Víme však, že až se zjeví, že mu budeme podobni

1. Janova 3,2 b

Když začínáte pociťovat „svůj věk“, nevzdávejte to, ještě zbývá hodně výhod i pro vás. Už vás neprovokuje rychlostní limit, abyste přidali plyn, vaše klouby jsou spolehlivější předpověď počasí než meteorologická stanice – vaše tajemství určitě nikdo neprozradí, protože přátelé si je stejně už nepamatují, a konečně peníze, které jste utráceli za zdravotní pojištění, se vám konečně vyplatí. Ale teď vážně! Bible říká: Jsme děti Boží a víme, že mu budeme podobni, až se zjeví.

Henri Nouwen píše: Spekulovat o posledních dnech je zbytečné, ale když oslavujeme, promění se nám ve dny zrození. Bolest umírání je jako bolest porodní. Opouštíme tento svět a rodíme se do plnosti života dětí Božích. Na tomto pojetí není nic morbidního, je to radostná vize života spojeného se smrtí. Pokud jsme v tomto těle, pečujme o ně dobře. Ale když přijde ten poslední den, radujme se, že smíme jít domů a tak se připojíme k Tomu, kdo nás už tady nazývá „moji milovaní“. A Bible dále říká (Zj. 21,4) „Bůh jim setře každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu, ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“

S vaší budoucností to tedy nemůže vypadat lépe!

Vzpomínám na jednoho starého umírajícího muže. Rodina seděla kolem jeho lože. Tento muž sloužil Pánu Bohu věrně celý život. Jeden příbuzný se ho zeptal: „Bojíš se?“ „Ne, “ odpověděl. „Mému Otci přece patří země na obou březích řeky.“ Jaký to je postoj na samém konci životní cesty!

Z vysílání Anglického křesťanského rozhlasu přeložila

Dagmar Bružová