Vinohradský sbor ČCE

Kain a Samařan

Kázání Matěje Opočenského při společných bohoslužbách 29.8.2021

První čtení: Kain a Abel Gn 4, 1–17

Základ kázání: Milosrdný Samaritán Lk 10, 25–37

I.

Naši pozornost snadněji upoutají špatné zprávy. To asi známe. Krimi rubrika – ta nesmí chybět v žádném periodiku. Také se takové zprávy, tak banální poučka, lépe prodávají. Když slyšíme příběh o Kainovi a Ábelovi, stojí Ábel spíše ve stínu Kaina. A když už Kain, pak nás upoutá jeho zločin, to, jak si zkazil život, jak ho vzal bratrovi a jak ho Bůh potrestal. A třeba méně pak už vidíme to, že Hospodin Kaina vzal v ochranu. A že se později Kain třeba oženil. Že se možná změnil, (i když takovouhle psychologickou drobnokresbu Genesis už nezná.) A co podobenství o Samařanovi?

Na zákoníkovu otázku: „Kdo je můj bližní?“ Ježíš odpovídá podobenstvím. Příkladem ze života, dobře představitelným. Kdo z nás někdy nepotkal někoho ležícího na ulici? A jak se v nás pralo svědomí: Pomůžu, nepomůžu, on je určitě jen opilej, ten si za to může sám… Kdo se skloní? Pomůže někomu, ztratí čas s někým, kdo mu nevoní? (Přiznávám, že tady mluvím z vlastní zkušenosti). V podobenství navíc jde o člověka, který evidentně není opilý, není zfetovaný, je „jen“ zbitý a okradený… A přesto první dva ctnostní kněz i levita, bratři ve víře, jen nakouknou a jdou dál z Jeruzaléma, z města pokoje, do Jericha. Svou cestou…

Podobenství je ale vystavěno jinak než především na šokující zprávě o loupeži a skandálním neposkytnutí pomoci. Ne tak, abychom upnuli svou pozornost na zlo a bídu tohoto světa, i toho světa, který se zdá slušný a v pořádku, ale na to, co bude následovat potom.

Je-li první příběh postaven na upozornění: 7Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit;“ ty však máš nad ním vládnout. Pak ten druhý příběh nás vede k upozornění: 33„Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem;34přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.

Ježíš šokuje své posluchače milosrdenstvím, ne vraždou a krimi historkami, ale tím, kudy vede cesta života. Ano, v skrytu především toho věčného života. Vždyť zákoník se Ježíše ptá, aby ho zkoušel, co vede k podílu na životě věčném. Dvojí přikázání lásky o lásce k Bohu, člověku a sobě samému mu nestačí. Ježíš mu tedy řekne toto podobenství. Samařan, pro židy někdo podřadný, nepřítel, se stává bližním právě v té akci soucitu, dovedené do konkrétní pomoci. Ošetří, naloží, odveze do hostince, zaplatí, a kdyby výlohy na zotavení dělaly více, slibuje, že cestou zpět náklady uhradí…

Kdyby Ježíš vyprávěl příběh nám dnes, mluvil by nejspíš místo o Samařanovi o Romovi, Afghánci nebo prostě o někom, kdo nepatří k nám, k naší společenské vrstvě, národnímu či rodinnému příběhu.

A nakonec i ten první příběh nezůstává jen u varování před zlem uvelebeným ve dveřích našeho srdce. To jistě také. Přináší ale také velký odkaz k Božímu milosrdenství, v tomto i jiných případech snad až nespravedlivému a pro naše obvyklé mravní cítění až nesnesitelnému: ani vrah, ten nejtěžší kriminálník, nepřestává být v Hospodinových očích člověkem. I zde je byť jen naznačen apel být i takovým lidem bližním: je to zde lakonicky a stručně vyjádřeno jen: „aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil“. I člověk s jakýmkoliv životním cejchem má právo na život. Lidská msta tu nemá místo.

II.

Oba příběhy ale spojuje ještě jedna rovina. Jak Kain, tak Samařan jsou postaveni před stejnou otázku: Upřednostním sebe, své zájmy, své plány, své ego? Nebo toho druhého? Budeme pokračovat po své cestě hlava nehlava, nebo se dovedeme zastavit a pomoci bližnímu? Necháme se zalknout závistí, žárlivostí a nepřijetím, nebo budeme přát druhému úspěch a přijetí? Dáme prostor naučit se vyčkávat, až na mě Hospodin také shlédne, nebo raději konkurenty odklidíme z cesty?

Konfrontace s něčím, co nás omezuje v našich plánech, nás něčemu učí. Ať už skrze překonávání žárlivosti, nebo skrze přeházení plánů kvůli pomoci někomu cizímu.

Oba dva, Kain i Samařan ztratili svůj čas, ale každý jinak. Kain ztratil čas určený pro svůj životní projekt – obdělávání půdy. Ztratil ho, protože to nezvládl, podlehl žárlivosti, a v jedné osudné chvíli nakonec zabil. Čas jeho možného životního úspěchu byl zmařen: země už mu sílu nedá.

Samařan také ztratil svůj čas. Svůj čas obchodního cestujícího – protože pomohl člověku v nouzi. Obětoval své plány pro tento den – a možná nejen pro tento den – a dokázal se naučit předřadit svým plánům život, resp. nouzi někoho jiného.

Jestli se na něčem zakládá biblická či Ježíšova zvěst, pak je to výzva k tomu, abychom vyhlédli ze svého života, svého osobního budování blahobytu a štěstí a pokusili se přiblížit někomu, kdo je vedle nás. Kdo nemusí hned trpět jako ten zbitý muž či umírající Ábel, ale prostě potřebuje cítit, že tu někdo vedle něj je a ten někdo trochu rozumí jeho situaci, jeho vnitřním zraněním.

Pokud zkoušíme formulovat, na čem stojí to „křesťanské“ v Evropě, jakási identita či hlavní příběh, který tu jako křesťané chceme aktivně žít, nemůžeme pominout právě tenhle rozměr. Rozměr pomoci těm, kteří se ocitli v naprosté beznaději. I v tom případě, že nepatří do našeho kulturního okruhu nebo nemluví stejnou náboženskou mluvou, jsou prostě lidmi jako my. Myslím naprosto konkrétně na lidi uvízlé na polsko–běloruské hranici. A při vědomí vší politicko–náboženské komplikovanosti tohoto případu (i toho, že jeden diktátor vydírá naprosto cíleně Evropu skrze její vlastní ideje lidských práv a pomoci v nouzi), pak přistoupíme-li na politiku ne–pomoci, prostě podlamujeme to křesťanské, co do Evropy máme vnášet. A nejen to, podlamujeme to, v co sami věříme. Jsme vedeni k akci.

Ježíš to řekne naplno: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, 45abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. 46Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? 47A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž?

III.

Samařan, pohan, v sobě objeví lásku k nepříteli. V Kainově příběhu se zase objevuje myšlenka, že zákon odplaty/msty nepatří mezi lidské zdroje pro život. Pokud msta, pak Hospodinovou rukou, ne lidskou. Už ne trest smrti, ale když už, tak doživotí a neustálé pokusy o nápravu. Že to stojí čas a peníze? Ano, stojí. Stojí to i naše pohodlí, myšlení na sebe a vlastní blahobyt a štěstí. Ostatně Samařan zaplatí výlohy ze svého.

Asi se shodneme, že nemůžeme pomoci vždy a všude a že ve vzduchu bude vždycky mnoho otázek a překážek. Ale zároveň se můžeme pokoušet hledat možnosti, jak se alespoň v určitých situacích přinejmenším nezabíjet (a to může podle Ježíše znamenat už jen to, že se nebudeme na sebe hněvat) a v momentech nabyté odvahy víry aktivně pomáhat.

Ježíš před nás staví příběh, který vůbec není snadné naplnit. Dějiny dávají za pravdu všem nám, kteří máme nad sebou a možnostmi naší pomoci pochybnosti. Pro naši útěchu je tu paradoxně ten příběh o Kainovi. Vždyť on dostal šanci se i po svém životním kolapsu nadechnout k novému životu. Náš Bůh je Bohem nových šancí: ten Bůh, který vzkřísil Krista, jenž byl vydán do rukou hříšníků. A na této dobré zprávě stojí celá křesťanská víra. Vždyť Bůh jedná jako milosrdný Samaritán. Na tomhle šokujícím poznání o Božím milosrdenství stojí biblická zvěst. Amen.

číslo 212, září 2021
předchozí

Obsah

Kain a Samařan
Přímluvná modlitba
Vzpomínka na letošní tábor
Christiansfeld
Dary sborům
Booklub
Pozvání, Dvořákův klavír
Zprávy ze staršovstva
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).