Starozákonní znamení smlouvy

Znamením smlouvy mezi Hospodinem a jeho vyvoleným lidem se podle Božího příkazu stala pro všechny Židy všech časů obřízka.  Odlišuje Abrahamovy potomky od ostatních národů. Tato smlouva je vyznačena přímo na Abrahamově národě - je vyříznuta do masa jeho potomků a bude tomu tak po všechny generace…

Základním zákonem přírody a také všem bytostem společným pudem je rozmnožování. Je to uskutečnění Božího příkazu při stvoření: “Ploďte se a množte se.“ (Gen 1,22). Je to sice veřejně vyhlášený úkol, ale uskutečňuje se v oblasti velmi intimní. Proto i obřízka je svatým a intimním znamením pro posvěcení života. Je vyříznuta v místě, kde bude provždy připomínat, že základní přirozený akt rozmnožování je podřízen Božímu příkazu. Zároveň je právě na tomto místě také varováním před nebezpečím zvrhlosti a zkaženosti. Obřízka je tak trvalým a jedinečným symbolem posvěcení života, který je Božím darem a má sloužit k předávání Božího požehnání.

V zásadě je obřízka velmi jednoduchý zákrok, přesto však byl pro Abrahama, který ji provedl jako první, činem velké důvěry. Abrahamův syn Izák se narodil, když byli již oba rodiče staří. Byl jediným dítětem a ztělesňoval všechny naděje, očekávání i zaslíbení budoucnosti. Abraham sám musel vyplnit příkaz, který od Hospodina dostal: “Když mu bylo osm dní, Abraham svého syna Izáka obřezal, jak mu Bůh přikázal. Abrahamovi bylo sto let, když se mu Izák narodil.“ (Gen 21,4-5) Z těchto řádků vyčteme, že pro stoletého starce nebylo žádnou maličkostí obřezat vlastní rukou vytouženého a tak pozdě narozeného Sářina syna. Abraham ani nemohl ještě vědět, jak málo nebezpečný tento úkon je.

Otec je zpravidla obřízce přítomen a někdy se úkonu sám ujme. Musí však být vybaven teoretickými znalostmi i praktickou zkušeností, poté co jej odpovědné úřady a instance shledaly k tomuto úkonu oprávněným. Jinak za něj tento úkol převezme mohel, muž k tomuto účelu kvalifikovaný a vyškolený. Pro mohela je poctou, je-li požádán o provedení obřízky. Mohelova výbava obsahuje jen několik nástrojů a ty mají být sterilizovány. Patří k nim malý, ostře nabroušený nůž, kterým se odstraní předkožka. Penis dítěte nesmí být poraněn. Odkrytá blanka se rozdělí na dvě části a ty se přetáhnou za okraj žaludu. S pomocí skleněné trubičky se ranka vysaje. Celý zákrok je proveden během vteřiny. Ještě se přiloží obklad a během několika dní je ranka zhojena. Mohelové si vedou o provedených obřízkách seznamy, podobně jako zápisy v matrice.

Ke slavnostní události osmý den po narození je přizvána ještě jedna důležitá postava: sandak neboli kmotr. To je muž, na jehož kolenou leží chlapec v průběhu obřízky, během níž je přijat do Abrahamova lidu a označen jako syn Izraele. Sankadova kolena představují oltář, na kterém se provádí svatý akt. Je to velké privilegium a jako první přicházejí pro tuto poctu v úvahu dědečkové. Na oltáři z vlastního těla podají svého vnuka k posvěcení věčnou pečetí Izraele.

Víte, co je znamením smlouvy pro křesťany - tedy novozákonní obdobou obřízky?

(Z knížky Simona Philipa de Vries, Židovské obřady a symboly, Vyšehrad, 2008) EČ