Výběr z Hroznů  obsah   předchozí  další

Ze sborového archívu V.

Tentokráte jsme z 2. čísla Věstníku vydaného roku 1940 vybrali článek sestry Boženy Šimkové o historii vinohradské nedělní školy. Článek má název Padesát let vinohradské nedělní školy a v tomto čísle přinášíme jeho první část, která byla mírně redakčně krácena.

Nedělní škola, část první

Nedělní škola vinohradská, zahájená 30. března 1890, je stejně tak stará jako sám českobratrský evang. sbor na Král. Vinohradech. V první dobu jsme neměli ještě Nedělní školu skupinovou. V této formě byla vybudována naše Nedělní škola teprve po příchodu prvního faráře vinohradského ref. sboru L.B. Kašpara v září 1891. Farář Kašpar rozuměl dokonale dětskému srdci a dovedl podávat biblické příběhy tak poutavě, že jsme chodívali do nedělní školy přímo s nadšením. Tenkráte NŠ začínala v neděli odpoledne o půl třetí. Mám dosud v živé paměti, s jakou radostí jsme se my děti po společné modlitbě, zpěvu a přečtení z Písma vždy rozlétly do různých světnic tehdejší fary, dolů i nahoru do 1. poschodí. Každý žák si nosil s sebou bibli a zpěvníček - na to dbali přísně jak pan farář, tak i rodiče.

A což vánoční slavnost Nedělní školy! Hned po prázdninách jsme se začali učit zaslíbením a uměli je odříkávat, jako když bičem mrská. Kdo při slavnsoti odříkal nazpamět některé z nich, směl si na stromečku rozžehnout svíci. Za jaké vyzamenámí jsme si to pokládali! I vhodné básničky se u stromku přednášely, ale ne v tak hojné míře jako dnes, hlavní důraz byl kladen na biblickou látku - na zaslíbení. Těšili jsme se na vánoční slavnost celý rok - na nadílku, na trochu těch laciných cukrovinek, co se skrývaly mezi jablky a ořechy, i na malou pekařskou vánočku, které bychom se nebyli vzdali za nic na světě, ač nám doma domlouvali, abychom ji nechali potřebnějším. Kdežpak, vánočka a knížka - to byly nejvzácnější poklady, jaké jsme si ze slavnosti odnášeli.

Se stejnou nedočkavostí jsme vyhlíželi výlet, který vinohradská nedělní škola konávala na konci školního roku. Každoroční výlet, to byla rodinná událost v životě naší NŠ. Kdo z dospělých jen poněkud mohl, táhl s námi na výpravu - vzpomínám si, že výletu se účastnili i evangeličtí posluchači vysokých škol, kteří chodívali v neděli do shromáždění.

Za faráře L. B. Kašpara se na Vinohradech vystřídalo i několik vikářů. Vedli pak často Nedělní školu oni, jednak proto, že pan farář býval zaměstnán literárními pracemi, a kromě toho často churavěl. A bývalí žáci NŠ i na ně rádi vzpomínají!

V období, kdy nemocného faráře Kašpara zastupoval farář Jan Karafiát, nedělní škola změnila trochu svůj ráz. Stala se spíše dětskými bohoslužbami, při nichž děti s dospělými tvořily jednu skupinu. Výklad sám byl ve formě kázání a po něm položil pan farář žákům několik otázek. A pan Karafiát si nás - malé i velké - dovedl podivuhodně podmanit a upoutat svým poněkud zvláštním a nezvyklým vyprávěním. Při NŠ učil pan farář své malé posluchače hledati v bibli. „Panenko, synáčku, najdi nám epištolu sv. Pavla ke Korintským atd.“, ozval se co chvíli jeho zpívavý hlas a jeho pronikavé oči spočinuly skrze brejle na některém z nás. Panečku, to jsme pospíchali, přečasto s nejistotou a třesením, abychom nenechali pana faráře dlouho čekat a aby popřípadě neukázal zatím již na někoho jiného, pohotovějšího. A jak jsme si doma nacvičili knihy Nového i Starého Zákona, abychom nebyli zahanbeni! Za něho i kázeň mezi dětmi byla příkladná: v létě za dusných odpolední, jakmile některé z dětí začalo nápadněji klimbat, se na výzvu pana faráře na chvíli postavilo, až dřímota přešla. Musím však přiznat, že skupinová nedělní škola měla pro děti přece jen daleko větší půvab a význam. Snad pro svou pestřejší rozmanitost a pravděpodobně pro zpěvné, dětem přístupnější melodie z Písní cestou života: za faráře Karafiáta se totiž i v Nedělní škole zpívalo jen z dopoledního kancionálu a velmi často žalmy.

Pokračování

Vyšlo v Hroznu č. 83, ročník 2008. Celé číslo najdete zde.   Vydává sbor ČCE v Praze na Vinohradech