Historie vinohradského sboru VII

(pokračování z čísla 32)

Farář Kašpar sděluje 22. června, že se z vážné choroby nepozdravil, a žádá proto o tři měsíce zdravotní dovolené. Staršovstvo žádosti vyhovělo a požádalo faráře A. Nagyho o zastupování.

Podle smlouvy měla být stavba domu dokončena ke dni 15. července. K tomuto datu byly však značné nedodělky v řemeslnických pracích. Stavitel Sochor sděluje, že stavba bude k předání hotova k 8. srpnu s tím, že se farář Kašpar může ihned nastěhovat. Prvé bohoslužby ve sborovém domě stanoveny na 26. srpna 1900 a slavnostní předání budovy bylo naplánováno na 28. září 1900.

Nemoc faráře Kašpara se nezlepšila. Nebyl schopen vykonávat práci a znovu doporučoval opatřit vikáře. V případě, že by žádný ihned nebyl, doporučuje svého syna Timotea, který již dokončoval studia teologie.

Stavitel Dvořák podal rekurs k superintendantnímu úřadu proti jednání staršovstva. 12. listopadu 1900 usneslo se staršovstvo podat odvolání k vrchní církevní radě ve Vídni ve věci rekursu stavitele Dvořáka proti rozhodnutí superintendantního úřadu. Farář Kašpar je v této době stále vážně churav a neschopen práce.

Staršovstvo 18. března 1901 připravilo sborové účty za rok 1900 k nahlédnutí. Stavitel Dvořák vznesl námitku, že lhůta k vyložení účtů je nedostatečná a žádal její prodloužení

Na červen se připravuje sborové shromáždění a za tím účelem je aktualizován seznam hlasovných údů. Podle záznamů městské rady je v evidenci obyvatelstva na Královských Vinohradech vedeno 828 reformovaných evangelíků. Staršovstvo tedy usneslo ustavit ve sboru sborové zastupitelstvo, neboť byla splněna a překročena podmínka hranice 500 členů pro zřízení zastupitelstva. V souvislosti s tímto bylo nutné rozšířit počet hlasovných členů sboru tak, aby bylo také dost volitelných členů. 9. června 1901 se konalo sborové shromáždění, které mělo zvolit sborové zastupitelstvo. Ke zvolení bylo navrženo 30 členů zastupitelstva. Předsedající nepřipustil diskusi v jednání, a proto část účastníků schůzi opustila. Bylo přítomno 34 členů hlasovných. Tajnou volbou pak bylo zvoleno 30 zastupitelů. Stavitel Dvořák žádal o vydání opisu seznamu hlasovných členů. Předsedající farář Kašpar slíbil tak učinit, ale staršovstvo to odepřelo. Stavitel Dvořák podal proti tomuto jednání a proti způsobu volby stížnost k seniorátnímu výboru. Staršovstvo pak svolalo na 30. červen 1901 schůzi sborového zastupitelstva s tímto programem: 1) ustavení zastupitelstva, 2) schválení sborových účtů za rok 1900, 3) volné návrhy.

Po zahájení navrhuje Dr. Navrátil odložení jednání až do vyřízení rekursu, který byl podán proti způsobu volby zastupitelstva. Dr. Vraný navrhuje přejít k dennímu pořádku, což bylo většinou přijato. Kurátor pak referoval o účtech. Ve volných návrzích bylo navrženo zvýšit počet starších na 10. Dále bylo přijato usnesení o vytvoření pětičlenné komise (J. Ptáček, Fr. Reich, Jos. Smolík, V. Urbánek. Dr. Vraný), která posoudí účty za stavbu. Na schůzi zastupitelstva, konané 28.7.1901, jsou předloženy účty z běžného hospodaření za rok 1900. Dr. Vraný přednáší zprávu komise o posouzení stavebních účtů, dává návrh ke schválení všech účtů a k poděkování staršovstvu za vedení stavby. Far. Kašparovi pak byla odhlasována mimořádná odměna za aktivitu při vedení stavby ve výši 600 zlatých. Dne 9. září bylo sděleno, že rekurs stavitele Dvořáka byl seniorátním výborem zamítnut. Výbor zároveň schválil zvýšení počtu starších. Na téže schůzi rezignovali na své funkce bratři Litomiský, Baštecký a Plocek, aby umožnili novou volbu celého staršovstva. Volební schůze se konala 22. září 1907 za účasti 17 členů zastupitelstva. Při volbě byli za deset členů staršovstva zvoleni bratří J. Baštecký, A. Fořt, Joachymstal, A. Litomiský, J. Ptáček, Fr. Polák, Jos. Smolík, V. Urbánek, Fr. Vraný, Fr. Reichel. Farář Kašpar sdělil staršovstvu, že jeho syn Timoteus již dokončil svá studia a je volitelný za vikáře. Staršovstvo souhlasilo s volbou Timotea Kašpara za osobního vikáře s platem 500 zlatých. 21. října byl pak Timoteus Kašpar ordinován. Zdravotní stav faráře Kašpara se horšil a 15. prosince pak farář Kašpar zemřel. Staršovstvo vystrojilo zemřelému faráři pohřeb na vlastní náklady a vdově poskytlo byt a penzi 600 zl. ročně. Farář L. B. Kašpar byl velmi schopný, energický, a přitom duchovně hluboce založený. Nespokojil se jen s pastýřskou službou sboru, kde působil, ale maje k tomu nadání i vzdělání, sloužil celé církvi svou literární činností. Podílel se i na přípravě čáslavského zřízení, jež sice nebylo schváleno státním orgánem, ale vnitřně působilo na upevnění církve ve vztahu ke státu. Nebylo jeho vinou, že při jeho volbě došlo k rozporům, které pak narušovaly jednotu sboru a ovlivňovaly i jeho postavení ve sboru.

Podle materiálů br. Chadima připravil mch