Irena Sendlerová – jedna ze „spravedlivých mezi národy“

15. února 1910 se ve Varšavě narodila Irena Sendlerová (roz. Krzyżanowska), polská katolička, sociální demokratka a zachránkyně více než dvou a půl tisíce židovských dětí před vyhlazením. Irena ve dvou letech onemocněla černým kašlem, proto se rodiče rozhodli odejít do lázeňského městečka Otwock, kde její otec, lékař, léčil pacienty hlavně z místní početné židovské komunity. Irena se s komunitou dosti sžila, naučila je jidiš. Její otec za první světové války pečoval o nemocné, když vypukla tyfová epidemie; nakazil se a zemřel. Irena vystudovala ve Varšavě učitelství a polonistiku, na univerzitě aktivně protestovala proti segregaci židovských studentů a zažitému antisemitismu. V praxi se věnovala pomoci chudým dívkám, které do Varšavy přicházely z venkova, také chudým a nezaměstnaným vinou hospodářské krize.

Po nástupu protižidovských represí zařizovala židovským rodinám ilegální sociální podporu, po uzavření ghetta si opatřila propustku pro zdravotnický personál, aby mohla pomáhat přímo v ghettu – hlavně dětem. Druhá světová válka byla první válkou cíleně namířenou také proti dětem. Jako členka orga- nizace ŻEGOTA měla na starosti právě pomoc dětem. Nejprve se snažila z hladovějícího ghetta dostat sirotky, později však již bylo jasné, že nacistická mašinerie směřuje k vyhlazení všech varšavských Židů – včetně dětí. Irena tak hledala přes rozsáhlou síť kontaktů úkryty i pro děti, které měly v ghettu své rodiny. Asi dva a půl tisíce dětí skutečně zachránila před zplynováním v Treblince. Děti byly vyváděny z ghetta přes soudní budovu, podzemím přes kanály a sklepy, nebo vyváženy tramvají, sanitním nebo hasičským vozem. Irena se však zasloužila i o záchranu mnoha dospělých Židů. Irena se nesnažila jen o to, aby děti unikly smrti, ale také je chtěla ušetřit ztráty identity. Proto si vedla podrobnou evidenci na papírových ruličkách, pečlivě ukrytých ve velké sklenici. Chtěla, aby se židovské děti po válce mohly vrátit ke svým rodinám a komunitě. Na podzim 1943 byla Irena zatčena a uvězněna v obávané věznici Pawiak a odsouzena k smrti. Před zastřelením ji zachránili kolegové z Żegoty, kterým se podařilo podplatit gestapáka. Potom už musela Irena pod krycím jménem Jolanta pracovat v ilegalitě.

Po válce byla Irena pronásledována pro změnu komunistickým režimem, teprve po jeho pádu se dočkala ocenění i doma v Polsku, v šedesátých letech byla uznána jeruzalémským památníkem Yad Vashem Spravedlivou mezi národy, do Izraele však nesměla vycestovat. Roku 2003 obdržela v Polsku Řád bílé orlice.

Irena zemřela v květnu 2008. Těžko si představit, kolik tisíců lidí jí v té době mohlo být vděčných za to, že existují…!

Jednou z nich byla i Elżbieta Ficowska (roz. Koppel), která se narodila v lednu 1942 ve varšavském ghettu. Jako půlroční kojenec byla propašována z ghetta v bedně s cihlami, uspaná luminalem. S sebou dostala stříbrnou lžičku pro štěstí. Její matka záchranu odmítla –

nechtěla opustit své staré rodiče. Elżbiety se ujala porodní asistentka Stanisława Bussoldová, která ji vychovala. V dospělosti založila v Polsku Společnost dětí holocaustu.

Alena Růžičková

Zdroj:
Anna Mieszkowska: Děti Ireny Sendlerové
cz.gariwo.net
pl.wikipedia.org