Je všechno v Bibli pravda?

Část základního kurzu víry

Vezměme Bibli do ruky: je to celá knihovna, 66 různých knih.

Víte, jak jsou staré? Hodně. Asi před 3 000 lety vznikly některé rýmované texty a písně. Byly nejdřív předávány ústně jako součást kultu (např. Debořina píseň z knihy Soudců). Nejmladší novozákonní knihy jsou z konce 1. a začátku 2. století po Kristu (např. Zjevení Janovo). Mezi vznikem některých biblických knih je tedy rozdíl až tisíc let. A nejméně dva tisíce let činí odstup od naší doby.

Co musíme předpokládat u tak starých zápisů?

• Že jsou poplatné své době (patriarchát),
• užívají a přepracovávají staré mýtické látky,
• že prošly řadou úprav, než byly zaznamenány,
• že neodpovídají našemu dnešnímu vidění a očekávání (realistický popis, reportáž, líčení),
• že jsou otázky, na které Bible neodpovídá.

Některé texty v bibli jsou mýty, nikdy se nestaly, ale jsou výpovědí o člověku jako takovém (příběh Adama a Evy). Také evangelia jsou vědomě tendenční. Jejich záměrem je dosvědčit Ježíše Krista tak, aby pro víru v něj byl získán i čtenář. Apokalyptické spisy zase chtějí povzbudit lidi v utrpení a pronásledování tím, že je ukázán výhled k budoucímu dokonání. A to je v Božích rukou.

Bible používá historické zprávy i starověké mýty, aby nám s jejich pomocí ukázala, jaký je Bůh, čemu smíme věřit a v co doufat. Křesťané nevěří v Bibli ani v její doslovný výklad. Věří Bohu, o kterém Bible svědčí. Spolehlivost Bible se potvrzuje opakovanou zkušeností věřících lidí. Nejde totiž o to, co se kdysi stalo, ale o to, co platí pořád – i pro nás a pro mě.

Ester Čašková