Vzpomínky na vinohradské faráře VII.

Bohuslav Otřísal

V polovině minulého století výrazně ovlivnili činnost našeho sboru na Královských Vinohradech především faráři Bedřich Jerie, který zde působil v letech 1923 – 1953, tedy ve velmi dramatické době celých 30 let, a po něm pak i bratr farář Lubomír Moravec, který zde působil v letech 1953 – 1970, tedy 17 roků. Mnozí z nás se na ně pamatujeme. Neméně výraznou osobností v čele našeho sboru byl pak i jejich následovník, bratr farář Bohuslav Otřísal, který náš sbor vedl od roku 1970 do roku 1990, tedy téměř celých 20 let.

Bratr Otřísal nastoupil jako farář do našeho sboru přesně 1. prosince 1970, v době, kdy mu bylo 49 let. Narodil se v roce 1921 v Nikolčicích, malé moravské obci na jih od Brna. Při křtu dostal jméno, které jako by předurčovalo jeho poslání zde na zemi – Bohuslav. Otec mu však brzy zemřel a tak vyrůstal i se svými dvěma sourozenci jako polosirotek. Jeho matka byla velmi chudá a navíc je postihlo i neštěstí, když domek, který obývali, vyhořel. Nějakou dobu potom vyrůstal malý Bohuslav v sirotčinci v nedalekých Myslibořicích. Díky vynikajícím školním výsledkům však mohl pokračovat ve studiu na gymnáziu v Moravských Budějovicích, až nakonec vystudoval evangelickou bohosloveckou fakultu. V letech 1943 – 44 působil v Praze jako diakon, od roku 1944 do roku 1947 jako seniorátní vikář ve Stříteži u Rožnova pod Radhoštěm. Pak v letech 1947 – 52 už jako samostatný kazatel ve Velké (Hrubé) Lhotě u Valašského Meziříčí. Oženil se, narodila se holčička, která však asi v jednom roce zemřela, ale po ní ještě syn Michael. Manželství však dlouho nevydrželo.

Jako mladý farář pak v roce 1952, tedy ve svých 31 letech, nastoupil do služby v Brně – Husovicích. Mladý farář zaujal však nejen mladé, kteří si ho velmi oblíbili, ale všimli si ho i soudruzi ze státní správy a udělali tedy to, co tehdy mohli – odebrali mu státní souhlas, který byl tehdy pro každého kazatele nezbytným povolením ke konání kazatelské služby. A tak násilně ukončili jeho působení nejen v tomto sboru, ale v církvi vůbec.

Více než rok potom bratr Otřísal pracoval v továrně jako skladník. Věřil, že se ke svému poslání opět vrátí a i proto odmítl nabídku kariérního postupu. Časem by se třeba mohl stát i vrchním skladníkem.

V roce 1961 se podruhé oženil a za čas se narodila dcera Ester.

Po více než roce mu soudruzi milostivě obnovili souhlas, avšak pod podmínkou, že nebude působit ve velkém městě, ale v menších sborech. Od roku 1964 tedy působil jako farář v Uherském Hradišti. V roce 1970, když odcházel náš farář Lubomír Moravec do důchodu, oslovilo bratra Otřísala staršovstvo vinohradského sboru a on naši nabídku přijal. A tak na sklonku roku 1970 nastoupil v našem sboru, kde potom působil téměř 20 let. Ke své práci přistupoval vždy velmi pečlivě, velmi ceněna byla jeho kázání, jejich příprava i myšlenkový obsah. Kázání si od mládí psal namáčecím perem, teprve později začal používat pero plnicí.

Pověstné je jeho používání tří barevných pastelek (vždy žluté, modré a červené), kterými si v rukopisech kázání podtrhával důležitá místa. Svá kázání potom, protože v té době je nemohl nijak publikovat, přepisoval na psacím stroji v tolika kopiích, kolik jeho stroj dokázal, aby je mohl po bohoslužbách alespoň některým zájemcům rozdat. Témata k jednotlivým kázáním vybíral pečlivě dlouho dopředu, diskutoval o nich se staršovstvem a nechával si je staršovstvem schválit. Se stejným zápalem se věnoval i přípravě na „nedělní školu“. Učitelům, kteří v nedělní škole působili, připravoval podklady, podle kterých oni potom děti vyučovali. V letech 1978 – 1990 působil také jako senior pražského seniorátu.

V roce 1990, po dvacetiletém působení v čele našeho sboru, odešel do penze i on. Odstěhoval se s manželkou do sborového domu v Libni. Pokud mu to zdraví dovolovalo, působil tam potom ještě několik let. V situaci, kdy libeňští nějakou dobu neměli faráře, často kázal, vedl biblické hodiny a vyučoval náboženství na základních školách.

Zemřel v roce 1995.

Jeho syn Michael také vystudoval evangelickou teologickou fakultu, působil pak v letech 1976 – 1995, tedy 19 let jako kazatel našeho sesterského v Praze 10 Vršovicích a pak se stal prvním redaktorem náboženského vysílání v České televizi. Také Ester zůstala odkazu svého otce věrná, potkáváme se s ní skoro každou neděli při bohoslužbách, kdy působí jako varhanice.

Petr Kubánek

O br. Otřísalovi z publikace V proměnách času

Bratr farář Otřísal byl především učitel církve a jako jeho předchůdci věrný, pečlivý kazatel. Výklad Písma byl centrem nejen bohoslužeb, ale všech shromáždění dětí i dospělých v týdnu a všech mimořádných shromáždění, např. rodinných nedělí se společným obědem nebo společných víkendových pobytů v Chotěboři. Napsal, že v jeho době život sboru probíhal „pod nízkým stropem“, jak ostatně i jinde. Měl na mysli především to, že sbor kromě osobního svědectví svých jednotlivých členů nemohl ani uvažovat i nějaké aktivitě, která by byla určena lidem v okolí.

(V proměnách času, sborník ČCE. Praha: Kalich 2002.)