Světlo znamená život

Promluva Ester Čaškové na adventním ekumenickém vinohradském setkání 29.11.2010

Izajáš 8:21 - 9:1 ²¹Lid bude procházet zemí zatvrzelý a hladový. A protože bude mít hlad, rozlítí se a bude zlořečit svému králi i Bohu s tváří pozvednutou vzhůru. ²²Podívá se k zemi, a hle, jen soužení a temnota, skličující ponurost, šerý soumrak, do něhož bude zahnán. ²³Avšak tato sklíčená země ponurá nezůstane. Jako zprvu byla země Zabulón a země Neftalí zlehčena, tak nakonec bude přivedena ke cti s Přímořím a Zajordáním i Galileou pronárodů. Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.

Ti, kdo sídlí v temnotách, už jsou fakticky v oblasti podsvětí. Přirozeným údělem člověka je smrt, konec, pomíjivost. Nemáme život sami v sobě, není v našich rukách ani v naší kompetenci. Z temnoty se rodíme a do temnoty hrobu jsme zase ukládáni. A i během života se často prodíráme temnými chvílemi beznaděje, ztrácíme smysl, marně hledáme něco pevného a stálého.

Prorocké slovo říká: Bůh to tak nenechá. Do vaší temnoty posílá své světlo, ukazuje, kudy jít. Lid uvidí veliké světlo jako nečekaný dar, jako naději pro ty, kdo byli odsouzeni k zániku.

Bůh nás nechce nechat klopýtat a bloudit. Nekochá se škodolibě našimi pády. Jeho myšlení je o pokoji. Na nás je, abychom pozorně hleděli, vyhlíželi – a to správným směrem. Kdo chce něco uvidět, nesmí být zaslepený – ani vlastními představami, ani skepsí a rezignací, že už to lepší nebude. Advent nás zve k otevřenosti vůči Bohu, který svým jednáním překvapuje. Bůh nezapadá do našich šablon. Nedá se svázat ani našimi tradicemi. Je Bůh živý a jednající. Otázkou je, jestli my od něj ještě něco čekáme. Jestli vyhlížíme jeho zásah do našeho života. Jestli nejsme příliš zaměstnáni a unaveni. Může s námi Bůh ještě něco podniknout?

Jan 12:46-47  ⁴⁶ Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. ⁴⁷ Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.

Co je život bez světla, to už sotva víme. Když zajde slunce, rozsvítíme miliony lamp. Jsou to zcela výjimečné situace, kdy nevidíme. Dřív to bylo jinak. Ve tmě člověk nevidí na cestu, nevidí ani propast nebo jiné překážky. To, co hledá, nenajde. Tápe. Nebere vážně nebezpečí. Nepřítel má usnadněnou situaci. To zlé se proto skrývá v temnotě. Protikladný pár – světlo a temnota získává smysl kosmických dimenzí., ve kterých se odehrává lidský život. Chodíme ve světle nebo ve tmě?.

Kde není světlo, není život. Tak to říká dávný evangelista a biologové by mu dali za pravdu i dnes. Světlo a tma ovšem nejsou rovnocenné veličiny. Tam, kde svítí světlo, temnota nemá šanci. Proto stvoření začíná světlem a proto i příchod Božího Syna na svět je světlem. „Bůh je světlo a tmy v něm nižádné není.“

Křesťan proto může vidět věci v pravém světle, ba dokonce ani svůj hřích nemusí vidět černě. Proto přece přišel Kristus – Spasitel.

Pouštíme si ho však k tělu? Nebo si schováváme nějaké temné kouty? Kdo přizná svou tmu a potřebu světla, nemusí rezignovat. Nemusí se ani divoce obhajovat, protože je mu nabídnuto odpuštění. A hlavně: nemusí se bát. Tma odjakživa vzbuzovala strach. Ale do temnoty našich vin, naší nejistoty, možná i beznaděje svítí Kristovo světlo.

Světlo znamená život. Ale je třeba se mu vystavit, nechat ho, aby působilo, osvěcovalo a zachraňovalo. Kdo se nenechá zachránit, zůstává v soudu.

Zjevení 22:1-5  A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. ² Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. ³ A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, ⁴ budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. ⁵ Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků.