Z Pamětí Jana Špačka II.

Kapitolu, v níž píše o době toleranční a o evangelických školách, nazval: „Síla zahánějící temnoty“ a uvádí ji slovy: „Kraj, ve kterémž před příchodem dlouhé bouřlivé noci (protireformace –pozn. J.S.) se lidé měli rádi, a protože měli jednoho Otce, nazývali se Bratřími, Českými Bratřími, jejichž zraky zářily štěstím a z jejichž chrámů a příbytků zaznívaly k nebesům žalmy díků, tento kraj byl změněn Koniášem a jeho druhy k nepoznání. V kvílení obrátil se zpěv a z očí zavanul smutek porobených duší. Z ráje na pohled se stala poušť. Volala poušť a slyšel to Hospodin a pohnul císaře Josefa II. k tomu, aby dne 13. října 1781 vydal Toleranční patent.“

Krátce po vydání Tolerančního patentu, v roce 1782, vznikl sbor evangelické reformované církve v Klášteře nad Dědinou. Prvním duchovním správcem klášterského sboru se stal Matěj Bacsa /čti Bača/. Bohosloví studoval v Saros Patok v Uhrách a hned poté odešel do Čech. Do Kláštera nad Dědinou přišel v roce 1783 a působil tam 10 let. Bydlel ve výměnkářské chaloupce při Vávrově statku čp.1. V zimě kázával v největší světnici statku a v létě ve stodole nebo na sadě.

V evangelické škole, která byla vrchností povolena již v roce 1782, se začalo vyučovat na podzim 1786, kdy se sbor zavázal jak vydržovat školu, tak platit kantora. Předtím se děti shromažďovaly v chaloupce bratra Vávry nebo bratra Větvičky, kde jejich učitel i bydlel. Až 1791 byla dostavěna nová škola, která jako evangelická škola byla v provozu až do roku 1922. Za prvního klášterského faráře byl postaven i kostel 1785 a fara 1786. (Čerpáno z Dějin sboru ČCE v Klášteře n/D. –J.S.)

Jan Špaček ve svých Pamětech věnuje nejvíce pozornosti svému učiteli Františku Černohorskému, který byl do klášterské evangelické školy povolán ve svých dvaceti letech v roce 1860 a působil tam 50 roků. Jan Špaček vzpomíná: „Evangeličtí učitelé, mezi nimiž řídící František Černohorský zaujímal čestné místo, věnovali výchově školní mládeže veškeré své síly. Zapalovali v srdcích svých žáků čistý oheň víry, obohacovali je nejdražšími plody tehdejšího vědění, seznamovali je s nejkrásnějšími květy umění a všecko své úsilí vynaložili na to, aby je naučili stavěti domy na Skále věků. František Černohorský s láskou věnoval veškeré své vědění i umění škole a sboru. Měl lví podíl na sestavení a vydání I. dílu Čítanky pro první třídu škol evangelických, byl zakladatelem zpěváckého spolku “Bohuslav„, byl presbyterem a pokladníkem sboru a též varhaníkem. Superintendent Veselý ocenil jeho zásluhy tím, že mu dal za choť svou dceru, ženu statečnou a ušlechtilou. Řídící Černohorský za pomoci mladších učitelů probouzel v nás radost ze života jak při vyučování náboženství, tak i veselými básněmi, zábavnými hrami i nezapomenutelnými společnými výlety, pořádanými vždy před ukončením školního roku.“

Jan Špaček také vzpomíná na některé rodáky ze své obce Ledce a na spolužáky z klášterské evangelické školy, kteří později mnoho znamenali pro naši církev i zemi. Tak 1802 se v Ledcích narodil evangelický farář Jan Jelen, 1808 evangelický farář, známý jako sionský pěvec, Jan Šolín Ledecký, který mimo jiné složil píseň: „Bůh Otec tvůj, u víře té pevně stůj“. Žákem klášterské evangelické školy byl také pozdější královéhradecký právník JUDr. Baše, který jako známý evangelický básník pod pseudonymem E. Antonowicz napsal mimo jiné píseň: „Pod ochranou Nejvyššího“ a přeložil písně: „Ó jakou skví se jasností“ a „Uval své cesty zdejší“. Dále pozdější vedoucí lékař královéhradecké nemocnice MUDr. Potoček a čestný doktor věd technických Ing. František Janeček /motocykl Jawa/. Někteří žáci klášterské evangelické školy vystudovali evangelický učitelský ústav v Čáslavi a jako učitelé se na klášterskou školu vrátili. Například mladší bratr autora Pamětí Jaroslav Špaček, pradědeček seniorátní farářky Pražského seniorátu Romany Čunderlíkové, rozené Špačkové, (poznámka J.S.).

Na svou konfirmaci vzpomíná Jan Špaček takto: „ Když jsem chodil na konfirmační cvičení, musel jsem se naučit odříkat zpaměti celý Heidelberský katechismus, všecka zaslíbení, podobenství, většinu žalmů a všecky významné části Starého i Nového Zákona. Pak jsem v přeplněném chrámě s ostatními vydával počet z toho, jak jsem se učil. Slova Ježíšova: “Aj já posílám vás jako ovce mezi vlky„ zněla nám v den konfirmace jako velebný chorál, který neumlčela bouře věků a který neztišil a neztiší ani jásot ani hrozby nepřátel kříže Kristova. Aj já posílám vás, abyste byli solí země a světlem světa, aj já posílám vás, abyste šířili lásku v ovzduší nenávisti, aj já posílám vás, abyste svou vírou přemáhali svět.

(Pokračování příště)

Jarmila Strádalová