Sbor ČCE v Praze na Vinohradech

„Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.”
Matouš 11:28

Úvodem

O našem sboru

Kalendář

Kázání a jiné texty

Záznamy bohoslužeb

Časopis Hrozen

Výběr z Hroznů

Pronájem kostela

Kontakt


Najdete nás i na facebooku Facebook

  Kázání a jiné texty

Vinohrady — nahrávka 22.3.2020

Otče náš VIII. — audio bohoslužby

Bratři a sestry, vítám vás při našich audio bohoslužbách.

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Věříme ve svatých obcování, ve společenství svatých, které přesahuje hranice času i míst. Nemůžeme teď být spolu v kostele, ale spojuje nás něco mnohem pevnějšího. Buďme si toho vědomi. Jsme spolu v důvěře. K ní nás zvou i slova žalmu: Žalm 37,1-3 + 8-9

Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle. Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou. Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost.  Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého, neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, obdrží zemi.

Bože,

Vzdáváme ti chválu. Je za co. Nám to někdy dochází až v krizi, jak je život nesamozřejmý, jak málo i to, co máme ve svých rukách, záleží na nás. Děkujeme ti za milost, ze které žijeme, za vše, co máme pro život k dispozici. Děkujeme ti za to, co jsme s to udělat, i za to, co nás potkává bez našeho přičinění. Dej, ať nikdy nepodlehneme iluzi, že žijeme jenom z vlastních sil a neškodíme tak sobě ani druhým nedostatkem vděčnosti.

Někdy je nám ale také úzko z toho, co na nás doléhá. Je to nad naše síly a prosíme tě o pomoc. Prosíme tě především, aby ta prosba byla poctivá a pravdivá, abychom od tebe skutečně pomoc očekávali a uměli proto na tebe vždycky dát. Nauč nás v těžkých chvílích nehledat jen nesnadnější řešení, ale tvoji vůli. Děkujeme ti za všechno, co nás k tomu vede. Děkujeme ti především za svědectví Ježíše Krista, který uměl i tváří tvář smrti říct: Ne má, ale tvá vůle se staň. Dej, ať z toho dovedeme čerpat sílu k věrnosti i naději. Amen.

Čtení:   Matouš 13, 24-30

Předložil jim jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘ On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘ On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“

Dnes se pokusíme společně porozumět další z proseb Modlitby Páně. Zní: „zbav nás od zlého“

Sestry a bratři,

myslím, že žádnou jinou prosbu modlitby Páně nevyslovujeme tak spontánně a upřímně, jako právě tuhle. I bez sáhodlouhých výkladů pro nás má naprosto konkrétní obsah. Zvlášť v současné době. Se zlým máme každý svoje zkušenosti a nic víc si asi tolik nepřejeme, než abychom byli zlého zbaveni.

U počátečních proseb modlitby Páně nás někdy stojí dost přemýšlení, abychom si uvědomili jejich konkrétnost a důležitost. Ale u prosby „zbav nás od zlého“ se i mně hned vybaví, co na mě doléhá, co mě ubíjí, co mě trápí a čeho bych chtěl být zbaven. Tahle prosba nám jde, myslím, opravdu ze srdce.

A Ježíš, jak se zdá, této naší touze rozumí. Zařazuje ji do své modlitby. Dává nám prostor, abychom ji vyslovili. Je to tedy touha oprávněná a legitimní. Modlitba ji v nás má uchovat a udržovat živou. Se zlým se nemáme smiřovat, nemáme si na ně zvykat, nemáme je brát jako osud a rezignovat. Naděje na jeho odstranění v nás má stále žít a pracovat.

Má to ovšem jedno úskalí, na které nás upozorňuje pořadí modlitby Páně. Reformátor Martin Luther je vyjadřuje takto: „ Přesně si povšimni, že na posledním místě se prosí a má prosit o odvrácení zlého. To znamená o odvrácení nepokojů, drahoty, válek, nákaz, soužení a také pekla, očistce a všech tělesných a duševních trestajících nemocí. O tyto věci máme prosit, ovšem ve správném pořadí, tj. až na posledním místě. Proč? Nalezneme některé, a není jich málo, kteří Boha a jeho svaté jméno ctí a prosí, ale jenom proto, aby se zbavili trápení. Nic jiného nehledají; nemyslí ani na první prosby, které stavějí do popředí čest, jméno a vůli Boží. Sledují tedy vůli vlastní, a tak tuto modlitbu zcela převracejí.“

Bez toho, abychom měli na prvním místě boží vůli, svatost a jeho vládu nemůže být o důvěře řeč a z modlitby se stává jenom sebeprosazování. Ta pozitivní prosba, abychom byli vysvobozeni od zlého, může být bez tohoto kontextu zvrácená a zavádějící a může také ke zvrácenostem vést.

Pokusím se to ilustrovat na třech biblických příkladech:

Prvním je Petrova zrada. Petr podle evangelií jako jediný Ježíše v těžké chvíli neopustil. Když se jeho zatčení všichni učedníci rozprchli, on jediný ho následoval až do velekněžského paláce. Tam jej ovšem jedna z děveček poznala a označila jako toho, kdo patřil k právě vyslýchanému Ježíšovi. A Petr, aby unikl nebezpečí, že ho stihne stejný osud jako jeho Mistra, rozhodně zapře. Třikrát za sebou. Odřekne se toho, komu sliboval věrnost až za hrob. I takové důsledky může mít touha zbavit se zlého.

Podle Janova evangelia mělo stejný důvod i rozhodnutí velekněží Ježíše ukřižovat. Její členové si mezi sebou říkají: „Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří a přijdou Římané a zničí nám toto svaté místo i národ.“ A tak na radu Kaifáše nakonec rozhodnou, že je lépe, aby zemřel jeden člověk za lid, než aby zahynul celý národ. Rozhodují se v odpovědnosti za národ, za církev i za chrám.  Chtějí je uchránit zlého. A výsledkem je vražda, poprava nevinného.

A třetím příkladem je Ježíšovo podobenství o plevely a pšenici. Ten „Zlý“ v něm nasel v noci do lánu osetého dobrým semenem símě zlé. A horliví služebníci, když to zjistí, přiběhnou za hospodářem s otázkou: „Máme jít a plevel vytrhat?“ Ale od hospodáře slyší na tu touhu vykořenit zlo jednoznačnou odpověď: „Ne! Protože byste při trhání plevele vyrvali z kořenů i pšenici.“ Při té čistce byste nadělali víc škody než užitku. Celá setba by vzala za své. Nechte to růst. Nebojte se, však ono na to rozdělení dojde. Písnička, která tohle podobenství parafrázuje, končí slovy: „Vždyť všechny hrůzy a horory byly v touze, by svět očištěn byl.“

Paradoxně často právě když dáme průchod své touze zbavit se zlého — ať už před ním uhýbáme, nebo s ním zápasíme — vede to k něčemu ještě mnohem horšímu. Když se šťastný, klidný a spokojený život, bez všech nebezpečí, komplikací a bolesti stane prvním a posledním cílem, jsme asi na nejlepší cestě zlému podlehnout. A podnětem k tomu nemusí být jen strach, ale třeba i odpovědnost, nebo ty nejupřímnější úmysly napomoct božímu dílu v tomto světě.

Zapomínáme totiž na jednu podstatnou věc, kterou bible zdůrazňuje. Zapomínáme, že do té prosby „zbav nás od zlého“ patříme i my. Zlo není jenom věcí vnějších okolností, které na nás doléhají. Zlo zasahuje a odcizuje samo jádro našeho bytí, lidské srdce. „Nejúskočnější ze všeho je srdce působící zkázu. Kdopak je zná?“, ptá se prorok Jeremjáš. A Ježíš říká, že zlo nevychází z nějakých vnějších věcí, ale právě z lidského srdce. Pokud si neuvědomujeme tuhle svojí indispozici, stává se každá naše touha zbavit se zlého nebezpečnou iluzí, při které mu nevědomky jenom dáváme za pravdu a otvíráme dveře.

Proto Ježíš, když se přimlouvá za svoje učedníky, říká: „Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.“ Zlo netkví především v okolnostech, kterým jsme v životě vystaveni, ale v naší vzdálenosti od pravdy. „Zbav nás od zlého“ znamená hlavně „zbav nás toho, abychom se pravdě vzdalovali, abychom své štěstí hledali bez ohledu na tvé slovo.“ Třeba právě tehdy, když se budeme chtít vyhnout tomu, co je nebezpečné, náročné a těžké, čeho se bojíme. Třeba právě v té mylně pochopené odpovědnosti nebo horlivosti, která chce zlo vykořenit.

V té závěrečné prosbě modlitby Páně prosíme především o vlastní proměnu a věrnost, prosíme, aby nás Bůh ve všech tlacích života — ať už kladných nebo záporných - přidržel ve své pravdě a ve svém slovu. Snad nejlépe vystihují smysl této prosby slova žalmu: „Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.“

Tou prosbou vyznáváme a přiznáváme, že je sami od sebe prostě nemáme, že nás zlého nemůže zbavit jednoduše naše opatrnost, chytrost, zásadovost nebo horlivost, že k tomu potřebujeme tebe, Bože. Nevystačíme si zkrátka se svým úsilím. Rozhodující je, abychom se v něm neminuli s tebou — s tím, na čem podle tebe záleží; abychom v něm vycházeli z důvěry ve tvou vládu a moc.

To je něco, v čem sami snadno selháváme. Konfrontace se zlem je vždycky strašně náročná. Budí dojem, že nás to zlé převálcuje a my pak podléháme panice, a buď mu ustupujeme, nebo se necháme strhnout k tomu, že v obraně jednáme úplně stejně jako ono, necháme si bezděky vnutit jeho způsoby. V boji se zlem si ospravedlníme kdeco. Svoboda od zlého proto závisí víc na důvěře, než na naší horlivosti, která se snaží zlo vykořenit.

K důvěře nás také zval žalm v úvodu dnešních bohoslužeb: „Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům…, doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej spravedlnost. Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého…“ Bez důvěry zlo vyhrává i v našem úsilí se ho zbavit. Modlitba je v prvé řadě hrází právě proti tomu. Živí v nás důvěru, že ve svém zápase nejsme sami, že všechno není jenom na nás. Jen díky tomu je možné obstát.

Řečeno obrazem podobenství o koukolu — naší úlohou a cílem není pole bez plevele. Mnohem důležitější je i při všelijak zapleveleném poli neztratit důvěru, že dobrá úroda nepřijde nazmar, a proto ji nést; žít navzdory všemu zlému důvěrou, že díky Bohu má dobré smysl a šanci. Amen.

Bratři a sestry, na tomhle místě bývají při bohoslužbách ohlášky, při kterých se informujeme, co se bude ve sboru dít. Chci je mít i teď, přestože se nemůžeme scházet. Děje se toho totiž hodně. Žasnu nad tím, kolik aktivity v nás ten nouzový stav podnítil a chci vás na ni upozornit.

Na webových stránkách naší církve — e-cirkev.cz — si můžete denně poslechnout od 8 hodin ráno úvahy na každý den. Najdete tam i čtení z knihy Nico ter Linden a další věci. K dispozici je i rozcestník na nahrávky bohoslužeb z jiných sborů.

A existuje i mnoho nabídek konkrétní pomoci seniorům. Pokud byste o někom potřebném ve svém okolí věděli, obraťte se na naši sborovou sestru. Může vám pomoc zajistit nebo zprostředkovat.

Pane Ježíši Kriste,

tolik bychom si přáli, abychom byli zlého uchráněni, aby se zlé věci neděly, aby zlo v našich životech nemělo místo. Dej, ať nás tato upřímná touha nezavede:

— Ať v ní nejsme bezhlaví, necitelní a slepí

— Ať se sami nedáme strachem, pocitem bezmoci nebo odpovědností ke zlému strhnout.

— Ať nás nepřemůže hněv, vztek nebo beznaděj.

— Ať nezapomínáme, že tím největším nebezpečím je naše vzdálenost od pravdy a proto stále hledáme především tvoji vůli.

— Obnov v nás přímého ducha a čisté srdce a posiluj důvěru ve tvou moc, abychom odolali tomu, k čemu nás setkání se zlem tlačí a nutí.

— Přimlouváme se za ty, kdo pod takovým tlakem právě jsou, kdo čelí lhostejnosti, samospravedlnosti a nevděku, kdo trpí bezprávím.

— Prosíme tě o sílu pro ty, kdo se nasazují při pomoci ostatním, pro ty, kdo zápasí s vlastním strachem, hněvem nebo pokušením ze všeho se jenom vyvléct.

— Prosíme tě o moudrost pro politiky, aby při řešení těžkých situací neživili strach a nenávist a nevycházeli vstříc falešné radikalitě, která pomíjí solidaritu a lidskost.

— Ty, který jsi odolal pokušení obětovat vlastní záchraně věrnost Bohu i lidem, buď nám posilou a nadějí v zápase se vším zlým.

— Společně voláme tvými slovy k Bohu: Otče náš…

Jako boží poslání do dalších dní přijměte výzvu apoštola z listu Efezským: Efezským 6,10-17

 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci.

Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.

Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.

Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.

Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého.

Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘.

A k tomu přijměte i požehnání: 1.Tes 5,23-24

Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.

Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.