Karla Veselého: „Představuji Hospodina před obličej svůj vždycky, a když jest mi po pravici, nikoli se nepohnu. Známou učiníš mi cestu života“ (Žalm 16,8.11). Chvála Pánu!

Emanuelův dědeček Jiří Mach (r. 1942)

Konfirmace očima přespolních

Ač jsme papírově katolíci a srdcem husité, táhne nás to často přes kopec do Korunní. Těch vazeb je překvapivě vícero – od koncertů, kde hraje kolegyně z práce, přes skvělou společnost, kterou vozí Matěj na ještě skvělejší zájezdy, až k partě dětí, do které patří i náš Daniel. A právě posledně jmenovaná vazba teď dospěla k důležitému milníku, jímž je událost shora jmenovaná.

Asi nikdy nedohlédneme té vší práce a starostí, kterou s tím měla Ester. Zvenku to ale vypadalo, že to jede tak nějak samo, jakoby samospádem. Až při pátečním promítání fotek z Francie jsme zachytili rozhovor týkající se oblečení jednoho z konfirmandů. Pohlédli jsme na sebe a oběma nám došlo, že jsme do té doby poklidně řešili jenom to, co přineseme v hrnci, ale na dress–code jsme jaksi pozapomněli. Nepochybujeme, že Dan by byl schopen pokleknout před stolem Páně ve své tradiční mikině s nápisem Star Wars, nicméně z prosté úvahy, že se konfirmace vyskytuje v lidském životě se zhruba srovnatelnou četností, jako například svatba, nám vyšla potřeba něčeho formálnějšího. Oblekem jsme Dana sice ještě nezaopatřili, ale starším bratrem, který občas koncertuje, naštěstí ano, a protože oba synci narostli tak nějak stejně, bylo tohle naše zaváhání úspěšně vyřešeno bratrskou zápůjčkou.

A tak to nakonec Danovi slušelo stejně jako všem ostatním – a že to byl pěkný pohled na těch devět! Máme v nich ještě pořád tendenci vidět jenom puberťáky, ale oni nám tu neděli ukázali, že už umí se vší vážností určovat směřování svého života, přinejmenším v jeho duchovní rovině. A proto posíláme přes kopec náš dík za to, že vaše společenství přijalo Daniela mezi sebe.

Iva a Ivo Myslivcovi

Konfirmace očima cizinky

Jsem italská jeptiška, františkánka, misionářka svatého Srdce. Skoro 18 let znám Lauru Machovou a jejího manžela Jana, později i jejich dvě děti. Je to dlouholeté přátelství. Proto mě Machovi – a se mnou i mé spolusestry Annu Rosu a Chiaru – pozvali na Emanuelovu konfirmaci.

Přijala jsem pozvání s radostí, ne jenom kvůli přátelství, které nás spojuje, ale také proto, že jsem byla trochu zvědavá, jak vypadá liturgie v evangelické církvi, kterou jsem málo znala.

Musím říct, že i když rozdíly mezi dvěma církvemi jsou značné, naplnila mě úžasem rodinná atmosféra během liturgie (a především po bohoslužbách), která byla farářkou velmi pečlivě připravena. Líbila se mi také pozornost a vážnost konfirmandů, společný zpěv všech přítomných, kteří s trpělivostí sledovali obřad, a jejich zbožnost.

Cítila jsem se dobře, i když svatá mše v katolické církvi na mě působí tak, jako by Kristus byl skutečně přítomný a dokonce byl i sám tím, kdo slouží.

Sestra Emanuela