Adventní výhledy

Vidím jej, ne však přítomného, hledím na něj, ne však zblízka. Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele. Protkne spánky Moába, témě všech Šétovců. (Nu 24:17 ČEP)

Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!' (Mk 1:3 ČEP)

Kamkoliv se podívám, vidím člověka, který se snaží předběhnout a urvat čas. Adventní trhy otevřené dřív, než je adventní doba v liturgickém kalendáři, předčasné adventní večírky, které oslavují to, co ještě nenastalo… To, že veškeré dění pod nebem má svůj čas, sice vím, ale čekat se mi moc nechce, vždyť vlastně nemám svůj osobní čas.

Vidění zřená v dávnověku věštcem Bileámem a prorokem Janem jsou sice zajímavá až jímavá, mě už se však pramálo dotýkají. To si raději přečtu na internetu bulvárně a zkratkovitě zapsanou informaci o již velice brzy očekávaném konci světa či alespoň jeho proměně. Většinou nad tím mávnu rukou, případně si tuto zprávu vezmu jako záminku k ještě bujarejším adventním oslavám.

Jedné noci, patně ve snu, mám ale vidění, v němž zřím dvojici – asi to bude už zmiňovaný věštec Bileám a prorok Jan Křtitel, kteří společně ukazují na noční nebe i málo viditelnou cestu před sebe. Když se probudím, pokusím se znovu přečíst Bileámovo proroctví o Izraeli a Hlas volajícího na poušti. Zjišťuji, že prorocké povolání je nejen obtížné a obtěžující, ale dokonce ohrožuje život. Ne všichni se s touto úlohou smiřují, a tak prorokují často vládcům tohoto světa na objednávku. Bileám i prorok Jan, podle biblického svědectví však vidí a mluví všem objednávkám navzdory. Mluví k člověku, posluchači, do budoucna i ke čtenáři slovo Hospodinovo. Slovo o hvězdě, která představuje zdroj nového bytí, ale také reprezentuje štít Davida, z jehož pokolení vzejde Mesiáš, záchrana posledního času. V tomto světle mesiášských předpovědí slyšíme lépe a důrazněji, než dřív, jakýsi hlas, který vyzývá k přípravě nebo úpravě cesty pro Mesiáše. Asi se tedy nemám pouze kochat nebem, kde se ukazuje mimořádné znamení, ale rovněž se pokusím zapracovat na své vnitřní cestě, stezce a ulici. A čím? Možná zastavením na naší dosavadní dráze, po níž se řítíme pomalu „rychlostí světla“. Zastavení na cestě mi pomůže poznat pravý čas adventu, toho skutečného příchodu mého Spasitele, světla života těch, které miluji i světla světa, v němž žiji. Bez zastavení se mi může stát, že se zcela minu s  tím, koho čekám a vyhlížím.

Zastav se i ty vzácný čtenáři, člověče, právě proto, že něco časného nestíháš a adventní doba se již zkracuje. Vyplatí se ti to…

Eva Vymětalová