O vděčnosti

Novoroční úvodník

Nedávno jsem slyšela v rádiu moudrou větu: Vděčnost je životní postoj, pro který se člověk rozhodne. My někdy možná čekáme, že se vděčnost objeví sama od sebe, že to na člověka prostě nějak přijde. Ale vděčnost vlastně vyjadřuje, jaký máme vztah ke světu kolem sebe. Jestli vidíme především to, co máme, anebo naříkáme nad tím, co nám chybí. Jestli si vážíme každého nového dne jako daru, nebo život přijímáme jako samozřejmost.

Jednomu svému kmotřenci jsem před lety posílala ke každým narozeninám dárek, ale nikdy jsem od něj nedostala odpověď, nedočkala jsem se žádné reakce ani poděkování. A tak jsem si vlastně nebyla jistá, jestli dárek vůbec došel, a po několika letech jsem mu dárky přestala posílat.

A tak mě napadá, jak se asi cítí Pán Bůh, když nás dennodenně zahrnuje všemožnými dary, a z naší strany se neozve nic anebo jen prosba za něco, co nám chybí. Věřím, že Boží láska je větší než náš nevděk a že nám Pán Bůh navzdory všemu své dary nepřestane dávat. Ale vděčnost by se určitě projevila jako pozitivní síla, protože vděčnost je vlastně sdílená radost a buduje vzájemnou důvěru a lásku. Proto si také o Vánocích dáváme dárky.

Když někdy nemůžu spát, vzpomínám a vypočítávám – sobě i jemu, co všechno už mi za ty roky dal. Věřte, že to působí lépe než počítání oveček, protože ten seznam je nekonečný. Tento recept mohu vřele doporučit – a nejen při nespavosti (hodí se také při „blbé náladě“, známkách deprese, zklamání, při nemoci atd.).

Ester Čašková