Vinohradský sbor ČCE

Sloužit tím, co mám

Z rozloučení s Vladimírem Chadimem, bývalým kurátorem vinohradského sboru

Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele a Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. (1.Tim. 2,1 - 4)

Vladimír Chadim pocházel ze staré evangelické rodiny. Narodil se v Brně, téměř celý život však prožil v Praze. Kdyby toužil po kariéře a byl ochoten obětovat jí všechno, nepochybně by jí dosáhl. Byl pilný a přesný. V zaměstnání, v pojišťovně ve Spálené ulici, jsem ho navštívil jen jednou. Dodnes však mám v paměti nejen jeho velikou kancelář, snad v nejvyšším poschodí té honosné budovy, se vzácnými originály na zdi, ale i zřejmou úctu a respekt ostatních zaměstnanců. Do práce chodíval snad denně pěšky, domů se vracel pozdě. Soudím, že všechny večery – a někdy i celé dny své dovolené – věnoval církvi. Nebylo mnoho takových, kdo by byli ochotni 40 let vykonávat bez finanční odměny laické funkce ve sboru, v seniorátu, v synodní radě. Bratr Chadim zastával v některých letech dokonce dvě funkce současně. Patřil k lidem, kteří se svým vztahem k církvi nikdy netajili, měl svou církev rád a znal ji dobře. Znát a zároveň mít rád – to je ovšem spíše otázka rozhodnutí a odhodlání než citů a sympatií. Nevím, zda je mezi našimi současníky někdo, kdo by toho tolik věděl nejenom o lidech v církvi a jejich rodinných vazbách, ale i o církevních budovách, církevních zahradách a zahrádkách. Obávám se ovšem, že jeho nejbližší mu mohli vyčítat, že dává církvi přednost i před svou rodinou. Tak už to někdy u pracovníků v církvi bývá. Kritičtější ovšem jsme, když jsme mladší. Jak stárneme a začnou nám starosti s vlastními dětmi, býváme i k jiným rodičům shovívavější. Obávám se také, že někteří lidé v církvi mohou bratru Chadimovi také vyčítat, že někdy usiloval o smír tam, kde nebyl možný, usiloval o porozumění, i když stejně všichni rozuměli, o co v podstatě jde. Slušní lidé to mají v neslušné společnosti opravdu těžké! Přimlouvám se za jediné: zůstalo-li něco z našich výčitek až do této chvíle, pak nyní je čas, abychom to vše odložili a prosili Pána Boha o odpuštění. Odpuštění potřebujeme všichni. A prosím o jediné: Buďme vděčni! Máme za co!

... abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To bylo základní, nejhlubší přání bratra Chadima. Žel, jeho doba takovým přáním nepřála. Tichý, klidný, zbožný život, jak si jej představoval on a jak si jej představovali tehdy také naši rodiče a rodiče našich přátel, nadšení účastníci sjezdů a konferencí akademické YMCA, byl generaci bratra Chadima odepřen. S úctou a s jistým pohnutím čtu dopisy svého strýčka, které posílal své budoucí ženě do Francie v polovině třicátých let minulého století.

Červen 1934

...Oběma se nám asi zasteskne, jsme někdy sami a potřebujeme laskavou tvář, milý úsměv i slovo. Víš, když člověk žije v tom prostředí, jež je stále i v rozporu s ním samotným a jež vyčerpává, hledá posilu a oporu. Nám slouží k tomu sbor, sdružení, jakožto obecenství lidí stejné víry, snah i cíle. Je to tedy boj mezi těmito dvěma břehy, mnohá úskalí, nebezpečí na nás denně číhá, pro mladého člověka zvláště, naše zbraň jest naše víra, čistá láska a pevná naděje. Budeme-li míti toto tré, nemusíme se báti, a tak se nebojíme. Zažil jsem v poslední době několik nespravedlností v úřadě, trochu mne to roztrpčilo, nyní jsem již klidný, neboť není smyslem mého života kariera, a tak pouštím to vše kolem. Peníze a lidská sláva víc lidem škodí než prospívá a já mám doklady mezi kolegy, kteří jsou na výsluní. Dosti však o tom, více o tom, co se týká nás. Na Sionu se mnoho nezměnilo, prázdninová nálada už ovládá sbory i sdružení. Křenek dnes odjel na dovolenou... Moravec nechtěl už obstarávat program... Sjezd už je před námi, v Bratrstvu máš o tom podrobnou zprávu...

Červenec 1935

...Právě jsem dočetl “Lyonské studenty” a v duchu jsem zkoušel sebe sama, zda mohl bych i já ze své síly býti tehdy takovým svědkem Pána svého, jako byli oni. S pokorou a pokáním vyznat musím, že cítím se k tomu sláb. Bůh mne však postavil na jiné místo, nežádá po mně tu oběť největší, půjdu tedy a budu stát na svém místě a budu prosit Pána svého, aby byl se mnou a sílil mne, když budu klesati... Zde v Praze jsme měli minulý čtvrtek loučení s Moravcem. Nebylo sentimentální, ale přesto jsme všichni cítili, že jeho odchodem mnoho ztrácíme. V poslední době nám velmi pěkně vykládal ep. Římanům. Za svého pobytu v Praze mnoho vyrostl. Co sám si na něm nejvíc vážím, je jeho snaha opravdově a plně jít za svým Pánem, v tom vyniká nad mnohé naše mladé duchovní...

Lidé uvažují o tom, abych byl předsedou (jedná se zřejmě o vedení skupiny mladých bratří a sester, která se scházela u Klimenta a kterou do té doby vedl bratr Moravec), sám však se toho bojím, překážky vnější a pak vědomí osobní slabosti, jak mám vést, když sám potřebuji pomoci. Ovšem nechci se uhýbat a bude-li to přání všech, budu sloužit tím, co mám.

Jaromír Dus

číslo 42, květen 2004
předchozí   další

Obsah

Usilujte o vyšší dary
Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili
Sloužit tím, co mám
Z historie vinohradského sboru XVI
Návštěva krajanů na Ukrajině
Adopce na dálku – malá změna
Stany a Chýšky
Ze staršovstva
Mimořádné volební shromáždění
Program sborových akcí

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).