Zpráva o životě sboru v roce 1900

Řeknu hned zpředu, nač největší váhu klásti sluší, máme-li v paměti, jaké jest naše postavení před Bohem: Jsme částí církve Boží, kteráž je dům Boha živého, sloup a utvrzení pravdy, k shromažďování těch, kteří chtějí následovat Pána; my máme se tedy vzdělávati na Něm, jako na kameni úhelném, vydávati mu svědectví slovem i životem a šířiti Jeho kralování v nás i okolo nás.

V tomto ohledu, na základě tohoto měřítka, musíme vyznat dle pravdy, že tento poslední rok náš nebyl šťastný.

Příčinou jednak byla trvalá a vždy těžší churavost duchovního správce, takže přes různé a uznání hodné výpomoci nebylo lze z kazatelny i v ostatním působení takový vliv vykonávati, aniž práci všech k jednomu cíli soustřediti, naskytující se pochybnosti, omyly a nedorozumění tak vyrovnávati, jakž by za normálních poměrů bylo možno bývalo.

Druhou nesnází nám byla stavba nové církevní budovy, v které nyní shromážděni jsme (pozn. redakce: Šlo o budovu Na Kozačce, jejíž fotografie byla na titulní straně minulého čísla Hroznu). Každá stavba, jak zkušenost učí, jest pro církevní sbor úkolem nesnadným, skoro by se mohlo říci kamenem úrazu, ať se již hledí ku stránce hmotné nebo ku stránce duchovní. Tak veliká jest tu příležitost k různým pokušením a pohoršením, jež nepřítel na pole srdce jako koukol, a to bohužel ne bez výsledku rozsévá!

Nejbližší pokušení pak bývá v tom, že všecka pozornost se vrhá na stránku hmotnou a na otázky hmotné, takže znenáhla přivyknou i někteří lepší údové počínati si zcela po světsku ve věcech, které mají podléhati vyššímu zákonu, a vůbec těžiště církevního života hledati ve věcech, které konečně přece jen jsou podřízeného významu. Toho jsme ani my nezůstali ušetřeni, jak zajisté každému známo, aniž by potřeba bylo v tomto okamžiku o věci šíře promluviti.

Stavba sama po technické stránce byla zdařilá a šťastná. A tak mohli jsme stavbu v ustanovený čas dokončiti a již v prvé polovici srpna do nové budovy přesídliti, kdež pak 28. září 1900 modlitebna byla d.p. seniorem Ed. Molnárem posvátnému účelu svému odevzdána.

…

Můžeme tedy zde nyní klidně vyčkati a připravovati se na dobu, kdy vůči stále postupujícímu zesílení sboru nastane nutnost zříditi budovu prostornou a kostelnímu rázu přísně odpovídající nebo chce-li někdo to tak nazvati, representační.

Dodám jen tolik, že jsme při této příležitosti velmi citelně poznali svou vlastní nedostatečnost i také mnohých jiných našich spolubratří slabost a že se tím více cítíme nabádáni prositi Pána, aby milostivě držel ruku nad naším sborem a nedostatky naše doplňoval a zvláště aby Jeho svaté slovo mocí Ducha svatého bylo mezi námi oslaveno.

…

Významným zjevem historie našeho sboru jest vzrůst příslušníků jeho, zjištěný za posledního sčítání lidu. Bylo nám totiž úředně sděleno, že v obvodu našeho sboru a města přihlásilo se 828 osob k církvi evanjelické reformované, přičemž ovšem není vyloučeno, ano pozdějším šetřením bylo zjištěno, že nejméně 100 duší buďto přináleží k národnosti německé, aneb se k tomuto označení přihlásili, aniž by skutečně k naší reformované církvi přináleželi.