Sborová solidarita III.

V souladu s rozhodnutím sborového shromáždění staršovstvo našeho sboru rozdělilo určitou částku 14 sborům, které mají obtíže s financováním svého běžného provozu - ať už jde o platbu Personálního fondu za své kazatele či opravy a rekonstrukce budov. Sbory, které se na základě doporučení jednotlivých seniorátních výborů staly příjemci příspěvku, chceme opět krátce představit. Letos jsme požádali jednotlivé sbory o zodpovězení několika otázek:

1) Jak dlouhou historii má váš sbor?

2) Jak je sbor veliký, kolik lidí se aktivně účastní sborového života?

3) Jaké aktivity ve sboru máte?

4) Co vám v životě sboru dělá radost a co je naopak obtížné?

Písek

Jak dlouhou historii má váš sbor?

Kazatelská stanice církve reformované byla v Písku založena 22. dubna 1900 a měla asi 30 členů. Přestupové hnutí se setkalo na českém jihu s velkým ohlasem. Počet členů do r. 1922 vzrostl na 1350 a tím byl dán předpoklad ke vzniku samostatného sboru. Byl založen 3. prosince 1922. Za pomoci celé církve zakoupil sbor faru a kino, v němž se konaly až do roku 1948 bohoslužby. Prvním farářem byl zvolen 11. února 1923 farář Vladimír Čech. Práce v nově založeném sboru byla rozsáhlá, zakládaly se nové kazatelské stanice (Mirovice, Protivín, Putim), vyučovalo se přes 200 dětí. Nedělní škola ještě v r. 1927 měla 150 žáků. Byla také organizována práce mezi mládeží. Mimo tuto práci vypomáhal ještě farář Čech ve Volyni a ve Strakonicích. Z Písku odešel v srpnu 1929. Druhým farářem se stal Zdeněk Somolík. Ujal se práce 1. dubna 1930. Za něho byla provedena nákladem 85.000 Kčs oprava sborové budovy. Sbor byl zatížen dluhy a jen díky obětavosti členů se podařilo dostát všem závazkům.

Farář Somolík se zapsal i do historie města jako dirigent pěveckého spolku Hlahol. Zůstal ve sboru až do r. 1946. Jeho nástupcem se stal farář Milan Srnka (1946-1952). Věnoval se jak sboru, tak i diaspoře, která v poválečné době značně vzrostla hlavně příchodem nových členů na Prachaticko. V r. 1949 bylo zrušeno kino, a tak se naskytla možnost zřídit po dlouhých letech vlastní modlitebnu. Její úprava byla provedena z velké části brigádnicky. Nová modlitebna byla předána sboru 29.1.1950. Po těžké chorobě farář Srnka 12.6.1952 zemřel. Sbor v době jeho odchodu byl značně oslaben jednak vystěhováním mnoha rodin do pohraničí, jednak odchodem členů na jiná pracoviště. V padesátých letech měl sbor necelých 1000 duší, jichž většina byla v Písku a malá část se shromažďovala v Protivíně a ve Vodňanech. 1. 11.1952 nastoupil ve sboru farář Karel Palásek. (Ze sborníku k 50. výročí spojení Českobratrské církve evangelické "Církev v proměnách času", Kalich, Praha 1969, kráceno)

30.5.1983 odešel farář Karel Palásek po více než 30-ti letech působení do důchodu. Po roce, kdy byl sbor neobsazen, nastoupil v létě 1984 do služby pastýře sboru vikář Jiří Kučera. Velkým osobním nasazením se snažil oživit stárnoucí sbor a misijně získat nové členy. Podařilo se mu opět po letech obnovit mládež. 30.9.1987 odešel po složení farářské zkoušky do hradišťského sboru ve východních Čechách. Poté byl sbor opět přes rok uprázdněn a administrován konseniorem Ondřejem Soběslavským. V říjnu 1988 se do farního bytu nastěhoval Petr Chamrád, zprvu ještě jako seniorátní vikář, ustanovený od 27.5.1989 za vikáře sboru. V dění "sametové revoluce" vzniklo 22.11.1989 v Písku Občanské fórum a našlo své první útočiště na více než týden v našem sborovém domě. Podmínky církevní práce se rychle změnily, takže už za necelé tři týdny se konalo v Písku velké ekumenické misijní shromáždění s více než 600 lidmi. Besedy na školách a v kasárnách, bohoslužby v lázních Vráž a v nemocnici, kontakty se sborem v holandském Oostvoorne a bavorském Freyungu, vystupování na veřejnosti, nová práce s mládeží, nové plynové topení ve sborovém domě - to vše během třičvrtě roku. Farář Petr Chamrád ukončil svou práci na sboru v létě 2001.1.října 2001 nastoupil na sbor farář David Nečil. V roce 2002 se obnovilo staršovstvo sboru.

Jak je sbor veliký, kolik lidí se aktivně účastní sborového života? Jaké aktivity ve sboru máte?

Od 1. října 2008 je farářem sboru Jiří Ježdík. Sbor má dnes zhruba 120 členů. Život společenství je nejvíce vidět v různých společných setkáních. Pravidelně se setkáváme na biblických hodinách, které se nyní konají v Diakonii, takže se spolu s klienty Diakonie setkávají i členové našeho sboru při sdílení zkušeností v duchovním životě z křesťanské víry. Intenzívně spolupracujeme s Diakonií. V Diakonii se konají pravidelné bohoslužby. Pořádají se zde různé společné akce. Kromě toho více než polovinu představenstva Diakonie tvoří členové sboru. Touto spoluprací a díky obětavosti zaměstnanců Diakonie se nám daří vytvářet zvláštní atmosféru, která z pouhého zařízení dělá skutečný domov. Vrcholem společných setkání sboru jsou bohoslužby, které chápeme jako dar a možnost načerpat posilu z Božího slova.

Ve sboru se konají také nepravidelné akce. Svatby, křty, pohřby a v poslední době koncerty různého zaměření.

Bratr farář dříve učil na Evangelické akademii v Praze, kde stále vyučuje jeho žena, a tak se daří navazovat vztahy mezi členy našeho sboru, studenty a pedagogy sociální školy v Praze a Diakonií v Písku. Zde je třeba zmínit vydařenou odbornou praxi studentek EA v Diakonii Písek a jejich pobyt na faře, dále návštěvu pedagogů EA v našem sboru.

Velmi se vydařil recitál Slávka Klecandra, jenž byl pozván do píseckého sboru na sklonku školního roku.

Navázali jsme na tradici divadelních her v našem sboru. Na čtvrtou adventní neděli připravili dospělí členové sboru společně s dětmi a dalšími hosty hru Andělé. Na dětský den jsme připravili pohádku Jak se Franta naučil bát. Potěšili jsme jí i členy ostatních sborů v Písku a také děti v Křesťanské mateřské školce.

Průměrná účast při službách Božích je dvanáct členů, nejvyšší byla při vánočním divadle (padesát).

Dobře pracuje skupina „píseckých žen“, která se každoročně schází nejen k ekumenickému Dni modliteb, ale též ke společnému sdílení a potěšení se z tvořivých činností (drátkování, tanec…), letos v prostorách protivínské metodistické fary.

Zajímavou aktivitou je každodtýdenní setkání Anonymních alkoholiků. Dodržují Program dvanácti kroků. Tento program vede v posledním kroku k tak silnému duchovnímu procitnutí, že vyléčený alkoholik může pomoci jinému alkoholikovi. 

Devítičlenné staršovstvo je aktivní, tvořivé a příkladně obětavé.

Aktivního sborového života se účastní asi patnáct členů sboru, třicet členů je salárníků.

Co vám v životě sboru dělá radost a co je naopak obtížné?

Radostí je žitá víra našich členů sboru, která se promítá do každodenního života, a rodinná atmosféra ve sboru. Máme radost z ekumenických vztahů mezi křesťanskými církvemi v Písku. Radujeme se z práce v nedělní škole, kterou navštěvuje kolem pěti dětí od tří do jedenácti let a kde je program setkání přizpůsoben úměrně věkovému rozvrstvení dětí.Velkou radostí v životě společenství sboru jsou naši dva dospělí katechumeni, kteří se připravují společně na křest a zároveň na uzavření církevního sňatku. Též na křest dítěte, které se jim co nevidět má narodit.

To obtížné v životě našeho sboru je zřejmě chybějící mládež, mladší a střední generace. Za této situace se farář věnuje hlavně práci se seniory, a poznává s pokorou, jakou oporou, silou a posilou dokáže být živá víra pro životní putování. Farář může díky tomu být ke službě těm, kteří hledají vedení ve víře právě v období životního bilancování. A tím připravovat svědectví o cestě víry pro mladší generace, k nimž si musí sám hledat cestu, způsob a vhodnou formu oslovení křesťanskou zvěstí, a to na základě své žité víry a pastýřského umu, a dále a to předně na připravenosti být pohotový tam, kde pro něho Pán otevře práci na Své vinici.

Tolik z třicetitisícového města, v němž chodí do kostela na bohoslužby podle statistik dodaných duchovními všech pěti křesťanských církví v Písku okolo osmi set lidí.

Jiří Ježdík, farář (redakčně kráceno)